Frameline

Lehkost vyprávění, které evropsky nestigmatizuje odlišnost, s nadhledem, vtipem a citem ukazuje, jak ve tmě najít světlo. Sledujeme příběh chlapce, jehož handicap je problémem spíš pro ostatní, rozhodně ne pro něho. Jeho touha po sblížení je řečena bez předsudků, ryze a bezprostředně, film vztahy nijak vypjatě nekomplikuje, a proto je uvěřitelný. Hlavní hrdina Leo našlapuje se slepeckou holí jemně, a přesně tak je, v dobrém slova smyslu, snímek natočen. Křehkost vyprávění, klidné tempo, které tu a tam popožene výborně vybraná hudba, a autentické herecké výkony dělají z tohoto filmu jednoznačně silný zážitek.

Looking je seriál o gayích jací ve skutečnosti jsou. Bez růžových a ušišlaných stereotypů, jaké předvádí Milan Šteindler v Gymplu. Bez obvyklých klišé anebo sentimentálního chápání menšin. Vyprávění je ryzí, tak jak znám život gayů tady i v San Francisku. Je o hledání sama sebe, o vyrovnání se s odlišností a touze najít a udržet monogamní vztah. Příběhy jsou uvěřitelné a je omyl se domnívat, že jde o jakýsi teplý Sex ve městě. Místy je scénář podobně vtipný a cynický, ale tady se něřeší boty od Blahnika ani pleťové masky. Jde tu o nalezení rovnováhy, o hledání chlapa víc než na jednu noc. Looking je natočen civilně, herci hrají naprosto přirozeně. Jediné, co bych vytknul je krátká stopáž a že se pokračování dočkáme až na jaře 2015.

Příjemná a vtipná pocta filmové branži. Řada detailně odpozorovaných situací z natáčení a skvěle vystižené "charaktery" mnohých figurek kolem filmu. Bezbranně ambiciózní děvčátka prostě nejsou jen z Opavy, ale i z amerického venkova :-) Vyprávění má z dnešního pohledu (2014) pomalejší tempo, ale na humoru nic neubírá.

Afro telenovela pro hospodyňky po nedělní mši. Whitney zpívá skvěle, nemá moc co hrát, ale i tak působí přesvědčivě. Herectví Jordin spočívá v koulení očima, ale pěvecky je vynikající. Příběh musel Whitney připomínat vlastní prohry a potíže v soukromí, proto asi film vzala. Nakonec se nedožila ani premiéry. Pro ctitele soulu je tu skvělá hudba, celkem vtipné odkazy na legendární label Motown, ikonu Dianu Ross nebo Marvina Gaye. Všichni afroameričané jsou elegantní, pohlední, finančně zabezpečení a talentovaní, neexistují žádné problémy s bělošskou většinou, která tu koneckonců hraje druhé housle. Nicméně jako vzpomínka na Whitney je to celkem příjemný šálek čaje pro zimní podvečer.