TKommander

Německé slovo „unheimlich“ popisuje pocit nejistoty, jehož příčina se nám ale zdá povědomá, až všední – jde o úzkost, která jako by nám nepatřila. Jedná se rovněž o emoce, které v divákovi vyvolává druhý surrealistický počin D. T. Křístka a Vojtěcha Veselého Výkvět. Proč se vykvétajících ran bojíme více než krve? Byli byste raději, kdyby vám z ucha vyrostla lilie, nebo kdyby vám upadlo? Je děsivější krev, nebo míza?

„Sen je druhý život. A někdy i první.“
Švankmajerovský motiv diváka s úvodním citátem neopouští, právě naopak, prolíná se celým surrealistickým minifilmem. O čem? Jak název napovídá, především o chůzi, o osudu, o tom, co to znamená „fair play“ a v neposlední řadě o tom, kdy se z našeho domova stává pouhá šachovnice. Nebo jsme snad figurkami byli vždy? Víme ještě, kde je naše místo? Má smysl pokračovat v tahu, když je královna mrtvá?