TedGeorge

Milenci Laura a Massimo jsou zpět a znovu si to rozdávají úplně všude. Pokud jste masochisté, kteří schválně konzumují špatné filmy, nebo jste prohráli sázku a rok se nesmíte dívat na porno, sequel 365 dnů vás asi uspokojí. Všichni ostatní utíkejte pryč, protože polská „romance" je ještě horší, než si myslíte. Netflix by se měl sakra rychle vzpamatovat.

Ruby se nezastaví od rána do večera. Rodina jí jakou jedinou slyšící potřebuje každou chvíli, ona by se však mnohem raději prozpívala až na prestižní univerzitu. Na první pohled tuctový příběh okouzlí hereckými výkony (především Emily Jones v titulní roli Ruby je vyloženě na Oscara) a na konci dojme i největšího cynika. Vynechat tuhle pohodovou indie laskominu by byla velká chyba.

Ludwig Kahlen (Mikkelsen) se pokusil ovládnout chaos, jal se jménem dánského krále rekultivovat vřesoviště v zemi nikoho a režisér Nikolaj Arcel se po zklamavší Temné věži více než vykoupil. Neviděl jsem trailer, o existenci Bastarda jsem ještě před týdnem neměl nejmenší tušení a teď v myšlenkách neustále odbíhám zpět na nehostinné pláně za hrdým kapitánem. Pomalu budované historické drama o paličatém válečném veteránovi, jenž se po letech vrací do domoviny s možná až příliš ambiciózním snem, který se nesetkává s pochopením krutého feudálního světa okolo něj, vám každopádně nedá nic zadarmo. A je to dobře. Ona pověstná severská drsnost a neúprosnost v kombinaci s nám neznámou látkou zaručuje, že od začátku nebudete tušit, jestli jde válečný veterán s buldočí povahou po té správné cestě. Není to poprvé ani naposledy, kdy snímek stojí a padá na Madsi Mikkelsenovi. Zapomeňte teď na mdlého záporáka v Indiana Jonesovi. Mads je herecký démon, který sice nehne ani brvou, ale vy budete přesto cítit, jak to v něm vře. Především ve chvílích, kdy je nucený stoicky „oponovat“ mimořádně proradnému Frederiku de Schinkelovi, nebudete napětím ani dýchat a v duchu také Madsovi doporučíte nějaký kreativní způsob, jak šlechtici ublížit. No a tady možná trochu pozor. Ne že byste se nějaké té krvavé pomsty nedočkali, ale ve snímku se místo velkých činů spíše spoléhá na malá pragmatická rozhodnutí, která rozhodují o životě a smrti. Takže jenom pro jistotu, nečekejte proboha akční nářez, během něhož bude charismatický herec řvát „Friheeeeed!“ (Svobodáááá!). Nic to nemění na tom, že jsem zase jednou měl velkou radost z vtahující (byť pro někoho možná trochu pomalé) filmařiny.

Většinu stopáže napínavá a precizně natočená cesta do nitra jedné podivné rodiny, v níž pouze nejmladší člen tuší smrtelné zlo za stěnami. Sovy zase jednou nejsou tím, čím se zdají být, a diváka čeká nejedno překvapení. Obrovská škoda závěru, který pohřbívá pečlivě budovaný pocit strachu a všudypřítomného nebezpečí, nicméně fanoušci hororů by neměli Pavučinu minout. O talentovaném režisérovi Samuelu Bodinovi snad v budoucnu uslyšíme nejenom díky dalšímu seriálu na Netflixu.

Na včelaře Stathama jsem se těšil. Jason tyhle přímočaré cesty za pomstou umí, z traileru prosvítala jasná inspirace Johnem Wickem a Equalizerem, David Ayer jednou za čas natočí docela hezký film… Nebudu chodit kolem horké kaše – The Beekeeper mě nejenom zklamal, ale dokonce i naštval. U podobných akčňáků vážně nepotřebuji oscarový scénář a prominu ledacos. Zoufalá snaha „vypnout“ a sledovat Stathama v klasické poloze nemluvného mstitele však byla neustále rušena čím dál šílenějším dějem, který mi s postupem času nedával snad ani elementární smysl. To se prostě nedalo. Kdyby si alespoň vedlejší postavy jako dvojka policajtů měli co říct, někdo v tom filmu proboha vzbuzoval sympatie, já toho přece nechci moc. Nevím, jestli chtěl Kurt Wimmer napsat totální brak a všechno to mělo být nějaké pomrkávání na diváka, který v žánru sleduje roky plus mínus to stejné. Já viděl vršení jednoho nesmyslu za druhým, protivné neživotné postavy a blbosti, které mi nepřišly ani zábavné. Jenom naprosto mimo. Tím nechci říct, že se filmem zákonitě protrápíte, jako já. Statham má svoje nekompromisní momenty, Ayer vzhledem k relativně nízkému rozpočtu neselhal a úplný závěr najede na takovou fantasmagorii, že jsem se vlastně i zasmál. V mých očích však pilného dělníka akčního žánru torpédoval jeden trubec.

