Sarpele

Ano, Michael Moore je Hloupý Bílý Američan. Stejné metody a stejná omezenost jako ti, které kritizuje, jen holt stojí pro spoustu diváků na té správné straně barikády. Účelová agitka, jejíž manipulativnost pro mě byla téměř nesnesitelná. Primitivní urážení členů "koalice ochotných" (na ČR nedošlo nejspíš jen proto, že název země režisérovi neřekl vůbec nic), záběry vytržené z kontextu, potopení těch několika silných momentů (výpovědi mladých vojáků o bombardování Kábulu za zvuků písně The Roof Is On Fire) lacinými vtípky (vždyť na to, aby se George Dabljů nebo Britney Spears zesměšnili, stačí jen namířit na ně kameru). Na druhou stranu je tento film dokonalou výpovědí o své době, o mediální realitě a především o svých divácích. Patří k těm filmům, u kterých je zajímavější sledovat reakce diváků, než film samotný.

Norská povídková politická satira. Odrazuje vás to? Tak se nenechte odradit. Přišli byste o svěží, zajímavý, nádherně ironický film, který si v každé z povídek bere na mušku jednu z norských politických stran. Jednotlivé povídky můžete chápat jako výstižné alegorie jednotlivých stranických ideologií (strana práce aneb kam vede solidární jednání bez promýšlení důsledků) nebo jako vtipné a někdy dojemné příběhy ze života. Pro všechny příznivce politické nekorektnosti a taky pro odpůrce dobročninných sbírek ;)

Pro mě velice příjemné překvapení. V českém filmu netypická sázka na žánrový film, zacílený na určitou diváckou skupinu, která dle návštěvnosti soudě tvůrcům vyšla. Obrovským trumfem je dvojice hlavních protagonistů. Tak přesvědčivé a přirozené výkony mladých herců v českém filmu dlouho nepamatuji. Nejsem teenagerka, bez některých vtipů bych se obešla (průjem vs. akutní nedostatek toalet), přesto jsem se poměrně dobře bavila. Kdyby se především ke konci neprojevil nedostatek financí (možná i nedostatek režijních zkušeností) - viz. scéna "jízdy smrti", jejíž ubohost ještě vyniká tím, jak dlouho předem se o ní mluví - výsledek mohl být lepší.

Tvrdit o tomto filmu, že odvážně zobrazuje současný stav naší země je stejné, jako to tvrdit o tiskovině Blesk. Horem pádem jen lacině konstatuje naprosté banality a mezery vyplňuje lacinými legráckami (např. Františkův/Macháčkův rozštěp). Snad jediný potenciál má příběh zoufalé, bezdětné ženy (navíc výborně zahrané). Aspoň se člověk může zamyslet, zda je správné přivlastnit si cizí dítě, když mu můžete pravděpodobně poskytnout lepší život. Bohužel i tento kamínek "brilantní mozaiky" zapadl a vyzněl do ztacena.

Ze všech Hřebejkových filmů mám Šakalí léta nejradši. Sice není nijak převratný, ale má jiskru, která se z dalších filmů dvojice Hřebejk-Jarchovský nějak vytratila. Je v tom víc nadšení pro věc než snahy předat divákovi nějakou všeobecně platnou pravdu o české povaze resp. minulosti.