L'Alpagueur

Jednoznačně nejobjektivnější zpracování událostí okolo tzv. Vítězného února. Největším klad spočívá v tom, že zde není jako obvykle Edvard Beneš označován za neschopného politika.

Další povedený film Jeana Paula Belmonda (on kromě komedie Policajt nebo rošťák nemá žádné nepovedené). No a jen tak na okraj, poslední dobou se zdůrazňuje, jak ta kriminalita afrických a arabských menšin šla strašně nahoru po uprchlické krizi v roce 2015, prý hlavně kvůli válečným uprchlíkům ze Sýrie. Takže v tomto filmu z roku 1983, i když hlavní záporáci byli Italové, se setkáme s tuniskými, marockými, senegalskými a dalšími zloději a drogovými dealery (i když ještě ne teroristy).

Nejlepší film Alaina Delona. Sympatické je, že až skoro do konce nevíme, kdo je hlavní protivník Jacquese Darnaye. Ústřední skladba Christiana Dorisseho mi trochu připomíná filmovou hudbu Ennia Morriconeho.

Herecký koncert Charlese Bronsona a Marlene Jobert. Jako pár byli vybráni naprosto dokonale.

Rodinná pouta - podobně jako jejich úspěšnější obdoba Ordinace v Růžové zahradě - mají jediný klad a to herečky (Dana Morávková, Alice Bendová, Klára Jandová), jinak nestojí za nic.

Film se svou ponurou atmosférou podobá trochu Belmondovu Lovci hlav. Z herců musím vyzdvihnout Lina Venturu a také Bruno Cremera, jehož považuji za asi nejlepšího představitele záporných postav ve francouzských kriminálkách.

Profesionál patří k nejlepším Belmondovým filmům, objektivně je asi nejlepší vůbec (subjektivně se mi nejvíc líbil Lovec hlav), především zásluhou samotného Belmonda a také hudebního skladatele Ennia Morriconeho. Na tomto filmu lze vysvětlit tzv. gesamtkunstwerk - syntézu jednotlivých složek umění (herectví, hudba, kamera). Jediným drobným nedostatkem je málo prostoru pro Roberta Hosseina.

Karel Šíp je bezesporu kvalitní moderátor, ale u něj záleží především na výběru hostů. Někdy se mi zdá, že tam zve i lidi, kteří nemají co říci.

Takže co napsat k ordinaci? Jako plus vidím některé herečky, např. Danu Morávkovou a zejména Andreu Kerestešovou a také Ha Thanh Špetlíkovou. Jinak mi tento seriál poněkud připomíná pohádku Josefa Čapka o tom, jak pejsek a kočička pekli dort. Když tam dáme sto dobrých věcí, bude dort stokrát dobrý. Takže tu máme seriál, který lze zařadit jako rodinný, romantický, komedii i krimi. Bohužel divák je pak na tom jako ten zlý pes, který ten dort nakonec sežral.

Tato televizní pohádka patří rozhodně k těm kvalitním, ovšem nejlepší televizní pohádkou Karla Janáka zůstává stále Korunní princ.