brando

Řekl bych, že je docela podstatné být na film správně nalaďen. Některé kritiky docela chápu. Film je natočen atypicky žánrově, namísto přestřelek anebo klasicky vystavěného příběhu se nám vypráví freska, kde středobodem není postava nýbrž rodina, a kde se občas režisér příliš nezatěžuje s dovysvětlováním některých scén s ohledem na časové skoky. Občasné výtky se týkají času ztráveného některých hvězd před kamerou, na druhou stranu lze se na to dívat i optikou "z půlky plného půllitru", kde jinde lze vidět takovou nálož hvězd pohromadě v jednom filmu. A prímární je zde příběh dobývání západu, nové země, její nenávratnou proměnu a sledování osudů lidí, kteří byli toho součástí. Samostanou kapitolou je technická stránka věci, natáčení na speciální kameru se třemi objektivy (Cinerama), zde se můžeme bavit o vizionářství, díky které film dosáhl úžasné hloubky a čistoty obrazu a i na dnešní poměry bezkonkurenční širokoúhlosti. Opravdu se jedná o pohlazení po duši a i díky tomu dokážu přimhouřit oko.

Ten přelom osmdesátek a devadesátek je z toho cítit na sto honů. A i kdyz je to v zásadě příjemný závan minulosti, nic to nemění na tom, že je tenhle film sprostá jednohubka. McGregor jako esence čerstvého vzduchu, ale nebýt hypeu okolo jeho filmového debutu, tolik by se to neřešilo. I tak doporučuju.

Závěrečný dialog Kostnera s dcerou mi způsobil solidní zimomriavky. Raději o něj přijdu než abych porušil slib. Amen