fleurette

Le Bon plaisir úžasným způsobem zobrazuje pozadí politické moci. Bez příkras, bez ideálů. Jean-Louis Trintignant bravurně zahrál až cynického politika posedlého mocí a svým postavením, které nesmí nic ohrozit. Ani dítě s ženou, kterou miloval. Vyvine veškeré úsilí, aby tajemství zůstalo tajemstvím, a tak je ministr pro vnitřní bezpečnost v podání taktéž vynikajícího Michela Serraulta nucen věnovat veškerou činnost úklidu po svém šéfovi. Bez zajímavosti není paralela s tajemstvím skutečného francouzského prezidenta Mitteranda, který měl nemanželskou dceru Mazarine Pingeot, o jejíž existenci věděla řada novinářů od počátku jeho působení ve funkci, veřejnost se o ní ale dozvěděla až ke konci Mitterandova funkčního období v polovině 90. let.

Všechny čtyři dámy jsou úžasné, ale scénář není nic moc. http://www.youtube.com/watch?v=kz85drC8zck

Mé zklamání z tohoto filmu je veliké. Jak mohl režisér, který natočil tak úžasné filmy jako Gepard, Smrt v Benátkách a Rodinný portrét natočit tento film?! Mé jediné vysvětlení je, že to jsou jeho pozdní filmy, tudíž vyzrálejší než Rocco a jeho bratři. Co se obsahu týče nepochopila jsem asi vůbec nic, což by mi ani nevadilo, ale ta forma. Herecké výkony jsou, snad s výjimkou Annie Girardot, strašné, všichni přehrávají a Delon nejvíce. Konec filmu byl nejhorší, tolik patosu jsem dlouho neviděla. Jak si Viscontiho vážím, tento snímek pro mě zůstal nepochopen.

Film je zcela postaven na Gretě Garbo, která je zejména v úvodních scénách skvostná. Zprvu je její Yvonne chladná a nad věcí, pak ale pozná Andrého, nezkušeného naivku, a zcela se promění v poddajnou a milující ženu a je to André, kdo získává navrh. Garbo tuto proměnu zahrála velmi přesvědčivě, bez zbytečného patosu. Navíc v každém záběru upoutává pozornost svým účesem a róbami a vždy vypadá báječně. Nemluvě o jejím tvrdém přízvuku a hlubokém hlase.

V 60. letech měl Clouzot pověst jednoho z nejvýznamnějších francouzských režisérů, díky snímku 'Le Salaire de la Peur' získal mezinárodní věhlas. V roce 1963 začal pracovat na ambiciózním projektu filmu 'L'Enfer', příběhu manželovy žárlivosti na jeho krásnou ženu, která vede až k šílenství. Clouzot měl k dispozici neomezený rozpočet od Columbia Pictures, na filmu pracovaly tři štáby a 150 techniků. Po třech týdnech však bylo natáčení zastaveno. Dokumentaristé Serge Bromberg a Ruxandra Medrea hledají odpověď na otázku, proč tak slibný projekt zkrachoval. Podařilo se jim působivě nakombinovat dochované natočené záběry s rozhovory s tehdejšími členy štábu Catherine Allégret, která měla hrát postavu Yvette, Costou Gavrasem, tehdy asistentem produkce, a Williamem Lubtchanskym, asistentem kameramana. Navíc použili herce Bérénice Bejo a Jacquese Gamblina k dotočení některých scén, aby vyprávění dokumentaristů dávalo větší smysl. Je obrovská škoda, že film nebyl natočen, protože dochované záběry působí velmi slibně. Především Romy Schneider je naprosto uhrančivá.

Jelikož jsem viděla první filmové zpracování s Bette Davis, nemohu se ubránit srovnání obou snímků. Bohužel vychází výrazně v neprospěch této verze. Především mě zklamalo herecké obsazení, Laurence Harvey je pro roli Philipa starý a zejména mě mrzí zoufalý výkon Kim Novak, jež se pro roli Mildred vůbec nehodí. Bette Davis mnohem lépe vystihla charakter postavy, včetně všech gest a výbuchů nenávisti, v neposlední řadě také její nalíčení bylo mnohem více působivé. Jinak se snímek snaží být opravdu remakem, protože až na pár scén a především ty závěrečné se originálu až příliš podobá. Výsledek tedy velmi neuspokojivý.

Bette Davis vždy říkala, že všechny její filmy ze 30. let nestojí za nic. V tomto případě bych s ní nesouhlasila. Samozřejmě Marked Woman nejsou Little Foxes nebo Jezebel, přesto je to díky ní pozoruhodný film, navíc když zvážíme rok vzniku a porovnáme to s filmy, které se natáčely jinde. Příběh je samozřejmě poněkud naivní a se šťastným koncem, výkony Davis a Bogarda ho ovšem dělají zajímavým. Bogard se mi nikdy nelíbil v rolích 'drsných mužů', ale když hrál něco jiného, než tyto své nejslavnější hrdiny, vždy mě zaujal, stejně tak v tomto filmu, kde jeho představitel působí lidsky. Davis byla vynikající herečka, navíc velmi krásná, i když možná ne v tom klasickém slova smyslu, ale možná o to zajímavější. Chvílemi je možná příliš afektovaná a trochu přehrává, vzápětí je ale znovu úchvatná a postavy silných žen jí vždy seděly. Celkově tedy nezasloužené velmi nízké hodnocení, které zde film má.

Jeden z nejodpornějších a nejzbytečnějších filmů, jaké jsem viděla. Isabelle Adjani si zajisté musela sáhnout na dno svých sil, film se ale téměř nedá sledovat.

Vynikající one-man-show. Neuvěřitelné, jak jeden člověk dokáže takový dav udržet ve varu. Reaguje na podněty diváků a pracuje s nimi. Celé vystoupení v podstatě nemá hluché místo, vynikající hlášky o 'blonďákovi' aj. Běhá, tančí, zpívá a je bravurní. Klaním se.

Byla jsem zvědavá, jak scénáristé HBO naloží s historickými událostmi. Mám totiž problém s 'historickými' filmy především americké provenience, kteří si vezmou historický námět, ale jinak si vše upraví podle toho, jak se jim to hodí. Nakonec jsem byla spokojená, samozřejmě, není to dokument, ale oceňuji snahu o autentičnost. Vyzvedla bych herecké obsazení Jacka a Bobbyho Kennedyových. Především Barry Pepper mě velmi příjemně překvapil. Také Tom Wilkinson byl vynikající. Moc se mi nelíbila Katie Holmes jako Jackie, ale to není podstatné. Tempo vyprávění rychle ubíhá a divák se nenudí. Celkový dojem tedy velmi dobrý.