Azurka

Obrovské zklamání. Na seriál jsem se neskutečně těšila, knížky o zaklínači jsem milovala. Ale seriál jsem ani nedodívala, tak moc jsem byla zklamaná - dějem, výběrem herců, celkovým dojmem...

Nezapomenutelný Rudolf Hrušínský v roli tatíčka: "KREV - ve mně bouří" Už jen kvůli němu stojí za to komedii shlédnout.

Pokaždé, když televize tento film reprízuje, nenechám si jej ujít. Jana Brejchová v něm nehraje tuctovou okouzlující rozevlátou krasavici, ale zralou ženu, které začíná život utíkat mezi prsty Určitě se najde mnoho žen i dne, které se s touto postavou dovedou ztotožnit. Strašná nehoda, kdy se hlavní hrdinka ocitne v přímém ohrožení života, ji srazí na kolena. Rezignuje na kariéru a chce se vzdát své práce, Podléhá maloměšťáckému nátlaku své sestry a matky, ale díky podpoře švagra se přeci jen rozhodne vrátit se zpět do práce. Nehoda jí otevře oči a nebude již stát o povrchní známost a dodá jí nakonec sílu vzít život pevně do vlastních rukou. Nevím, jak tento film zapůsobí muže, ale věřím, že ženské publikum osloví.

Tento film jsem poprvé viděla na videu a ten den jsem si ho pustila ještě několikrát. Byla jsem ohromená z Anthony Hopkinse. Pořád mi nešlo do hlavy, jak to, že tak sympatický a okouzlující muž je ve skutečnosti odporný zvěrský kanibal.Několikrát jsem se přistihla, že té postavě nepokrytě fandím, tedy do té doby, než se projevila jeho zrůdnost. ostatní herci zdatně sekundovali, ale A.H. byl nejvýraznější. Četla jsem i knihu, ta mi doplnila pár drobností, které nebyly z filmu na první pohled tak zřejmé. Pro mě to je jeden z nejlepším filmů americké kinematografie vůbec.

Mám obrovskou slabost pro Martina Shaw. Role mu z mého pohledu perfektně sedla, jeho John Deed je velmi charismatický, morální, nebojácný, silný ale zároveň laskavý a citlivý. Těším se a doufám, že tento seriál jednou uvidím i na některé z českých TV. Jen tak pro zajímavost, v seriálu si zahrál i jeho syn Luke.

Seriál Salon Eliott patří k tomu nejlepšímu, co televize ve svém vysílání nabídla. Děj se odehrává na počátku minulého století a popisuje životní osudy dvou sester – starší Bea a mladší Eve. Obě dívky vyrůstaly ve starém viktoriánském domě se svým despotickým otcem. Matku ztratily při porodu mladší Eve. Bea byla nucena již ve svém mladičkém věku zastávat roli matky a hospodyně, ačkoli byla velmi talentovaná a toužila po studiích. Díky intrikám svého otce dokonce propásla příležitost se vdát. Po smrti otce se obě sestry osamostatňují a po několika peripetiích se konečně našly v tom, co ovládaly nejlépe – v navrhování a šití šatů a rób. Podaří se jim vybudovat prosperující salon, Bea dokonce nalezne svou životní lásku a první řada seriálu tak končí happy endem. Na úspěch ságy navázala druhá řada, u které si ale nejsem jistá, zda byla v Česku ke shlédnutí. V druhé sérii osudy sester protne tragedie druhé světové války, Bea, v tu dobu matka již tří dětí, přijde při bombardování o syna. Eve se pokouší udělat kariéru v Hollywoodu jako návrhářka kostýmů, nicméně rozčarovaná se vrací zpět do rozbombardovaného Londýna, do salonu Elliot. Válka osudy hlavních hrdinek i jejich přátel velmi změní, konec války nepřinese úplné uvolnění, spíš naopak strach z budoucnosti. Jediným opravdu šťastným momentem na konci děje bude návrat muže ze zajateckého tábora, kterého Eve milovala a o němž se domnívala, že jej již nikdy, kvůli židovskému původu, neuvidí. Seriál byla natočen velmi autenticky, velkou úlohy v něm hrály dobové kostýmy a doplňky, které dokázaly navodit atmosféru tehdejší doby, od té lehkomyslné, kabaretní až po tu tragickou, válečnou. Hlavní představitelky byly okouzlující a tvůrcům se podařilo vytvořit zajímavou a přitažlivou ságu. V České republice na počátku 90. tých let vyšly dvě knihy popisující děj celého seriálu.

Je až podivuhodné, jaký krásný film dokázal Karel Kachyňa vytvořit. Děj filmu nahání hrůzu umocněnou vědomím, že se jedná o autentické zážitky Oty Pavla. Karel Heřmánek v roli tatínka, který se snaží pro svou rodinu zajistit to nejlepší za všech okolností, je velmi autentický a opravdový. Ve filmu se podařilo ukázat, jak rychle se může lidský život změnit a jaké konkrétní tragedie jsou schovány za statistickými čísly ukazujícími počet obětí za II. sv. války. Z filmu běhá mráz po zádech a málokdo při závěrečné scéně se ubrání bolestivému dojetí nad zmařením životů. Pro mě osobně je nejsilnější scénou ve filmu ta, ve které se tatínek rozhodne získat srnčí maso a jen proto, aby mohl své syny dobře nasytit, překoná v sobě morální a etickou zábranu a s velkým sebezapřením srnce s těma lidskýma očima zabije. Je to silný moment, protože ukazuje, jak muselo mnoho lidí pod nelidským tlakem udělat věci, které se jim příčily a které byly proti jejich svědomí.

Tato televizní pohádka se poněkud vymyká tradičnímu pojetí „nedělních poobědových pohádek“. Je to spíše vtipná konverzační komedie, ve které herci používají výrazné herecké divadelní pojetí.Velmi mě bavily herecké projevy ústřední dvojice, především Mario Kubec ukázal, že mu divadelní komedie opravdu sedí a že mu není cizí nadsázka a vtip. Myslím, že tento příběh, zaujme spíše dospělé diváky, pro děti je pohádka asi přeci jen málo pohádková. Italská atmosféra plná hlučných dialogů pobaví všechny milovníky nadsázky a konverzačního humoru.

Byla jsem ohromena hereckým koncertem tolika vyjíměčných hereckých osobností. Příběh, z počátku působící banálně, neuvěřitelně vygradoval a závěrečná nečekaná pointa učinila z celého příběhu atraktivní celek. Mrzí mě, že takových pokladů není v archivech více a ocenila častější reprízy. Byla by škoda takové dílo utajit dalším generacím.