bojovafena

After byl ještě víc podvodný film, než lesk od značky Tart. 

Stále mě fascinuje, jak z poměrně dobrého prvního dílu mohli vytvořit dalších pět, které jsou mimo realitu. Společnost našim teenegerum servíruje nerálné scénáře, o kterých sní každá dívka i žena. Ale proč? Aby pak brečely?Milionář, toxický vztah, neustále se vracení k sobě, alkohol, (který je ve filmu podaný tak sexy způsobem, že i já, odpůrce opilých lidí bych se nechala hlavním hrdinou pohladit) a ke konci těhotná žena s obřím břichem které si nechá líbat. Kromě sexy svalovců a čtyřiceti minutové části z Portugalska je film vhodný možná k tomu, aby se pouštěl, já vlastně ani nevím kde. Nejlepší scéna je, když hlavní hrdina přejde z whisky na green smoothie. O tom, že koupí vilu asi za padesát milionů se nechci ani zmiňovat. 

Ale za snění o tom, co nebude nikdy reálné dávám jednu hvězdičku. 

Chce vidět krásu? Ale ne takovou tu klasickou, blonďatou s modrýma očima a dlouhými vlasy. Opravdu zajímavou, sexuálně přitažlivou krásu, na kterou budete myslet ještě týden po shlednutí filmu. V Pearle se poznáme každý jeden z nás. Všichni něco chceme a jdeme si za tím a proto si myslím, že je vhodný pro skoro každého, kdo je cílevědomý a chce něco dokázat. Zahrnuje sexy culíky, nevinnou cudnost a spoustu skvělých masakrů. Musíte zažít. 

Miluji bizár.Hlavně co se týče filmů. 

Jasně, existuji spousty různých divností, které kdy byly natočený od mimina které vypadává z okna po plnoštíhlé sugar mámy které loví černochy na dovolené. Ale pak přijde film, kde se dva hrdinové snaží získat titul toho nejodpornějšího člověka na světě. Není to krása? Přímo skvostná. Čabajka připevněná k penisu už je jen třešnička na dortu. Film "Růžoví plameňáci" je přehlídka všech zvráceností, co si kdo umí představit, jen je posunutá ještě na ten lepší level, který buď nesnášíte, nebo milujete. Já ho miluji.Jako celek nemusí dávat smysl a ze začátku budete bádat, jak byste vůbec pojmenovali to, co se Vám režisér snaží říct, ale pokud budete aspoň trochu chytří, přijdete na to. Ikonická Divine a její šílená rodina jako z horror porn, žijící v lese v karavanu, strkající si flákotu hovězího na přirození je ideální filmový zážitek na páteční večery. Dejte Watersovi šanci, já mu jí dala a nelituji ani jednoho filmu, který jsem viděla. Udělejte si festival DIVNOSTI a podívejte se na i další. A dívejte se až do konce, který Vás nadchne a můžu slíbit, že nic takového jste ještě neviděli.

Já v šatech s ginem na místě, kde bych se normálně asi jen tak neocitla a určitě ne, na české komedii. Můj dobrý přítel umělec který shodou okolností zná našeho slavného režiséra tohoto filmu mě vytáhl v neděli večer na tuto specialitku do Rock cafe. Protože se prý pobavím a dobře napiji. To první se nekonalo, to druhé splnilo mé očekávání. Takže jsem seděla v přeplněném sále plném mužů v černých úzkých džínách a Martenskách a cítila se velmi špatně, jindy bych asi skákala nadšením. Nevím, jestli je chyba ve mě, že neumím ocenit tento "typ" humoru, nebo byl ten film opravdu jak jednoduchý, jak mi celou dobu přišel. Za mě je Márty lepší rapper než scénarista, unfortunately. Největší emoce tohoto večera byl můj chabý úsměv při poslední incestní scéně.

Často přemýšlím nad momenty absolutního štěstí a spokojenosti v životě. Existuje jich ve skutečnosti velmi málo a čím jsem starší, tím víc jsou mi takové momenty vzácnější. Během "Lost in translation" jsem na všechny šťastné chvíle vzpomínala a říkala si, že když kdyby se ten příběh doopravdy stal, museli by hrdinové cítit přesně to co já, (a předpokládám další lidé) když zažívají to, po čem vnitřně nejvíc touží. A uvědomila jsem si, že když někoho někdy opouštíme, vlastně to nemusí být vůbec špatně. Může to znamenat něco víc. Pestře dojemný film na prosincový, sobotní podvečer naplnil mé očekávání, i když jsem před ním nejdřív zvolila zpovídání sériových vrahů, abych moc neplakala. 

