Philippa

Na závěr prvního dne mého pobytu ve Varech, kdy jsem byla totálně mimo po filmu Slepé prase, mě Bronson skvěle probral a vlil nového optimismu do žil, ikdyž optimistický zrovna nebyl, pokud se zamyslíte jací magoři mezi námi žijí. Byl však servírovám s lehkostí a nadhledem a nejvíce se může pyšnit naprosto skvělým hereckým výkonem Toma Hardyho. Film podle skutečného příběhu nejslavnějšího a nejdražšího britského vězně rozhodně stojí za vidění.

Ne, nemohu odsoudit Slepé prase odpadem, protože jsem ho vůbec nepochopila. Holt jiná mentalita.... a příště již vím , že na indonéský film prostě nepůjdu.

Intimita byla prvním snímkem, jímž mě letošní festival v KV přivítal. A nebylo to věru přivítání vůbec špatné. Poctivě jsem přečetla zdejší komentáře a někomu se nelíbí naturalistické sexuální scény. Já myslím , že naopak tvůrci tímto dosáhli co chtěli. Dotkli se vaší INTIMITY? Podívali jste se někdy při sexu do zrdcadla? Vaše tělo nemá nedostatky? Váš sex vypadá jako z romantických filmů? Pokud ano, gratuluji. Asi je třeba zamyslet se vůbec nad slovem Intimita. Co si pod ním představujete. Když jsem hledala vysvětlení co vůbec je intimita, našla jsem následijící větu: Sebelepší sex neudrží dlouhodobě vztah, v němž chybí intimita. A o tom to nejspíš právě je. Poslední dobou se stále více setkávám u lidí právě s touhou po takovém "vztahu". Po vztahu pouze sexuálním, bez zbytečných řečí, bez lásky... No a v Intimitě je krásně nastavené zrdcadlo, jak to dopadá, když se podaří takový "vztah" navázat. Je to všechno snad moc jednoduché? Jsme prostě mi lidé jinak naprogramovaní?

Všechny příběhy o Židech z války jsou velmi silné. Kam až dokázali němci zajít, na jakou úroveň lidského bytí Židy dokázali dostat, zda to je vůbec ještě úroveň slučující se životem.... Poslední vlak - drama v našlapaném dobytčáku, bez vody, jídla....Naprosto chápu, že ti co zažili holocaust se nikdy nevzpamatovali a tuto traumatickou zátěž si ještě dlouho ponesou nejen oni sami, ale další jejich generace. Je dobře točit tyto příběhy, je dobře nezapomenout a vzít si ponaučení, aby snad jednou až nastoupíme na náš poslední vlak, jsme nebyli překvapeni....

Ano, čarodějnický sabath byl trochu sušší, snad jen autor tuší co chtěl říci, já na to nepřišla. Ale zbytek mi přišel celkem fajn. Po úvodním slabším rozjezdu začal snímek gradovat. Každou další povídku jsem řadila o stupínek víš, takže jsem v konečném výsledku byla docela spokojená a dnešní tři hvězdy jsou věru pozitivní :-).

Poměrně pěkná bluesová komedie. Příjemný děj k němuž je třeba přistupovat s lehkou tolerancí, hlavně v posledních asi 20 minutách filmu. Komu by ovšem tolerance chyběla, nechť zavře oči a nechá se unášet tam kam chce, naprosto úžasnou hudbou a určitě si to užije stejně.

Tak se zem nejspíš pootočila a i já konečně viděla Sin CIty - město hříchu. Co jsem si báječně užila, byla stylizace. Naprosto mne uchvátila a až dokonce jsem se na ní pěkně ujížděla. Násilí nemusím, ale bylo s ním dopředu počítáno :-). Dokonce jsem vydržela všechny ty scény bez toho aniž bych musela odvracet oči, což způsobilo jednoduché zaměnění barvy krve. Nejsem komiksovým čtenářem, ty znám jen z rychlíku a tak jsem nejspíš měla, jak si to tady čtu, výhodu. Mně to totiž přišlo "komiksově" báječný :-).

Konečně po dlouhé době animák, co nezavání sentimentem na sto honů a moralitkami v každém svém okýnku. Příjemné překvapení.

Nebudu tak přísná, je to pro děti a těm se to líbilo :-). Mně tučňáci koneckonců taky....

Nejsem příznivcem krve a velkého náslií a tak se spíše korejským filmům vyhýbám. Na Oldboye jsem ještě nedostala odvahu... Nebohá paní pomsta ,mne však překvapila. Zajednak svou vizuální stránkou, zajímavým podáním příběhu a v neposlední řadě i "svým násilím". Dusilo mne to, ale přesto krvavou řekou jsem se nebrodila. Hnusilo se mi to, ale přesto při závěrečných titulkách jsem cítila pocit z dobré filmařiny plné emocí....a to já můžu.