bubun

Chyba! Tento díl není o karaoke, ani o Dylanovi a Brendě a jejich pokušení, to je až 23. díl. Tady jde o steroidy. Bere je Steve?

"Znělo to jako trpící duše zemřelých! Ale mělo to dobrý rytmus."

Natahované jak prase. Ostatně to se týká celé série. A určitě by Serena s Offred měly tolik času na konci stát před barákem a vykecávat se. Jestli to mělo diváka dojmout, tak mě to akorát naštvalo a znechutilo. A už je mi úplně jedno, jak to s ní dopadne, popravdě jí nepřeju nic peknýho.

Totální hovadina. Celkově mě mrzí kvalitativní propad druhé série oproti té první. Na tohle bylo utrpení koukat. Ani ne tolik kvůli obsahu, ale hlavně kvůli formě - neustálé dlouhé pohledy všech zúčastněných, milion flashbacků, nelogičnosti - hlavně ke konci série, až se mi vnucuje myšlenka, že ta druhá série se moc nedrží knižní předlohy (maximálně rozehrává načrtnuté příběhy vedlejších postav apod.), a pro netalentovanost tvůrců + honbou za výdělkem je scénář odfláknutý a vaří z vody. Všechno se nedá postavit na efektu a divák se nedá šokovat donekonečna. Ale nečetla jsem to, tak jen tipuji. Každopádně většina dílů byla pro mne utrpením, které si příště odpustím. Jo, a Elisabeth Moss taky nějakou dobu vidět nemusím, ještě teď mě děsí vzpomínka na neustálé closeupy na její obličej.

David si koupí flašku Jacka Danielse - normálně mu ji prodali! Párkrát se napije a pak zvrací. A ten klub teda moc undergroundovej neni - hraje tam normální diskotéková hudba 90.let. Jinak ale vážně celkem vtipnej díl - "euforie" a euforickej Brandon hlavně. "That wasn't you, Brandon!"

Dějová linka s Emily a Brandonem a hledáním ztracených dětí je úplně na nic. Stejně jako Donna a její šaty - podivný je, že Kelly všichni říkali, jak moc to s šatama přehnala, a že nic nenechá fantazii, tak Donna toho ukázala možná i víc, ale jí nikdo nic neřekl. Naopak Steve a jeho rána pěstí je zábavná. Jinak průměr no, ale co mě opravdu baví je používání stejných záběrů víckrát, jako kdyby si tvůrci mysleli, že to divák nepozná.

"Hey man, you don't have to flash fake ID everytime you come in here. You wanna shot with that?" "Sure, why not." Aneb i když jsi underage, tak jsou možnosti, jak si dát drink. A vzápětí Dylan vyexuje pivko. Ani se mu nedivim, ta spiritistická matka je fakt šílená. "She took our mother to the MindGym!" Dylan je přeborník v kulečníku. Dá si pár piv a pak zamíří v noci k Walshovým kde se vrhne na jejich skříňku s alkoholem. Trochu zklamání, "no scotch!", ale nakonec si vystačí s Jackem Danielsem. No, a pak je tam rvačka, s tou to trochu přehnali, zas snaha nacpat do jednoho dílu všechno...

Hodně, hodně špatný, stupidní díl. Brenda:"Dylan, can we start over?" David: "I am a tastemaker! Scott: "I really like the dancing soda cans." A v tomto dílu se Brenda opět chová jako kráva. "There's a name for this type of girl. Slut!"

Dylan nosí v náprsní kapse džínové bundy flaštičku s alkoholem! Dokonce dvě! A v této epizodě vás čeká scéna se záchranou života. Stejně za to všechno může Brenda, ale tím se tam nikdo pak už nezabývá. I když je fakt, že kdyby se Dylan s Brandonem nesebrali a bez jakýhokoli informovaní zbytku grupy neodjeli někam na skály, tak by se to taky nestalo. Konec klasicky dojemný, se vším tím omlouváním apod.

Chvíli po úvodních titulcích se ozve doprovodný song, ve kterém někdo zpívá: "you're selfish slut, selfish slut, selfish SLUT!", to bylo docela vtipný. Následuje Brendina snová sekvence o Dylanovi, to už tolik vtipný nebylo, spíš trapný. Jinak Brandon je opravu jak Mirek Dušín, akorát mnohem horší. A fakt mě baví, jak se v každym dalším dílu s někym seznámí a spřátelí, na konci mu řekne "I'll be there for you" nebo " We wil always be friends", ale v další epizodě už po tom jedinci neí ani vidu ani slechu.....