Jediné, co mi utkvělo v pamětí v tomto vskutku nesmyslném seriálu, bylo znásilnění v pátém díle. Nikdy jsem neviděla horší.

Velké zklamání a to mám pro severské filmy/seriály nepřiměřenou slabost. A ať jsem pro sebe zvrhlejší lásku, pro Sebastiana a Maju jsem neměla žádné pochopení, protože postrádali oba, jakýkoliv smysl. The end.

You can get stuck in a place and not even realise it.

If you’re not careful, you can get stuck there forever. 

Jedno z nepovedenějších pokračování, kdy jsem i přes teploty a připínáčky v krku shlédla osm dílů za tři dny. Troufnu si napsat, že mnohem lepší než první série. Love to Alyssa and James. 

Let me die, I have evil in my head.

Emotivní příběh o nadpozemské víře, oddanosti a lásce, která mi připomněla, jak málo lidé dávají do svých vztahů a jak málo se snaží, když někoho milují. Schizofrenička Bess je můj nový vzor (kdo viděl, chápe moc dobře). 

Pravidla jsou od toho, aby se dodržovala (i porušovala), takže mě díky Dogme 95 chvíli bolely oči a hlava, která byla už tak v jednom ohni. Příběh je svou lehkou naivitou originální a vlastně jsem si celou dobu říkala "do háje, to skončí vážně špatně.." Skončilo, ale Lars z toho udělal ten nejpoetičtější konec ever. 

Další zhourcená herečka pod Trierovým vedením a já si opět uvědomila, jak moc chci manžela, který je citový vyděrač. To jen tak mimochodem. Takže je třeba na čase PROLOMIT vlny. Lars je prostě pan Režisér. 

I love you to death. 

There's something inside you
It's hard to explain
They're talking about you boy
But you're still the same

Moji milí, už se mě nikdy nesnažte přesvědčit, že osud neexistuje.

Pozor, kde já jsem sakra byla, když TOTO pouštěli na Otrlém divákovi? 

Během filmu jsem se litovala a byla zároveň naštvaná, že se nemačkám v kině, v ruce nemám mini kelímek s popcornem a okolo sebe dalších sto padesát lidí. Jde totiž o to, že tento film si jde užít nejlépe v atmosféře festivalu, chladného února a hororových drinků. Ale když se budu snažit a trochu se zamyslím, Motel Auvajs, (chci ocenit úžasný překlad), byl spojením všeho, co mám ráda. Úchylná dvojice sourozenců, motel někde v zapadákově, vedle domu zahrádka s lidskými hlavami které mají sešité hrdlo stehovou nití a nepochopitelná bizarní zápletka s uzením masa. Proč ne, vydat se se svým milým na výlet a skončit zamilovaná do blázna který se mnou odmítá mít sex před svatbou je doslova sen. O vedlejší postavy není nouze, za což musím ubrat body, protože jsem se v polovině začala ztrácet ale přidávám je za ohromující konec, kdy stoprocentně všichni v Aeru stáli a tleskali. A já tam nebyla. Setkáme se všichni na dušičkovém speciálu a já budu doufat v stejně silný a společný zážitek! 

What to do when you are most unlucky in the world? 

What the hell I'm supposed to do?

Klasická sobota. Vstaňte v osm. Vytřete celý byt. Umyjte okna. Umyjte troubu, nakupte jídlo, uvařte jídlo na tři dny dopředu. Deje prát prádlo. A vybírejte u toho osmdesátkový horor u kterého se chcete bát. 

Dokud jsem si nekoupila pračku, chodila jsem prát do veřejných prádelen. A i když mám fobii z jakékoliv špíny a společného praní, prádelny jsem milovala. Vystřídala jsem jich tady pěknou řádku a každá měla své kouzlo. Ale při sledování Děsu v prádelně jsem litovala, že jsem nenarazila na STRAŠIDELNOU prádelnu s VRAŽEDNÝM mandlem.

Atmosféra osmdesátkových hororů je něco, co mě baví natolik, že se dokážu přenést přes naivní a absurdní věci a užívám si jak parádní béčkový vizuál, tak naprosto nesmyslné příběhy a zápletky jako je vymítání démona z boxu na led, nebo sex s majitelem prádelny, který má železné nohy a penis asi taky nebude úplně klasický. Dost silně zvažuji sehnání knihy od Kinga, podle kterého toto bylo natočené a dost silně zvažuji i druhý díl. Prádelny forever a i když svou pračku miluji a ráda u ní večer sedím, když si peru své milované prádlo, asi do nějaké veřejné brzy zavítám. 

