Claw

Tohle mě fakt už úplně zlomilo. Film, umění a svět skončil v podobě, v jakém jsme ho znali...

Zasraný mileniánský rozmazlení umrdanci!! Běžte s těmi menšinami už do prdele!!

Nová pravidla: Nemáte homosexuály, ženy či menšiny? Zapomeňte na Oscara!

 
Od roku 2024 zavedla oscarová akademie nová pravidla pro Oscara za nejlepší film. Filmy, které nebudou obsahovat dost etnických a sexuálních menšin, nebudou mít šanci.
 
 

Vyhlášení nominací na filmové ceny Oscar Foto: Mario Anzuoni, Reuters
Film musí splnit nejméně dva ze čtyř standardů, aby se mohl ucházet o Oscara za nejlepší film. První standard se soustředí na zastoupení na plátně a náměty. Film musí plnit nejméně jedno ze tří kritérií.
První kritérium – film musí mít nejméně jednoho herce v hlavní roli nebo významné vedlejší roli, jenž pochází z menšin (Asiaté, Hispánci, Afroameričané, původní Američané – indiáni –, osoby ze středního východu, severní Afriky, Havajci či osoby z pacifických ostrovů).
V celém hereckém souboru musí tvořit nejméně 30 % herců v menších rolích ženy, lidé z etnických menšin, LGBTQ+ komunita nebo lidé s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšící a úplně neslyšící.
Režisér Roman Polanski nezíská zpět členství v americké filmové akademiiAmerika
 

Další kritérium se týká příběhu, který se musí točit kolem žen, etnických menšin, LGBTQ+ komunity nebo lidí s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšících a neslyšících.
 
LGBTQ+ režisér nebo producent 
Další standard se týká celého štábu a vedení. Nejméně dva vedoucí pracovníci v tvůrčí funkci (například režisér, castingový režisér, hlavní kameraman, střihač nebo producent) musí být opět ženy nebo musí pocházet z etnické menšiny, LGBTQ+ komunity nebo musí jít o lidi s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšící a neslyšící. Navíc alespoň jeden z nich musí být z následujících skupin: Asiaté, Hispánci, Afroameričané, původní Američané (indiáni), osoby ze středního východu, severní Afriky, Havajci či osoby z pacifických ostrovů. Celý štáb se navíc musí skládat z 30 % z příslušníků znevýhodněných menšin.
Další standard požaduje, aby studio platilo stážisty, kteří pocházejí z následujících skupin: ženy, etnické menšiny, LGBTQ+ komunita, lidé s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšící a neslyšící.
Velká studia mají povinnost zavést v podstatném rozsahu trvalé stáže a praxe pro členy znevýhodněných menšin ve většině oborů – produkce, postprodukce, hudba, vizuální efekty, marketing, distribuce, PR.
Poslední standard požaduje, aby filmová společnost zaměstnávala několik manažerů z menšin v marketingovém a PR týmu.

Tohle je fakt unikátní ukázka toho, jak má vypadat ta správná bojová filmová choreografie!! Mazec!!

0:00 - Hannah Scott vs Jim Ng & Leo Kei Angelos
0:15 - Aaron Joshua vs Hannah Scott, Jim Ng & Matthew Staley
0:56 - Jim Ng vs Leo Kei Angelos
1:48 - Hannah Scott vs Kimmy Suzuki

Nejoblíbenější herečka - extrémně krásná, inteligentní, nikdy se nikdy neukázala nahá a natočila tohle ... Bohyně

Asi nejlepší kraťas, co jsem kdy viděl... "my world"...

Better to live one year as a tiger, than a hundred as a sheep...

Lepší vládnout v pekle než sloužit v nebi...

