KyleReese

I po těch letech od svého vzniku, dnes, kdy vzniká nových seriálů jako much a spolu s těmi staršími, které jsou neustále v televizi reprízovány, tvoří nepřehlednou směs fádních, monotónních a snadno odeznívajících záležitostí, vyznívá Dexter jako zjevení. Působí, jako by povstal bájný fénix z popela rádoby šokujících, nadmíru inteligentních, ale z drtivé většiny konvenčních a jako vejce vejci si podobných seriálů. Po přečtení nejrůznějších recenzí a komentářů jsem shlédl postupně v týdenních odstupech celých osm sezón a toho časového rozestupu mezi jednotlivými epizodami nelituji, protože u Dextera se vyplatí vychutnat si každou pěkně pomalu i s dozvukem. Tvůrcům se totiž povedlo poskládat tak rozmanitý koktejl postav, až se to zdá neuvěřitelné. Každá z nich má svoje vlastní motivy jednání, kodexy chování a vnitřní démony, se kterými bojuje den co den. Všemu tomu samozřejmě vládne samotný Dexter, jehož postava je pro mne tak odlišná, a přitom lidsky neuvěřitelně blízká, až jsem se často přistihl, že přemýšlím, co bych (Dexter) udělal jako další krok. Tak hluboko se mi vryl pod kůži. Nespornou zásluhu na tom mají také jeho monology a “rozhovory s otcem“, které často fungují lépe než flashbacky. Z okruhu dalších postav nelze nikoho vyzdvihnout, aniž bych na někoho nezapomněl, neboť všichni bez výjimky jsou výborní a v průběhu seriálu je buď začnete mít rádi, nebo je začnete nenávidět. Určitě se vám ale nestane, že by vás jejich osudy nechaly chladnými. Spojení, výborní herci a skvostný scénář, který si udržuje vysokou kvalitu po celou dobu seriálu, tak tvoří osu pro trvalý zážitek. To, proč jsem se nemohl dočkat každé nové epizody, byla také solidní míra nepředvídatelnosti a zvratů a zároveň souvislý děj, v němž vynechání, byť jen jednoho dílu mohlo znamenat domýšlení si děje a chybné závěry. Pokud jde o hodnocení jednotlivých sezón, tak nejvýš stojí jednoznačně druhá a pátá. Proč? Protože zde hrají prim Dexterovy Femme fatale, které dokáží pochopit jeho temnou stranu lépe než kdokoliv jiný a zároveň má každá z nich jinou touhu toho využít ve svůj prospěch. Celkově si seriál nezaslouží nic jiného než absolutorium.

Tak jsem se dočkal. Už po dokoukání druhé řady Daredevila, mě napadla kajícná myšlenka, na možnost vzniku samostatného seriálu o temném hrdinovi s lebkou na hrudi, v hlavní roli. Pod záštitou Marvelu, jsem doufal jedině ve vysokou kvalitu a tu jsem také dostal. A jakou, vlastně? V první řadě je potřeba říct, že ten, kdo neviděl seriálového Daredevila, bude na začátku tápat a celkově si první sérii tolik nevychutná. Pro znalce rudého ďábla je to jiná, ovšem pozor! Tohle je jiná hra, jiné hřiště a jiná liga. Jen kapitán týmu, je dobře známý, ale zbytek mužstva teprve musí ukázat, co v nich je. Není na nás hozeno celé mužstvo naráz, ale ukazují se nám postupně jeho členové, proto si k nim můžeme vytvořit vztah, ať už kladný nebo záporný. Není jich moc, ale každá postava má něco do sebe a v žádném případě není v příběhu zbytečná. Ty hlavní, navíc během sérií a prožitých událostí procházejí dost velkou proměnou, což, z pohledu jejich vývoje, rozhodně potěší. Scénář je celkově velice silnou stránkou seriálu, protože tady nejde v první řadě o akci, ale o lidské osudy. Pokud jde o samotnou akci, tak té je tak akorát. Někdy více, někdy méně, ale vždycky je brutální a pěkně krvavá, jako už jsem si u Netflixu zvykl. Co je na tom nejlepší, že asi takhle nějak, jsem si vždycky představoval chování chladnokrevného mstitele z komiksu. Když je to ještě k tomu zasazeno do realistického světa a podáno se syrovou krutostí, někdy až v "gore" formě, působí to nesmírně přesvědčivě. 1. série-Punisher se snaží najít Franka Castlea nebo aspoň jeho zbytky ve svém nitru. Zároveň jde nekompromisně za svou pomstou a neohllíží se nalevo ani napravo. Spojení "dvou mrtvých mužů" zde funguje na výbornou. Tam kde jednomu chybí odvaha, ten druhý koná, naopak kde druhému chybí rozvaha, tam ten první přináší uklidnění. Zbytek ústředního ansámblu hraje svoje party na výbornou a i příběh je celkově velmi dobře vyvážený tak, že se nikdy nenudíte a zároveň se netopíme po kolena v krvi. Bernthal s Bachrachem excelují, ale největší devízou mi přišel scénář a atmosféra, která diváka uzemní svou ponurostí vždy, když by si mohl myslet, že vidí světlo na konci tunelu. 2.série-Frank Castle se snaží žít normální život, ale zjišťuje, že toho není schopen, protože Punishera nemá jen v sobě, nýbrž on sám je Punisher a dokud se s tím nesmíří on i jeho okolí, tak bude kroužit v bludném kruhu. Tempo vyprávění je tentokrát jiné, neboť se odehrává ve dvou rovinách, o to intenzivnější jsou však poslední díly, které přinášejí rozuzlerní. Ne, že by snad první série byla nějaká veselá, ale tato mi přišla ještě temnější a daleko depresivnější. Naši hrdinové jako by si řekli, že život prostě stojí za hovno a lepší už to nebude. Někteří jsou díky tomu přesvědčivější, jiní naopak ve své snaze tápají. Jon Bernthal je opět ve formě i když většinu dílů má obličej na sračky a tak si musí vystačit se svým "chraplákem". O to více, tentokrát vyynikne "zjizvená tvář" Ben Barnes, který, na rozdí od první série, hraje stejného závisláka na boji, jako je Frank. Příjemně a zároveň nevtíravě působí i hlavní protivník Josh Stewart, který si coby smrtící "kazatel" vystačí s minimalistickým výkonem. Netroufnu si říct, že je to Bernthalova osudová role, na to je příliš mladý a má toho ještě hodně před sebou, ale jako temný mstitel byl tou nejlepší možnou volbou. Určitě se najde spousta fanoušků, kteří litují ukončení seriálu již po dvou sériích, já to naopak kvituji s povděkem, neboť ústřední motiv byl využit na maximum a nemá smysl seriál uměle natahovat, jen kvůli finanční úspěšnosti. Potenciál by tu sice byl, jak naznačil konec druhé série, ale raději končit na vrcholu a originálně, než jít s kvalitou dolů a přiblížit se tragickým filmům se stejným hrdinou.