I‘ve just turned 18. And I think I understand what people mean to each other. 

Přeji si, abych ve svých osmnácti taky prožívala super cool dobrodružství, kdy ukradnu auto, vloupám se do cizí vily a pokusí se mě znásilnit úchyl. A ještě bych si to vše přála prožívat s divným klukem, do kterého se vlastně pak zamiluji. Proč ne. 

Po prvním díle jsem věděla, že chci vidět i ostatní, po posledním zase vím, že se budu chtít podívat na druhou sérii a prožívat příběh Jamese a Alyssy s nimi. Pročetla jsem několik komentářu zde ja čsfd a ptala jsem se sama sebe, proč jsou lidé někdy tak marní. Hipsterský seriál? Nesympatické duo? Ahjo. Ne, myslím že kdokoliv, od x let do x let se dokáže ztotožnit s pocity těch dvou, obzvláště teď, kdy je psychopat každý druhý vedle nás v tramvaji. Navíc musí být všem, kdo trochu přemýšlejí jasné, že James žádný psychopat nebude a že Alyssa bude hodná a milá holka pod maskou zlé a o občas nesnesitelné krávy, kterou si nasazuje jen proto, aby jí nikdo nezranil. Lidé by se měli víc uvolnit a  nehledat na všem zbytečnosti, které jim ten seriál otráví. Krátká stopáž, ve výsledku přiměřeně originální příběh, trocha mladé lásky... A spousta empatie.

I‘ve just turned 26. And I want understand what people mean to each other. 

Po loňském "posledním" Trierovi jsem se netěšila na žádný film tak moc, jako na Jokera. Těšila jsem se tak moc, že jsem šla dokonce o den dřív, než byla oficiální premiéra. Do IMAXU. V hedvábných šatech a kašmírovém kabátu, jako na červený koberec. Rozdíl nebyl skoro žádný, jen místo červené byla všude modrá. Plné kino a já lehce červená v jedenácté řadě uprostřed. Celý film je hmatatelná úzkost a aby taky ne, když je o psychicky nestabilním muži se specifickou mentální poruchou, která zahrnuje šílený smích ze kterého budete mít hrůzu ještě dalších pár týdnu. Ok, vždy jsem měla slabost pro divné muže, ale tento by byl možná trochu moc. 

Nechce se mi zdlouhavě popisovat celý film. Za zmínku tady určitě stojí naprosto GENIÁLNÍ výkon Phoenixe, nádherná atmosféra zuřícího a rozkládajícího se města, plus oldschool soundtrack. Film mi dal vše, co jsem od něj očekávala, nebylo nic navíc, ani mi nutně nic nechybělo. Cítit dvě hodiny plné úzkosti a nepřijmna, byla taky perfektní předehra. Bohužel teď u sebe nemám ani jednu cigaretu, ani gin nebo víno, takže to bude smutná noc, ale vlastně veselá protože jsem po dlouhé době v kině viděla geniální film, s geniálním hercem a mám zase na dlouhou dobu o čem přemýšlet a třeba se konečně podívat na Taxikáře a zjistit, jak moc je ta podobnost pravda.

13 reasons why jsem milovala. Když vyšla první série, měla jsem pocit, že mi vybuchne mozek nadšením. Skvělá zápletka, nádech tajemna, hot boys (Clay vedl) a prostředí střední školy, pro které mám vyjímečnou slabost. Plus úžasná postava rádoby mafiána Tonyho, který byl vždy a všude, až to v některých dílech začínalo být podezřele vtipné. 