Knihy:

1. Čtvrtá opice (J. D. Barker)

"...Jsem zloděj, vrah a únosce. Zabíjel jsem pro zábavu. Zabíjel jsem z nutnosti. Zabíjel jsem z nenávisti. Zabíjel jsem jednoduše proto, abych uspokojil potřebu, která ve mně postupem času rostla čím dál víc. Byla jako hlad, který se dal utišit jen krví a písní z hrdla mučeného člověka…" "Čtvrtá opice" je bezkonkurenčně ta nejlepší kniha, jakou jsem kdy v životě četl. Námětem se podobá mému nejoblíbenějšímu filmu "Sedm", dokonce na něj i odkazuje. Prolínají se zde dva příběhy. Jeden se odehrává v reálném čase a vykresluje příběh vyšinutého vraha. Druhý se odehrává v minulosti a popisuje příběh malého chlapce a jeho šílených rodičů. Velice intenzivní kniha plná násilí a špíny v osobitém pojetí J. D. Barkera. Hodně sází na atmosféru, která je sice vyvolávána násilným chováním opičího vraha, ale drtivou většinu nechává autor odehrát ve čtenářově hlavě - explicitně popisuje buď až výsledek nebo schylování se k činu. Tudíž fantazie může pracovat na plné obrátky, a to je mnohem horší, než kdyby to bylo všechno podrobně popsané. Hltal jsem stránku za stránkou až jsem se dočetl velkého finále, které vše spojilo, vše logicky vyjasnilo a vše začalo dávat perfektní smysl. Člověk pochopil, že nejen vrah, ale především autor měl vše od začátku perfektně promyšlené a připravené. Podařilo se mu tak vytvořit krásné, uvěřitelné, poutavé, napínavé a chytré dílo, které je osvobozeno od všech vyumělkovaných zvratů, nesmyslných honiček, zbytečné, samoúčelné brutality a směšných důkazů a indicií, zjevujících se jako Panna Marie v kávové pěně. "…První opice se jmenuje Mizaru a znamená nevidím zlo, druhá opice se jmenuje Kikazaru a znamená neslyším zlo, třetí opice se jmenuje Iwazaru a znamená nemluvím zlo... Nejdůležitější je ale čtvrtá opice... Jmenuje se Šizaru a ta prezentuje myšlenku nečiním zlo..."

2. Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě (Cormac McCarthy)

"Neměli bychom se domnívati, že život temnoty jest pohroužen v útrapách a ztracen jakoby v zármutku. Žádného rmoucení není, neboť zármutek jest pohlcen smrtí, a smrt a umírání jsou pravým životem temnoty." "Krvavý poledník" mi připomíná stav, kdy vás rozpálené Slunce přivádí k šílenství. Autor v tomto historickém románu popisuje řádění Glantonova gangu na texasko-mexických hranicích v letech 1849–1850. Je to ale především o násilí v člověku, o tom, jak mělko je ukryto pod vnější fasádou a jak snadno se dostává na povrch. McCarthy tomu dává doslova biblické rozměry, jeho výjevy jsou apokalypsou. Syrové a živé, bez debaty násilím nejvíce prošpikovaná kniha, jakou jsem kdy četl. U stromu ozdobeného nemluvňaty a u prvního velkého vraždění, kdy se obcuje s mrtvolami a z kůže se vyrábí opasky jsem některé věty četl i třikrát, abych si dostatečně vychutnal tu sílu. Co by ostatním zabralo několik stránek, McCarthy zvládne v jednoduchých větách, a i tak je to relativně dlouhá kniha. Soudce Holden je definitivně jedna z nejvíce fascinujících postav literatury, na kterou jsem narazil, ale trochu mě mrzí, že v jejím stínu stojí vůdce gangu, Glanton, který mi místy připadal snad ještě šílenější (a na rozdíl od soudce skutečně existoval a má reálný předobraz). Banda vraždících mašin a nespoutané zabíjení, čekejte spousty krve, násilí, skalpování, vraždění, mučení... Pro mě totální bomba, která mi ve všech ohledech naprosto sedla. Měl jsem pocit, že jsem pochopil každý detail knihy, každou větu a že i v nic neříkajících dialozích se skrývají velká moudra o životě, zlu a nás lidech samotných…