Slováci, vzpamatujte se!

Kluci jsou srdcaři, pokaždé je to radost :)

Když si otevřete CSFD, tak jeden z odpadních komentářů u filmu OUCA říká: „Vzorec na to ako diskreditovať osobu, skupinu a ich postoj, hodnoty alebo presvedčenie je naozaj veľmi ľahký. Najprv daný postoj nafúknutá, potom ho v tejto deformovanej forme zosmiešnite a nakoniec presvedčíte publikum o tom, že váš postoj a ironizujúca interpretácia je v skutočnosti názorom väčšiny a ak sa nesmejete s nimi, budeme sa smiať na vás.“ Tomuto člověku bych rád vzkázal, aby chodil do riti. Tohle není žádná interpretácija skutočnosti – to je skutečnost. To není o rovnakém názoru A a B, to není do prdele nějaký postoj a hodnota. Stejně jako není postoj, že si Ukrajina za válku může sama a Rusové se jenom brání. To je totiž sračka, hovno a je mi úplně fuk, že se bude někdo ošívat svobodou slova a bude brečet, jak ho mainstream umlčuje. Pokud se někdo nechce jít očkovat, budiž, ať si klidně chcípne. Pokud však někdo přesvědčuje svojí babičku a dědečka o škodlivosti vakcín, nadává doktorům a chodí v covidové špičce na demonstrace za otevření hospod, zaslouží si nastavit zrcadlo a být historicky znemožněn. Že je tam přece jenom nějaká šedá zóna? Pokud ano, tak o tom film není. Film je o Lubošovi, přičemž film z hlavní postavy schválně dělá naprostého kreténa. Přepálenost mi vůbec nevadí, jedná se o tvůrčí záměr. Lubošové totiž kolem nás existují a jejich skřeky jsou velmi přesně odpozorované. Peter Pavlík a Katarína Smaczna nás prostě na hoďku a čtvrt pozvali do (na první pohled trochu depresivní) Rimavské Soboty, ve které se odehrává fiktivní příběh idiota, který nic neumí, není vůbec ničím zajímavý, ale bohužel je díky internetu slyšet. Amatérská kamera, režie a herecké výkony (Pavlík zazáří až na samotném konci) rozhodně nejsou na Oscara ani Lva. Na každém kroku je navíc vidět, že se natáčelo během lockdownu, takže můžete zapomenout na boratovské provokace na nějakých demonstracích, Luboše pokřikujícího na prezidentku atd. Ale… Ale je to fakt většinu času zábava, snímek rychle odsýpá a Peter Pavlík znovu dokazuje, že je střihač par excellence, protože po Králech videa s velmi omezenými prostředky znovu vládne. Čekal jsem, že budu trochu trpět a silné téma kvůli formálním (ne)kvalitám odzívu, ale dostavilo se příjemné překvapení. Jo, a málem bych zapomněl. Závěr silný a další téma už je naprosto jasné. Teď jenom zajistit vyšší rozpočet a opatrně se skrytou kamerou zamířit mezi reálné dezoláty, co chtějí vystoupit z NATO a EU, protože už si nechtějí diktovat americkou lobby a stýská se jim po časech, kdy Rusko bylo věrný přítel s levným plynem, a v čele státu nestál někdo, kdo přece patří za plotnu. 4/5.

Já blbec jsem se po slušných upoutávkách docela těšil a po překvapivě zábavném Free Guy čuchal příjemné rodinné sci-fi překvápko, které nám připomene milované pecky Spielberga a Zemeckise. Bláhově, nutno dodat. Levy je totiž rutinér, jenž zmíněným pánům nešahá ani po kotníky. Reynolds, který by měl film táhnout, samozřejmě znovu rozjíždí svůj repetitivní shtick, kdy mele s kadencí Kevina Harta, ale není vůbec vtipný a bohužel ani sympatický. To je docela problém, když proti němu stojí neskutečně vlažná záporačka (Catherine Keener mi chvílemi bylo skoro až líto) a Zoe Saldana se na „plátně“ moc neohřeje. Pokud se snad těšíte na romantické chvilky Marka Ruffala s Jennifer Garner, raději si znovu pusťte Přes noc třicítkou. Naštěstí se povedlo obsadit docela sympatického klučinu, jenž se dočká hrstky vděčnějších scén, a právě fragmenty s nejmladším Adamem, doplněné několika zvládnutými akčními scénami, posouvají biják směrem ke snesitelnému průměru.  Na celém projektu mi tak vlastně přijde nejhorší fakt, že všudypřítomný Netflix udělá z Adama hit, a při pohledu na docela spokojené zámořské kritiky budou šéfové streamovacího molochu žít v dojmu, že takhle to úplně stačí. Nestačí.

Hamm to táhne, velmi příjemný překvapení.