Tai_K_B

Jessicu na večírku vyzve k tanci šarmantní gentleman Dennis Stanton a dalo by se říct, že mezi oběma přeskočí taková malilinkatá jiskřička. Záhy, později v noci, jí dotyčný přistane na balkoně a tvrdí, že prchá před manželem dámy, kterou byl právě o patro výš navštívit. Když je ráno onen manžel nalezen uškrcen a z jeho sejfu zmizel náhrdelník za víc než dva miliony, poví Jessica vše policii. Jenže domnělý zločinec má neprůstřelné alibi od vysoce postaveného příbuzného, se kterým si vyšetřující detektiv nehodlá zahrávat. A protože Dennis je jako vystřižený z Aféry Thomase Crowna a navzdory riziku odhalení se Jessice i nadále dvoří, rozhodne se naše nebojácná spisovatelka zariskovat, nechat se od policie napíchnout a pokusit se z něj vymámit přiznání. Vypadá to, že pátá sezona se ponese ve znamení dramatičtějšího osobního nasazení, než na jaké jsme byli doposud zvyklí.

Úvod páté sezony strávila Jessica téměř celý… ano, vážení přátelé… ve vězení. Nejdřív ji chudáka jakýsi neznámý muž přepadl, pak po ní chtěl klíče od auta, které neměla, pak ho někdo před ní zastřelil a záhy přifrčela hlídka a zatkla ji pro vraždu jako nějakého protřelého vrahouna. Na stanici zjistila, že jí někdo ukradl identitu, vlastní synovec ji při identifikaci zapřel, vyšetřující policista byl blbec a nakonec se namísto právníka objevil Michael Hagarty a oznámil jí, že je to celé sice jeho šlamastika, ale jde o tak zamotanou mezinárodně špionážní honičku na nájemného vraha, že jí pro její vlastní dobro bude nejlíp, kde je. A navíc to ještě vypadá, že v některé z té spousty zainteresovaných vládních i jiných organizací asi bude nějaký krtek. A málem bych zapomněla ještě na zástupkyni tisku, co se o ten případ zajímala a taky nebyla úplně ta, za kterou se vydává. Tato epizoda byl takový chaos a všichni tam lhali úplně všem úplně o všem, že jsem se v tom ani nepokoušela zorientovat. Popravdě, mít já za známého Michaela, tak ve chvíli, kdy na něj „náhodou“ někde narazím, nasadím tmavé brýle, nalepím si klobouk a falešný plnovous a prchám, seč mi síly stačí. Tenhle britský (ex?)špion je zaručená pohroma.

Vše se točí okolo divadelní premiéry hry podle Jessičiny předlohy, kterou zdramatizoval jeden z jejích bývalých žáků. Vyklube se z toho naprostá příšernost, vůči původní verzi úplně předělaná, a jediný kritik, který ji pochválí, je záhy zavražděn. Jessica se v rámci vyšetřování nechává instruovat, jak funguje ten nejnovější technologický výdobytek moderní doby – počítač. Popadá mě nostalgie při pohledu na to DOSové ovládání přes příkazový řádek, na 3,5palcové diskety a na to, jak datový přenos jedné kratičké recenze, posílaný po telefonní lince, prý trvá 5 minut. :-) Dean Stockwell se ocitl opět v roli, kterou umí tak nedostižně: nadřazený, přehnaně jízlivý, nesnesitelný a přesto čímsi nedostižný pes, který štěká i kouše. Jen jsem zrovna od něj čekala ten závěr poněkud méně patetický. Nějak to tentokrát nikam nevygradovalo.

Ech, politika. Nejspíš to bylo tím prostředím předvolební kampaně s přehazováním špíny sem a tam, ale tenhle díl mě moc nebavil. Nejzajímavější na něm byla rozhořčená Jess a nejsmutnější ten vražedný motiv.

Takhle nějak by to natočili v osmdesátých letech v Hong Kongu, kdyby měli k dispozici dnešní CGI možnosti. Dějový splácanec bez ladu a skladu, od každého žánru trochu, samá bojůvka a hrátky s okolním prostředím. Spousta nadpřirozena, pseudovědecké vychytávky (čínská rolnická kamikadze pepřová rogala, hihi), hodní mágové, zlí mágové, nadpřirozené postavy – hlavně samozřejmě čínský drak, ten nesmí chybět a je vizuálně echt vymazlený. Multi-kulty, dějové zvraty, naprosto nulový kontakt s realitou. Žádný kontinent ani jeho obyvatelé nepodléhají historickým souvislostem (obzvlášť mě pobavili mutantští kozáci) a herci ani tak nehrají, jako spíš „si hrají“. A roztomilý poletující ďáblík/diblík. A Jackie vs. Arnie. (Jo, a taky asi na pět vteřin Rutger Hauer – ten mi v té bílé kudrnaté paruce dal chvíli pěkně zabrat, než jsem ho v tom poznala.) Tenhle film není nic pro diváka, který od něj očekává nějaký smysl, je to úlet pro hodně specifické publikum. Nicméně daleko atmosferičtější by byl, kdyby vznikl v těch osmdesátkách a s archaickými triky. Pro dnešní dobu už to není to pravé ořechové. Na jedno skouknutí dobré odreagování, ale víckrát už to vidět nemusím.