3. Mechanický pomaranč (Anthony Burgess)

"Je pro člověka lepší, aby si zvolil zlo, než aby mu bylo vnuceno dobro?" "Mechanický pomeranč" je dle mého názoru jedna z nejlepších knih v dějinách vůbec... Již samotné zařazení do žánru je v podstatě nemožné: sci-fi? parodie? komedie? horor? exploitation? drama? krimi? ... v podstatě jakékoliv knižní zaměření je do knihy velmi důvtipně zasazeno a naprosto plynule přechází jedno v druhé... Tohle je skutečné umělecké dílo. Pocit z knihy je naprosto neopakovatelný, a hlavně neznám knihu, která by této byla třeba jen trochu podobná a mohla jí konkurovat... "Co teda jako bude, he? " "To jsem já, Alex a můj tragický příběh o jedný strašný nemoci, kterou mě ti soďácký bračny nakazily. Se svýma třema frendíkama – to jest Pítrsem, Džoržíkem a Dimem, který byl opravdu tupej – jsme drinkali plus-mlíko a decidovali, na kom zrobíme trochu poctivýho ultranásilí. Venku byla zima jak v prdeli a většina bajatů a ptic dala před sojlovatými stríty přednost teplu svých houmů. Jenže, ach, bratři moji, návštěva jednoho takovýho houmu plného ketek, kde jsem ztolčokoval ouldanou tabatěrku se my stala osudnou. Přeguljal jsem se něčím, co bylo čuděsně horibl. Byl to konec ultranásilí. Když mě banda ouldanejch neduživců ztolčokovala, až mi z fejsu začala stříkat rudá blažka, začal jsem fírovat, že to bude moje smrt. Radši se nechat mlátit než mít pocity na zvracení a cítit tu příšernou bolest. Ale chorošný píply z vlády – ti kteří mě „nakazili“ – přispěli k tomu, že se hepenulo co se hepenout mělo a já už sem nebyl balnoj. Vyléčili mě!"

4. Svědectví (Stephen King)

Každý spisovatel jistě sní o dni, kdy napíše knihu, která bude definovat jeho a jeho spisovatelskou kariéru. "Svědectví" je bezpochyby klenot krále hororu Stephena Kinga. S počtem cca 1 100 stran se řadí mezi jeho nejdelší romány. Kniha je rozdělena do tří částí a začíná jednoduchou premisou, která je dnes až příliš známá: na svět byla vypuštěna geneticky upravená forma chřipky. Úmrtnost se pohybuje kolem 99,9 % a americké úřady se ji snaží zvládnout, ale nedaří se jim to. Zatímco lidé umírají a společnosti se hroutí, sledujeme ty, kteří jsou imunní, jak se snaží vyrovnat s koncem světa a rozhodují se, co dělat a kam jít. Vedeni sny o zlověstné postavě jménem Randall Flagg a vlídné matce Abigail se naši přeživší vydávají tím či oním směrem. Tato část románu je jako na horské dráze, kdy jsme svědky šíření nákazy a chaosu, když si lidé uvědomí, že společenské konvence už neplatí. Něco z toho je přehnané, ale zároveň velmi realistické, protože se musíme smířit s tím, že jediný důvod, proč někteří lidé nedělají špatné věci, je ten, že nechtějí být potrestáni. Druhá část ukazuje různé přeživší, kteří se vydávají na cestu napříč zemí, aby se setkali s Matkou Abigail v Boulderu v Coloradu nebo s Randallem Flaggem v Las Vegas a začali znovu budovat společnost. Pro mě je to místo, kde román skutečně ožívá a ospravedlňuje svou délku. King nenechává kámen na kameni, když líčí americkou krajinu zničenou nejprve nemocemi a později panikou. Města, kde jsou všude mrtvoly, tunely ucpané rozbitými vozidly, požáry, které nemá kdo uhasit, a rozpadající se budovy. Ve třetí části si obě města již plně uvědomují jedno druhé a hrozbu, kterou pro sebe navzájem představují. Musí dojít ke konfrontaci a matka Abigail vybere malou skupinu, která se vydá do Vegas a postaví se Flaggovi. Román končí dojemně a pojednává o lidské povaze. Poučíme se někdy ze svých chyb, nebo jsme odsouzeni k tomu, abychom je opakovali stále dokola?

