Isard

The Flashman Papers od George MacDonalda Frasera je moje nejoblíbenější & nejmilovanější knižní série vůbec. A tento film jsme naštěstí viděl dřív, než jsem příslušnou knihu četl. Ale nechápejte mě špatně – film jsem si užil, rozhodně je to pěkná podívaná a filmů, které se odehrávají v polovině 19. století, kdy je možné se kochat vším možným, od povedených kostýmů po prastarou parní lokomotivu není zase nadbytek. Navíc příběh politické intriky s dvojníkem lokálního německého suveréna rozhodně stojí za to. Jen ten humor… Dokážu si představit Flashmanův voiceover, kterým by sžíravě a sarkasticky komentoval dění vůkol, ale zbyly z toho jen různě groteskní scény. Jenže co naplat, i u těch se divák zasměje. Jako adaptace skvělé knihy Royal Flash ukrutně selhává, ale jako dobová komedie funguje dobře.

Seriál zajímavě kombinuje odcházející stylovost let šedesátých s přicházejícími drsnějšími sedmdesátkami. Sledujeme trojici dobrodruhů/soukromých detektivů/řešitelů problémů, kteří…řeší problémy. Někdy si je najímají bohatí, jindy vlády, jejich protivníci jsou někdy teroristé, jindy mafiáni, jednou rozbíjí síť obchodníků s drogami, jindy zajistí důsledně apolitický pohřeb či hledají ztraceného psa. Půlhodinový formát neumožňuje přílišnou hloubku, proto je důraz kladen na akci a rychlé provedení chytrého plánu či improvizaci. A ačkoli Protektoři většinou pracují ve Velké Británii, občas vyrazí i za hranice a my s nimi navštívíme některá evropská města. Kromě toho, že seriál rychle plyne se vyznačuje lehkostí, vtipem a pořád i tím šedesátkovým stylem. Co asi na seriálu může zarazit nejvíc je fakt, že se jedná o dílo Gerryho Andersona.

Vzhledem k tomu, že z první série The Avengers toho mnoho nezbylo, je těžké nějak komplexně hodnotit. Klasické schéma – nadšený amatér (lékař), kterému (občas) pomáhá profesionál – docela funguje, zápletky nepostrádají na zajímavosti, jen je nutné se smířit s tím, že seriál pochází z doby, kdy se věci dělaly jinak. Dva díly a fragment jednoho je tak akorát na nasátí atmosféry a jen pro skalní fandy vhodné „jak to všechno začalo“.

Dean Martin zmlátil Chucka Norrise, roku 1968 byl svět ještě v pořádku. Ale popořadě: Ve srovnání s předchozími filmy, kde padoušská organizace Big O piklila proti celému světu přichází čtvrté dobrodružství Matta Helma s téměř komorní zápletkou – krádež zlata za miliardu, která ohrožuje stabilitu libry a dolaru. Vedle Martina jsou nasazeny (tehdejší) evropské hvězdy, nicméně je to nádherná Sharon Tateová, jako katastrofální nemehlo, která si krade většinu filmu pro sebe. A má to o to lehčí, že čtvrtá helmovka postrádá to nejlepší ze všech předchozích – zmizely slovní hříčky, pryč je neustálá palba gagů, film navíc vypadá příliš levně. Nechápejte mě špatně – Wrecking Crew je skvělá podívaná, pořád se dost nasmějete, Martin střídá zpívání, svádění a bitky v rychlém tempu, ale to všechno prostě není zase tak dobré jako filmy předchozí.

Třetí film, ve kterém je Dean Martin agent Matt Helm. Mám „helmovky“ rád, ale zápletka – loupež létajícího talíře – byla tentokrát hodně za čárou, i přes brzkou ranní hodinu, jsem si musel na začátku nalít neskromnou dávku whisky. UFO je však nakonec jen běžný MacGuffin a příběh si uhání vlastní cestou. Nejde si nevšimnout, že se ve filmu méně zpívá, ale jinak vše z toho stylového, co k těmto filmům patří, zůstalo (Big O) a něco famózního i přibylo (špionská akademie).

