progression

Australané a Novozélanďané mají svého Phar Lapa, Američané Secretariata či Seabiscuita, Maďaři nezapomenutelnou a nikdy neporaženou klisnu Kincsem. Byl jsem zvědavý, jak se s "oslavou" své koňské hrdinky popasují Maďaři. Trošku mne zklamalo, že toho dostihového tam (na rozdíl od výše uvedených koňských legend) bylo o dost méně než jsem čekal a Kincsem by si to určitě zasloužila. O to více tam bylo bylo dobrodružného příběhu s motivem pomsty i ta nezbytná romantika. Od skutečnosti se to samozřejmě dost lišilo, ale je pravda, že Maďaři to pojali jako velkolepý příběh podle hollywoodského stylu a s hodně velkým finančním limitem, nejde tedy o film životopisný. Přesto se na to moc dobře koukalo, perfektně vybraní herci, kteří jednotlivé postavy patřičně zvýrazňovali. I když to nevypadalo moc důvěryhodně, tak ta "kouzelná" kočka je opravdu historicky podložená. Hrdost Maďarů v tehdejším Rakousko-Uhersku na úspěchy "své klisny" má ve filmu rovně.ž nemalou úlohu. Závěr filmu byl podle mého názoru až moc hollywoodský, ale s hodně přimhouřenýma očima tu poslední hvězdičku přihodím - hlavně za neuvěřitelnou bojovnici Kincsem, možná největší a nikdy neporaženou koňskou legendu.

Výborný hudební dokument, který kombinuje jak archivní záběry z vystoupení Joni Mitchell na festivalu Isle of Wight v roce 1970, tak i její pozdější (2003) komentáře a názory k jejímu koncertu i celému festivalu. To její vystoupení jsem jí (alespoň v počátku) opravdu nezáviděl. Ta přesila "nepřátelského" publika byla opravdu ohromná, ale popasovala se s tím opravdu důstojně, i když to nebylo vůbec jednoduché.

Nejenom Cop a Druhá tráva, ale i toto bratrské uskupení patří zaslouženě mezi legendy českého bluegrassu. Výborný koncert k 10. výročí neměl chybu. Charlie Mc Coy (harmonika) a Katka Garcia (zpěv) byli přidanou třešničkou na hodně moc dobrém dortu. Jedinečné vystoupení si v publiku samozřejmě nemohl nechat ujít ani Robert Křesťan.

Tak jsem si po mnoha letech zopakoval tento výborný film a s čistým svědomím přihazuji tu zbývající hvězdičku. Film po letech nezestárnul (včetně těch třiceti letech v trezoru), ale právě naopak. Je silně nadčasový a stále aktuální, dokonce bych řekl, že se tvůrcům podařilo velice výstižnou formou znázornit "chybičky režimu", ale spíše než o chybičkách režimu jde o chybičky lidí, čímž pádem nejde zdaleka jen o konkrétní režim a film je opravdu nadčasový a s přesahem do současnosti. Vyznění některých scén a současně i lidských (stranických) vlastností je (bohužel) neustále aktuální a ten přesah do současnosti je možná ještě daleko vyšší než tvůrci filmu před 55 lety vůbec předpokládali. Vlado Muller je ve své roli vynikající a naprosto přesvědčivý, skoro si krade film pro sebe. Ale těch zajímavých postav i výborných hereckých výkonů je ve filmu povícero. Hodně mne zaujala postava mladého advokáta v podání Jiřího Menzela. Jedno malé světélko v soudním tunelu ...

Ani po 50 letech od vzniku tohoto filmu podle legendární knižní předlohy Arthura Haileyho neztratil tento film skoro nic ze své působivosti. Hvězdné herecké obsazení, vykreslení lidských osudů a napínavý příběh posádek letadla i letiště. Nepřehlédnutelná a nezapomenutelná je černá pasažérka v podání Helen Hayes, která za svojí boží kreaci originální černé pasažérky dostala oprávněně Oscara. Tak mne napadlo jak by si tahle hodně originální babka v nové "protiteroristické" době poradila se současnými bezpečnostními opatřeními. Možná i s těmi, vždy je přítomen lidský faktor.