5. Nezbytné věci (Stephen King)

Přestože je "Svědectví" mým nejoblíbenějším Kingovým románem, "Nezbytné věci" jsou až na druhém místě. V některých ohledech je to mnohem zajímavější příběh, protože se zabývá mnohem přízemnějším tématem: lidskou chamtivostí a věcmi, které jsou lidé schopni udělat pro osobní prospěch. Leland Gaunt přijíždí do Castle Rocku, kde se odehrává celá hrstka Kingových románů, a otevírá si obchod s cihlami. S tímto obchodem je to tak, že se v něm vždy objeví nejtajnější přání zákazníka a Gaunt za prodej nikdy nevyžaduje mnoho peněz. Vždycky se však najde i druhá cena, aby provedl drobný žertík někomu jinému. Netřeba dodávat, že žertíky jsou stále zlovolnější a znovu rozněcují staré nevraživosti mezi jednotlivci. Brzy se celé městečko propadne do chaosu a vražedného násilí a je na šerifovi Pangbornovi, aby vše napravil. Dlouhodobí Kingovi fanoušci budou Pangborna znát například z "Temné půle". Vzhledem k tématu si příběh vyžádal poněkud hlubší charakterizaci postav, než na jakou bychom mohli být od Stephena Kinga zvyklí. To se mu daří velmi dobře a vzájemné vztahy, kladné i záporné, dobře plynou s dějem. Navzdory fantastickému prostředí je děj uvěřitelný, protože kritizuje lidskou chamtivost a zkoumá, jak pohlcuje, a celou dobu se nás ptá: "Jak daleko byste zašli, abyste získali svou nejtajnější touhu?".

6. Rybář (John Langan)

"Rybář" je výbornou a atmosférickou novelou, která nepracuje tolik s prvoplánovými děsy, jako s pečlivě prokreslenou a děsivou legendou, která svým původem dalece překračuje hranice tohoto světa i jednoho věku lidstva. K tomu přičtěme nesmírně lidský rozměr smrti blízkého; smutku a neštěstí, se kterými je až nepříjemně snadné se ztotožnit. I přes nadpřirozené, znepokojivě hrůzostrašné úkazy bych se tak nebál říci, že nejvíce však převládá aspekt hororu psychologického. Dílo je prosyceno řadou odkazů na H. P. Lovecrafta (jsem si vědom, že se mi povedlo odhalit jen několik nejzřejmějších – kupříkladu jedna z vedlejších postav, která se v příběhu mihne jej až podezřele připomíná), ty ale vyžadují znalost nejen jeho díla, ale i života a nejsou nutné pro pochopení knihy, nicméně zasvěcené samozřejmě potěší. Mnohem více než o děsuplné čtení se jedná o mrazivě znepokojivý příběh, v jehož středu vězí žal, spojený se snahou vyrovnat se s odchodem blízké osoby, či dokonce snaha smrt zvrátit, která se opakovaně ukazuje jako lichá. A to hned v několika podobách. Děj je na oko rozvláčný, ale přitom doslova napěchovaný detaily a hlubokými významy, které mohou mít při opakovaném čtení různých výkladů. Jde o jeden z nejlepších a nejlépe napsaných hororových příběhů, jaké jsem kdy četl a nemohu jinak, než jej doporučit všemi deseti všem náročnějším milovníkům tak trochu jiných druhů knižních hrůz. "Rybář" mě na lákavou návnadu ulovil s přehledem sobě vlastním, až bylo po dočtení tak trochu obtížné hledat cestu zpět…