Za poslední týden jsem se pustila do třetí série a čekala opět výbuchy v mozku a pocity euforie. Bohužel se nekonaly. Celá série je postavena na slabé zápletce, která se díl od dílu vzdaluje, takže místy jsem ani nevěděla, proč se vlastně řeší, co se řeší a jaký to má smysl v tom, najít šíleného vraha, který zabil Bryce Walkera (který se stal záhadně taky hot). Už v první díle se setkáváme s novou postavou, černošskou dívkou Ani, která mě od první minuty začala iritovat a vydrželo jí to přesně všech deset dílů. I kvůli ní řadím třetí sérii, jako tu nejslabší. Z Claye se stal badass, čemuž jsem odmítala všechny díly uvěřit a jeho herecký výkon byl hodně pod jeho standardní laťku. Ok, u pár dojemných momentů jsem uronila slzičku, ale vlastně jen z povinnosti, aby se neřeklo. Týden promarněného času, bojím se, o čem asi může být čtyřka. Seriál mi nic nedal, Bryce se sice stihl změnit, ale než to stačil někomu dokázat, skončil s prostřelenou hlavou. No co už. Ze soundtracku, který řadím u předchozích dvou sérií k těm nejlepším, si z této nepamatuji jedninou písničku. Zlatí Lord Huron. Škoda.

Několik dnů jsem se rozhodovala, zda zvolím maďarský film u Trati nebo Utajeného od Hanekeho. Protože jsem měla všeho už dost, rozhodla jsem se pro rádoby "oddechovku" a zvolila drama o partnerských vztazích. Příběh je poměrně jednoduchý, mladý muž odjede do Itálie, aby vydělal pro svou přítelkyni a dítě nějaké ty peníze a my sleduje jeho návrat domů, kde se během jeho nepřítomnosti asi leccos změnilo. Celý film jsem si kladla otázku, zda hlavní hrdinka říká OPRAVDU pravdu, nebo si jen vymýšlí a vztah jí přestal bavit, nebo co se tam vlastně stalo. Její přítel jí ve výsledku celý film honí a snaží se z ní dostat jednu jedinou věc a to PROČ se stalo to, co se právě teď děje. Smysl to asi moc nedává, ale pokud se podíváte, tak to snad pochopíte lépe než já. Jediné co mě na filmu bavilo, bylo prostřední vlakové trati a noc, ve které se celý film odehrává. Bohužel jsem odcházela se zklamáním, že jsem měla raději zvolit Hanekeho. 

Další má oblíbenost, které jsem přišla na chuť po dvaceti, jsou staré černobílé filmy. Bohužel toto bude asi mé nejkratší shrnutí, které napíši, protože jsem asi čtyřicet minut filmu prospala. Celé Lištičky jsou o chamtivosti, která nezná hranice před rodinou, lásku nebo vlastně čímkoliv. Stopáž je ale na můj vkus příliš dlouhá, možná proto ten spánek. Film je to ale hezky, jak vizuálně tak hereckými výkony. Víc asi bohužel. 

Na Filmovce nejvíc miluji noční projekce s tématikou hororů. Letos jsou to giallo horory - čili hodně krve, super kamera, psycho hudba a vyšinutí herci. Aspoň u Evelyn, která vstala z hrobu to tak bylo. Je pravda, že o půlnoci jsem byla po třech láhvích vína ve velmi unaveném moodu, ale i tak jsem jí bez usnutí dokoukala. Zápletka je docela zajímavá a já jsem na konci přemýšlela, zda jsem pochopila vše správně a vlastně mám do teď pochybnosti. Ostré zoomy a přehnané scény kde hrdinové umírali bylo asi dominantou celého filmu, vlastně jsem se asi úplně nebavila, ale atmosféra byla skvělá a i proto jsem dala tři hvězdičky. Podruhé bych se ale nepodívala.

Přes můj pokročilý věk patří filmy s teen tematikou k mým oblíbenějším. Doufám, že příště umřeš byl druhý film, který jsem tady viděla a skoro jsme se na něj nedostali. Překvápko, překvápko a i když byl nový, byl skvělý. Utekl mi neskutečně rychle, zápletka super chytlavá, sympatická hrdinka a její první láska, která jí jako to už bývá, "zničí". Barva kamery byla hezky pestrá a celkově jsem děkovala, že jsme se do těch posledních osmi míst s kamarádkou vlezly. 

Že je Haneke bůh jsem věděla od té doby, co jsem viděla jeho Sedmý kontinent v době, kdy mi bylo cca 20. Byla jsem u vytržení. V té době jsem začala zjišťovat, které filmy mě budou bavit a které ne. Psycho, abnormální, depresivní a k sebevraždě dohánějící. A Haneke to vše splňuje. 71 fragmentu chronologie náhody bylo sice jen na čtyři hvězdičky, ale i tak děj sestavující se z několika příběhů různých lidí který dohromady spojí jedna konečná scéna je akorát působivý, aby ve vás posledních patnáct minut vyvolalo mravenčení v končetinách a úzkostný tlukot srdce.