Philippa

Jeden z nejlepších filmů co se mi podařilo ve Varech vidět. Rozchod bolí a čověk se té bolesti brání všemi možnými prostředky. Ve výsledku si uvědomíte ,že asi se my lidé chováme podle nějakého univerzálního vzorce nebo co. Kdo už zažil uvidí 93 minut svého života z nadhledu. Nezbývá nic jiného než pozvat "Smutek" a říci mu - "Dobrý den!"

Jak to dopadne, když se mladý nesmělý pošťák a krásná cikánka do sebe zamilují Cikáni jsou přeci jen jiná mentalita... S krásnou Ivou Bittovou a ušatým, roztomilým Jurajem Nvotou se zasněte do jejich růžového snu. Myslím, že nebudete litovat.

Takové menší slovenské Pelíšky. Příběh jak jinak než o vztazích, o muzice, o nevěrách, prostě o životě. Snaha udělat dobrý film byla velká. Možná až moc velká a tak se mi zdálo ,že Juraj příliš tlačil na pilu. Říká se přece , že méně je více. I tak přesto moc pěkné.

Opravdu velmi krásný snímek. Pomalu plynoucí příběh jednoho dne....Dlouhé statické záběry, s naprosto dokonale promyšlenou "choreografií". Skvělé herecké výkony všech představitelů. Ke konci přesně v momentě kdy jsem se začala ptát, proč se to vlastně jmenuje Jezero Tahoe se mi dostalo odpovědi , zrovna jako všem postavám. Bruce-Lee!!

Utekla jsem po 30 minutách z kina. Hned v úvodu mě iritovalo hudební podbarvení irského středního proudu k ponuré krajině, taky lacinost,....Kde bylo nějaké napětí! Erotika? Jo možná místo Pýchavka se to mělo jmenovat Píchavka ,ale na mě tedy nefungovala. Spoustu nelogičností, zaříkávání, pan Tchoř....bylo to prostě ujetý na jinou stranu než dokážu pobrat. Já bych to asi dokázala přijmout jako parodii ,ale bylo z toho cítit ,že film se bere vážně. Copak měl asi Roeg za problem ,že v 79 letech tohle potřebuje natočit...

"Útěk do kolumbijské divočiny". Mladý muž přichází do Kolumbie dokazovat si cosi ve svém životě. Možná nedokazuje jen sobě , je totiž zatížen "posláním své lékařské rodiny". Je plný naivních představ a ideálů a dle toho se taky chová. Zaplétá se do jakési smrtící "hry(jež není hrou)" a neví zda se vyhnout vpravo či vlevo a nebo zůstat uprostřed a plnit poslání jež mu bylo vybráno.... Skvěle zahráno , ale neuvěřitelně podáno , nemůžu si pomoct ,ale v prostředí jak nám bylo ukázáno zde, v prostředí kde lidský život nemá absolutně žádnou cenu ,se gangy budou skoro předhánět s kým německý doktůrek bude kamarádit??Navíc jak píše molotov se chová tak jak se chová. No nevím....

Představte si život jako domeček z karet. Jednoho večera si odskočíte přes řeku na druhou stranu. Ráno se probudíte a zjistíte ,že návrat je vám odepřen. Stojíte tam a sledujete jak poslední karty vašeho domečku poletují ve větru a doufáte ,že vítr bude mít příznivý směr a něco vám přivane zpátky. Ale léto je studené a vítr je vrtkavý. Někdy to trvá ...skoro 30 let...

Flamengo, balet, španělská hudba, zpěv, náherní tanečníci, nádherná scéna, nádherná práce se světlem, nádherná kamera. Pro mne nekrásnější a nejstrhující choreografie byla s "igelitovou oponou". Jak jednoduchý nápad a jak vyjímečný efekt. Jedním slovem prostě NÁDHERA.

Magické? Mystické? Rozhodně (snaha zřejmě byla) ne! Nelogické? Raději (nechci domýšlet co se mi na mysl line brrr) ano! Tajga byla překrásná ,přesto ani kvůli ní bych to nedoporučila. Odpad nedám jen proto ,že jsem to s otevřenou pusou dokoukala a něco mi nedovolilo tu slátaninu vypnout.

Příjemná sládačka ,ale neměla jsem z jednotlivých příběhů pocit "svého prostoru" až na jeden. Obrovskou radost mi udělal Alexandr Payne. Jeho povídka 14e arrondissement , byla pro mne absolutně nejlepší. Jak řekla moje kamarádka za touto povídkou je "vidět příběh". Příběh jaký chcete. Příběh každého z nás. A vůbec nemusíte být v Paříži , aby jste si užili stejný pocit jako hlavní hrdinka. Stačí najít "krajinu svého srdce" a tam si říct "tady jsem doma". A Alexandr jako Oscar Wilde byl kouzelný....