Tak, a je to venku! Istar! :-) Kdo o záhadném z višně (pardon, z nebe) spadlém cizinci doposud pochyboval, teď už je jasno. Akorát na můj vkus začal ta hlubokomyslná filozofická souvětí sypat z rukávu trochu moc najednou. Po sedmi epizodách, kdy ze sebe s námahou vypravil sotva dvě souvislá slova. Nad čím jsem nicméně nadšeně zaplesala, byl příslib do budoucí sezony, že se půjde do Rhûnu, který mě vždycky fascinoval a ve filmové podobě jsme z něj doposud viděli jen pramálo. Vybarvivší se Halbrand mi tady konečně byl sympatický. Rozuzlení mě docela zaskočilo, vesměs příjemně, takovou až esoterickou rošádu jsem nečekala. Jen by neškodilo tolik nechvátat – je to seriál, a místy hodně rozvláčný, tak bych čekala, že prostor na postupné odhalování bude využit vyváženěji. Všechno bylo super až do chvíle, kdy zčista jasna přišla ta myšlenka se třemi prsteny. Tato pasáž postrádá logiku, ať ji hledám, jak ji hledám. Vlastně ji postrádám už o chvilku dřív, od scénky s rodokmenem u potoka. Od ní už to pak byla jen jedna patetická scénka na druhou, ačkoli kování prstenů byla vizuálně paráda. Konec u chluponohů je typicky americky rozvláčný (těmhle srdceryvným dojákům já osobně říkám „long story long“). Ale když už nic jiného, bylo to rodinné loučení aspoň první scénkou, kde se chluponozi chovali konzistentně a pochopitelně. Finální píseň to pěkně uzavřela, jen jsem celou dobu podvědomě čekala, že přejde z angličtiny do černé řeči… a ono ne. Ke spoustě věcí mám výhrady, ale jako celek mě seriál nakonec do děje vtáhl a na druhou sezonu jsem zvědavá.

Hudba je stále skvělá, řekla bych stále lepší. S největším počtem hvězdiček z této epizody vyšel Durin (tedy Durin ml.), který je hraný opravdu bezvadně a jeho žena taky. A Isildurův koník je ňuňů! :-) Pokrytečtí chluponozi se nad sebou konečně zamysleli, tak jsem zvědavá, jak dlouho jim to vydrží. Pořád přemýšlím, o co jde té albíní dámské trojce, ale nebýt jí a jejích pyromanských čar, asi bychom se s tou bandou mrňavých náladových kočovníků plahočili od extrému k extrému až do soudného dne. Takhle nám hobití družina alespoň trochu zeštíhlela. Obecně se mi epizoda líbila, už má tu správnou mordorskou atmosféru zmaru.

No konečně scénka, která mě nadchla – úvodní armáda jednoho elfa a jeho macgyverovské vychytávky byly super! (Ačkoli mi není jasné, kudy tedy všichni ti vesničané z té pevnosti nepozorovaně odešli. Takovéhle nepodstatné detaily se zjevně příliš neřeší. Stejně tak, jako fakt, že ve Středozemi byly asi tou dobou opravdu neuvěřitelně krátké noci.) A ten souboj s megaskřetem ve vsi byl taky pěkný. A ta apokalypsa na konci ještě lepší. Tohle je opravdu epická podívaná se vším všudy. Z „klidových“ scének už nevrůstám do země jako v předchozích dílech, i když Galadriel je v tomto směru prkenná a zcela nepoužitelná stále. I jinak jalový Halbrand už tady má pár světlých chvilek. Ale hlavně, že už se tu konečně dají sledovat „povídačky“ Elendila se synem a i Thea s jeho okolím. Jen ten Adar stojí pořád za stejné houby jako doposud, tato postava o charismatu neslyšela ani z rychlíku, což je děsná škoda. Poprvé mi tu na chvilku byl sympatický i Isildur – když zahlédl na palubě východ slunce. Na to, jak je ten seriál jinak rozvláčný, je tady na můj vkus až příliš zbytečných zkratek. Ale jako celek je to konečně velká podívaná!

Vážně moc zajímavá zápletka, tenhle díl byl zatím asi nejchytlavější.

V nemocnici řádí enormně výkonný maniak a škrtí personál provazem. Případy se kvapem kupí a celý Kojakův tým marně pobíhá po nemocnici a sbírá ze země napadené a uškrcené. Nepomáhá ani fakt, že Crocker se Sapersteinem jsou převlečení za nemocniční zřízence a Stavros za uklízeče. (Mimochodem jeho převlek ani nemohl být realističtější. Koho by napadlo v něm hledat policistu, když za deště vytírá chodník před budovou nebo v rámci úklidu na koši v chodbě přesívá cigaretový popel z popelníků kuchyňským sítkem?) :-D Všechen ten zmatek silně rozrušuje pacienty na psychiatrickém oddělení, kde Kojakovi padla do oka jedna sympatická a notoricky přepracovaná obětavá doktorka. Personál nemocnice už začíná s vyšetřovateli ztrácet trpělivost (Kojak: „Až najdu svýho vraha, vrátím vám váš špitál.“) a pachatel stále nikde… A na policejní stanici mě pobavil holící se travestita (zkrátka, ve službě musejí i volavky dodržovat dekórum). :-)  |  Na závěr ještě jedna velká pravda o pacientech, kterou v tomto díle vyslovil jeden z ohrožených lékařů: „Když je jim po operaci dobře, děkují Bohu. Když je jim zle, nadávají doktorovi.“