Velice obsažný a zajímavý dokument o géniovi - Paganinim basové kytary. Hrál s hudebními legendami mnoha různých stylů - Blood, Sweat & Tears, Weather Report (Joe Zawinul), Joni Mitchell, Pat Metheny. a mnoho dalších. Na své bezpražcové baskytaře nezahrál jediný falešný tón, jeho abnormální hudební talent a hlavně originální vnímání hudby přispělo významnou měrou ke vzniku neskutečných hudebních kompozic, které se staly neopakovatelnými a nesmrtelnými. To vše dokument mapuje zajímavou formou a současně mapuje i jeho "démony", které bohužel významně přispěly k hodně předčasnému (35 let) konci jeho kariéry.

Hodně zajímavý a povedený film podle skutečné události, kdy na olympiádě v Mnichově ruští basketbalisté porazili USA i s hvězdami NBA, což bylo velké překvapení a rána do vazu basketbalové velmoci. To bylo něco podobné jako když si v Naganu naši hokejisté "vyšlápli" na Kanadu se všemi tehdejšími hvězdami NHL. Ty poslední tři vteřiny finálového zápasu byly určitě kontroverzní a dovedu si živě představit, že kdyby film točili američané, ruská propaganda by byla vystřídána tou americkou, "hodní a zlí" by si jen vyměnili dresy :-) Na druhou stranu kdyby se ten závěrečný koš nepodařilo dát, s velkou pravděpodobností bychom o ruském trenérovi i některých hráčích už více neslyšeli a asi určitě by nebyl natočen tento film. Ale i přes tyto výhrady jde o velice dobrý film se zajímavým příběhem i dokonalými basketbalovými scénami. Filmový přepis finálového zápasu včetně dramatického závěru je opravdu strhující a basketbaloví fanoušsci si ho určitě náramně užijí. A dost pravděpodobně i ti fanoušsci nebasketbaloví.

Zajímavý portrét nezapomenutelného tria Peter, Paul & Mary. Škoda, že TV uvedla jen kratší alternativní verzi, pro tuto legendu je i těch 78 minut málo. Sestřih nejznámějších písní jak z mladších let, tak i z nového století, dosti zajímavých informací (i méně známých), vzpomínání nejbližších a také hodně povedené znázornění atmosféry 60. let, ve kterých tato trojice slavila největší úspěchy. Nezapomenutelné melodie, krásně sehraný trojhlas, ale především skvělé texty, které měly posluchačům co říci. V dokumentu se objevila i část jejich legendárního vystoupení s Pete Seegerem a rovněž smuteční vystoupení na pohřbu Mary Travers. Moc mne potěšilo, že v dokumentu zazněla i překrásná píseň "Don't Laugh At Me", kterou zařadili do svého repertoáru až později, ale patřila k jejich nejoblíbenějším a nejpůsobivějším. Vzpomínám si, že když byl Peter Yarrow u nás (2010), vyprávěl, že tuto píseň jednou "objevila" jeho dcera a doporučovala tátovi, že by ji určitě měli zařadit do repertoáru, což se také brzy stalo.

Méně známé, ale hodně zajímavé drama s výborným Clintem Eastwoodem v hlavní roli (na rozdíl od filmů s drsným Harrym uvidíte "trošku" jiného Eastwooda, který si roli i mnohačetnou dámskou společnost/přesilovku náramně užívá). Výborný scénář, kamera i hudba a asi nemá cenu psát více a spoilerovat. Já sám jsem také v průběhu myslel, že už vím "wo co go" a stejně jsem nevěděl, takže si to sami patřičně užijte až do úplného konce :-)

Skvělý koncert legendární kapely a spolu s Beatles nejoblíbenější kapely mého mládí. Jejich výčet legendárních a nezapomenutelných písní je neuvěřitelně bohatý a na koncertě zazněly jak první písně ještě z jejich australského působení, největší hity startu anglické kariéry (To Love Somebody, Massachusetts, Words, I've Gotta Get A Message To You a další), hity z jejich disco období (hudba k Saturday Night Fever) a samozřejmě i skladby nejnovější.z alba Still Waters. Jako host si s nimi zazpívala Céline Dion, jednu píseň věnovali i nejmladšímu bratru Andymu předčasně zemřelému. Opravdu vynikající zážitek z celého koncertu a důstojná připomínka na bohatou tvorbu této mimořádné kapely, která vydržela na výsluní více než 40 let. Po smrti Mauriceho vystupovali zbylí dva bratři sólově nebo jako duo, po smrti Robina v roce 2012 se kariéra této legendární kapely uzavřela.