7.  Znamenitá mrtvola (Agustina Bazterrica)

Jak málo stačí, aby se společnost dočista proměnila? Aby se něco nepřijatelného stalo normou? "Znamenitá mrtvola" je jednoduchým příběhem o etice konzumace (lidského a jakéhokoli jiného) masa asi tolik, jako je "Stařec a moře" pouze příběhem o muži, lovícím rybu. Ačkoli by se to tak jednoduše na první pohled mohlo jevit, děj má daleko širší záběr. Žádná postava není jednorozměrná. Nikdo tu není dokonalý – od prosté řeznice až po geniální vědkyni. U každého jednoho charakteru můžeme spatřit dobré i špatné vlastnosti a stanoviska. Autorka nestraní žádnému názoru, naopak ponechává volné pole pro naše vnímání. A právě tato morální nejednoznačnost je brilantní. Žádná scéna tu není navíc, vše je dokonale promyšlené do posledního detailu. Dokonce i závěr, který by se mohl zdát až příliš na sílu překvapivý, dává v kontextu celého děje naprosto dokonalý smysl. Pro mě osobně je tento už jen obálkou znepokojující (a možná i kontroverzní) titul od argentinské spisovatelky knihou roku. Měl by si ji jednoduše přečíst každý. Kašlete na pochvalné či kritické recenze, sáhněte po ní a prožijte její příběh. Udělejte si vlastní názor. Protože ať už se vám líbit bude, či ne, je totiž rozhodně tím nejvýznamnějším dílem, co letos vyšlo. Dílem, které si zaslouží, aby se o něm mluvilo. Vzdor nechutným scénám, depresivitě, bezvýchodnosti a studené strohosti vyprávění je to diamant. Neskutečně promyšlené čtení, jež má celou řadu záběrů. Ukazuje to nejhorší v nás. Odhaluje nám lidskost ve své přímočaré nahotě. To, jak jsme se proměnili za posledních několik let.

8. Rudá zem (Adam Nevill)

"Rudá zem" nejen, že svou celistvostí a vyrovnaností překonává předešlý "Rituál", ale je skutečnou hororovou lahůdkou s krásnou obálkou, která naprosto přesně odráží knižní děsy a dokonce by v její chvále šlo zajít tak daleko, že je tato česká varianta dost možná hezčí než ta originální. Obsahem se pak dojmy z přebalu dvojitě podtrhávají a autor nám servíruje velmi dobře vystavěný horor, který umně kombinuje lidskou brutalitu s nadpřirozenem. Drogy, rituální vraždy, (ne)lidství, vyrovnání se s traumaty, láska k rodině a schopnost udělat pro vlastní přežití i zprvu nemyslitelné jsou jedněmi z nejvýraznějších ingrediencí díla, které vám uhrane zejména silnou atmosférou a skvěle napsanými postavami. Postavami, s nimiž budete hrůzy skutečně prožívat. Bez dechu zůstanete zejména v samém závěru, který servíruje doslova drásavé finále, při kterém jsem měl pocit, že vše zapadlo do sebe a svou děsivou definitivností jakési podivné předurčenosti mi připomnělo výborný "Řbitov zviřátek". Skoro jsem cítil, jak ona pomyslná kolečka pečlivě promazaného soukolí klapla o sebe a kruh se uzavřel. Tohle měl Adam Nevill od počátku detailně promyšlené a já mu za to smekám, protože tak nepříjemně mrazivý konec i do té chvíle výborné knihy jsem dlouho nečetl. Adam Nevill je jeden z nejtalentovanějších spisovatelů současnosti a já se budu opravdu těšit na cokoli dalšího, co si od něj příště přečtu...

