Gretchen

Tak tato minisérie ve mně bude rezonovat ještě dlouho. Něco jako My děti ze stanice ZOO, akorát na švédský způsob a z 21. století. Opravdu nečekejte nic optimistického, jen pořádnou dávku deprese a beznaděje, která se stává v podstatě ústředním tématem všech dílů a všech postav, které jsou vtažené do roztáčející se spirály, z níž není úniku. Ponurým dojmům nepřidává ani uvědomění, že toto je zřejmě problém, s nímž se (nejen) Švédsko skutečně potýká: drogové gangy, děti a mladiství vtažení do světa, kam by vůbec neměli patřit, zničené rodiny a sisyfovská práce policie… P.S. Chválím skvěle vybrané herce a úžasný soundtrack.

Spolu s mladým a ambiciózním americkým novinářem Jakem Adelsteinem prozkoumáváme prostředí Japonska 90. let, kde se pod slupkou všednosti nacházejí temné vrstvy, které jsou utvářeny nočními kluby, neony, neosvětlenými zákoutími a doupaty nelítostných yakuzáků. Právě pohled do fungování pozoruhodné japonské mafie, která má svá vlastní specifika, pevně danou hierarchii, etický kodex a pravidla, byl pro mne ve výsledku nejzajímavější. První série zajímavě rozehrála hru mezi redaktory deníku Meičó šinbun, policií a yakuzou, druhá série ji pak dotahuje do konce - pomalým tempem, avšak se strhujícím efektem. Shrnuto a podtrženo: Tokyo Vice je parádní seriál, který si na nic nehraje, je poctivě natočený i zahraný, přičemž zůstává velmi autentický a civilní. Pokud bude další série (tuším, že ano), pak se máme rozhodně na co těšit.

Tak tohle mi fakt sedlo. Big Time Adolescence v podstatě nepřináší nic nového, než jsme zvyklí z jiných high school a coming-of-age filmů, i zde se najde lehce uťáplý nerdovský typ, který nemá moc kamarádů, ve škole je v podstatě neviditelný, ale pak se nějakým zásahem vyšší moci dostane mezi "smetánku" a do jeho života vstoupí holky, párty a omamné látky. No a nakonec se to samozřejmě všechno zvrhne. Tady se mi moc líbila dynamika mezi ústřední dvojicí: starší Zeke, v podstatě přerostlé dítě, má o několik let mladšího Moa upřímně rád a snaží se mu dávat dobře míněné rady do života, které ale vedou spíše ke katastrofě, a Mo, který k Zekovi nejprve bezmezně vzhlíží, dokud jemu samotnému nedojde, že Zekův životní styl je něco, z čeho si vlastně vůbec nechce brát příklad. Oba si projdou pořádnou životní lekcí, ale zdá se, že jen jeden díky ní doopravdy dozraje. P.S. Několik plusových bodů za Peteho Davidsona, který svou roli zahrál tak uvěřitelně a sympaticky, že jsem měla chuť se zvednout a dát si s ním (stejně jako Mo) pivko někde na prázdném parkovišti za obchoďákem :)