Bývaly doby, kdy superagent řídil náramně stylové auto, za volantem seděl bez pásu a popíjel Ballantine’s… A přesně v takové době organizace Big O opět začala vraždit agenty tajných služeb a je opět na Mattu Helmovi, ať s tím něco udělá. Příběh je víceméně žánrová klasika a kvůli němu nebudete chtít takový film vidět, chcete ho vidět pro jeho stylovost, barevnost a živost. Dámské osazenstvo navíc předvede několik dechberoucích kreací, ostatně snad u každého filmu z této doby mám pocit, že to herečkám ohromně sluší, více než dnes. Dean Martin je především zpěvák a bavič. Nečekejte tudíž nadbytek akčních scén (ale málo jich také není), zato zazní pár pěkných písniček a po celou dobu čelí divák palbě gagů, zřejmou nutností je dělat si legraci z Franka Sinatry. Murderers' Row je nádherný sixties špionský film, který se od většiny svých eurospy bratrů liší hlavně velkorysým rozpočtem.

Evropští filmaři ve snaze chopit se ryzí bondovské formule vymysleli žánr eurospy, ale nezůstali v tom tak úplně sami. Za oceánem se z Deana Martina stal superagent Matt Helm a vyrazil na svou první filmovou misi. Padoušská organizace Big O zabila několik agentů ICE a je teď na něm, aby zjistil, co se vlastně děje. Film tak úplně nezapře své kořeny – humor odpovídá spíše seriálu Get Smart než eurospy filmům, běloch hraje Číňana atp. Jenže co naplat, to podstatné z DNA tehdejších superšpionských filmů tu máme: Styl, šarm, nadhled, superpadoucha, superagenta, zástup krásných žen.

I Frank Sinatra zkusil v 60. letech těžit z módy špionážních filmů, jen na rozdíl od Deana Martina nešel cestou barvité podívané (plné písniček). The Naked Runner je vážný film, který stojí na příběhu. Rychle si také všimnete pozornosti, které se těší detaily světa vůkol a co vám to jen připomíná? Ano, stejný režisér i kameraman, kteří stvořili i fenomenální IPCRESS! Frank hraje vdovce, návrháře nábytku, který za svou židli získal cenu, ale má svá tajemství, která využijí britští špioni. Kromě jeho příběhu sledujeme i tým britských agentů v jejich překombinované misi, jenže právě ta překombinovanost je asi největší slabinou filmu. Ale je také co chválit, práce s kamerou je zjevně parádní, a všechna ta pozornost různým drobnostem, která je po více než 50 letech krásně roztomilé. Užijeme si i pár zajímavých pohledů na dobový Londýn, včetně interiérů tehdy nového Centre Pointu.

Zpravidla se dočtete, že tohle je parodie a postava Dereka Flinta byla inspirací pro Austina Powerse. Ani jedno vlastně není tak moc pravda. Záměr tvůrců skutečně byl natočit parodii, ale kdo kdy viděl Casino Royale z roku 1967 pochopí, že neměli šanci. Our Man Flint je sice film s několika parodickými scénami, ale v rámci žánru funguje lépe než spousta filmů, které byly myšleny vážně. V zásadě jde o povedenou komedii, kde funguje humor i akce, pánové jsou drsní, dámy krásné, prostředí stylové a soundtrack podmanivý. A snaha o parodii vede ke spoustě skvělých a nápaditých scén (např. bitka v záchodové kabince). A co inspirace pro Powerse? Ano, Austin se zmínil, že druhý film z Flintovy série je jeho oblíbený a v trilogii byl použit jeden charakteristický zvuk. Znalci však ví, že skutečným vzorem pro Austina je spíš Matt Helm :) Každopádně, Our Man Flint je perlou šedesátkového špionského žánru a za podívání stojí každou minutou.

Třetí dobrodružství agenta Dicka Malloye je opravdová perla žánru eurospy. Příběh se opírá o skutečnou nehodu ponorky, ale obohacuje ji o loupež mezikontinentálních raket. Stojí za ní padoušská organizace, jejíž šéf má skvělou pomocnici – lady Arabellu Chaplinovou. V této roli Daniela Bianchi ukázala, že má na víc než na tichou bondgirl a vdechla život jedné z nejlepších postav, které jsem v eurospy filmu viděl. Film Special Mission Lady Chaplin má sám o sobě slušný příběh, ale je to právě lady Chaplinová s její plejádou šatů a převleků, ale i udělátek a zbraní, která z jeho sledování dělá skvostný zážitek. Ovšem i agent Malloy se snaží, a to více než ve svých předchozích příbězích. Ve filmu se vrší jeden nápad za druhým, vše rámuje fajn akce a můžeme si užít i zajímavé pohledy na Paříž, Londýn (jak už jej neuvidíme) či Madrid. Prostě nádherný zážitek!