9. Mé srdce je motorová pila (Stephen Graham Jones)

"Mé srdce je motorová pila" je milostný dopis všem slasherům, zabijákům v maskách a vyvražděným letním táborům. Všichni, kdo vyrůstali s "Texaským masakrem", "Vřískotem", "Pátkem třináctého", "Noční můrou z Elm Street", "Halloweenem" a nekonečnou zásobou dalších laskomin, si knihu Stephena Grahama Jonese fakt užijí. Ostatní se budou plácat v referencích na filmy, o kterých možná nikdy neslyšeli a dost možná je odradí i Jonesův styl. Prostě musíte mít nakoukáno a načteno, jinak budete chvílemi mimo. Hlavní hrdinka Jade je křehká holka s traumatem, žijící s násilnickým otcem a po pokusu o sebevraždu. A také miluje horory, píše o nich školní eseje a ve chvíli, kdy potká novou spolužačku, je přesvědčena, že právě ona je final girl a městu zvěstuje brzký masakr dle pravidel slasheru. V momentě, kdy se v okolí konečně objeví pár mrtvol, hodlá využít svých encyklopedických znalostí a místní na události připravit. Jenže ji nikdo nebere vážně. Jones v knize dekonstruuje hororový subžánr, hraje si s jeho leitmotivy a také se čtenářem – místy se zdá, že se nic neděje, ale právě v těchto momentech autor rozvíjí Jadeinu komplikovanou osobnost, nelehkou životní situaci, odkazuje přitom na slavné hororové scény a kultovní snímky a také se připravuje na finální masakr. Tempo knihy bylo neúprosné a posledních 25% bylo naprosto zabijáckých. A to ve více ohledech. Je to neuvěřitelně vypiplané mistrovské dílo s mnoha vtipnými detaily a odkazy...

10. Hagakure - Kniha samuraje

Krátké citáty, příběhy a samurajská moudra. Některá dnes již trochu zastaralá, ale většina z nich vhodná k zamyšlení. Způsob, jakým samuraj ovládá svou mysl a tělo, je velmi působivý, s extrémní loajalitou, synovskou zbožností, statečností a mnoha dobrými způsoby se samuraj stává neomezeným. Samuraj se musí vycvičit, aby dokázal přijmout každý okamžik bez jakéhokoli rozptylování, aby z něj vytěžil maximum. Dobrý samuraj musí mít velký soucit a klid, když řeší věci v životě, a musí se vyvarovat nedůslednosti a lehkomyslnosti. Samuraj musí donekonečna cvičit, jak správně mluvit, aby své výroky pronášel hladce, s hlubokou péčí a vděčností, také musí vracet laskavosti a být připraven kdykoliv zemřít. Samuraj musí dbát o svůj zevnějšek, nečistý vzhled snižuje jeho sebevědomí a způsobuje, že se cítí slabý proti nepříteli, a musí zůstat sebevědomý za všech okolností. Samurajovo slovo je tvrdší než kov, nemůže porušit sliby nebo jich litovat, protože o nich hluboce přemýšlel, než je vyslovil na veřejnosti. Samuraj musí bez výjimky snášet utrpení, dělat těžké věci vyžaduje rozsáhlé množství času, energie a soustředění, samuraj je ochoten se obětovat a zaplatit tuto cenu, aby dosáhl maximálního ovládnutí. Ze života samurajů se můžete naučit mnoho užitečných věcí. Stejná knížka se objevuje ve filmu - "Ghost Dog - Cesta samuraje". "Z bouřky se dá mnohé naučit. Když se setkáte s náhlou přeháňkou, snažíte se nezmoknout a běžet po cestě co nejrychleji. Pokud si řeknete, že půjdete domů pod okapy, stejně zmoknete. Když jste rozhodnutý už od samého začátku, nebudete zmatený ačkoli promoknete úplně stejně. Toto poznání přesahuje do všech věcí."

Komiksy:

Watchmen: Strážci (Alan Moore)

V jako Vendeta (Alan Moore)

Z pekla (Alan Moore)

Maus (Art Spiegelman)

Rorschach (Tom King)

Brutal 1-5 (Kei Koga)

Před Strážci 1-4 (Darwyn Cooke, Amanda Conner, Brian Azzarello, Lee Bermejo, J. G. Jones, Joseph Michael Straczynski, Adam Hughes, John Higgins, Len Wein)

Hodiny posledního soudu 1-2 (Geoff Johns)

~ postupně aktualizuji ~

Assassin's Creed® Origins (Ubisoft Montreal)

Assassin's Creed® Odyssey (Ubisoft Montreal)

Red Dead Redemption 2 (Rockstar Games)

Devil May Cry 5 (Capcom)

Sleeping Dogs: Definitive Edition (United Front Games)

Sifu (Sloclap)

Days Gone (Bend Studio)

Dying Light (Techland)

Happy Game (Amanita Design)

Counter-Strike 2 (Valve)

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ

ฅ^•ﻌ•^ฅ