Charizard989

Režisérský debut Ildikó Enyedi klade hlavní důraz na estetiku. Každý záběr je pečlivě promyšlený a s dobovým soundtrackem a černobílým obrazem vytváří dojem filmu o půl století staršího a to pouze v dobrém smyslu slova. Film je natočen tak hezky, že si divák skoro nevšimne, že děj je v něm velmi prostý. Motivy emancipace a sociálních rozdílů jsou všudypřítomné, ale film mi je nedokázal předat tak, aby se mnou rezonovaly. Celkově se však jednalo o hezký umělecký zážitek a film mohu doporučit. 7/10

Po nepovedených filmech, jsem šel do shlédnutí seriálu se značnou skepsí, nicméně mne čekalo milé překvapení. Herci jsou dobře vybraní, střih jde od ruky a záběry jsou většinou lahodivé oku. A hlavně se seriál poměrně drží předlohy. Bohužel místa, kde se předlohy nerží, drhnou. Například Percy, který v knize má celý svět objevovat, působí, jako by všechno věděl a jeho vystupování je mnohem dospělejší než by být mělo. Také postava Háda či Chárona není zpracována s grácií hodnou knihy. Přes tato zaškobrtnutí je seriál za mě značným zlepšením oproti filmům a rád se podívám na další sérii. 7/10

Přestože film cílí primárně dětské publikum je Můj soused Tororo jednoznačně dílo, které stojí za shlédnutí i pro dospělého diváka. Po obrazové stránce je to nádherná podívaná, která stírá prostor mezi fantazií a realitou, kde každý záběr připomíná impresionistický obraz. Japonská kultura si obecně váží umění nevyřčeného, a proto je děj vyjádřen jen v náznacích. Přesto dokáže diváka portrét rodinného života a dětství na emocionální úrovni chytit a nepustit. Společně se strhujícím vizuálem a kouzelným soundtrackem se jedná o povznášející zážitek. Film doporučuji každému, kdo si chce odpočinout a ponořit se do magického světa dětských snů, který se povedlo Miyazakimu přenést na filmové plátno. 8/10

Emočně vyčerpávající zážitek. Darrenu Aronofskému se daří pomocí mistrně zvládnuté režisérské inovace podat pocit zmaru, beznaděje a nevyhunutelné zkázy s až děsivou přesvědčivostí. Všudypřítomný soundtrack se stejně jako závislost na drogách nitkovitě proplétá skrz scény místy připomínající více obrazy Danteho Pekla či Krvavého poledníku od Cormaca McCarthyho v moderním provedení než cokoliv jiného. Podobné pocity podtrhující absurdnost lidské existence a neschopnost se postavit zlu kolem nás, ale hlavně zlu v nás samotných ve mě vyvolalo naposledy Fincherovo Sedm (1995). Další film od tohoto režiséra shlédnu až se mentálně a emocionálně z toho panoptika hrůzy vzpamatuji 9/10

Již druhá adaptace legendárního díla z pera E.M.Remarqua, přináší oku poutavou podívanou, která je bohužel ponořena v průměrných hereckých výkonech a neschopnosti přenést atmosféru knihy na filmové plátno. Švýcar Edward Berger, režisér například dobře kriticky přijatého dramatu Jack (2014), se chopil štědrého budgetu od Netflixu bezmála 20 milionů dolarů a vytvořil dechberoucí a děsivé záběry války. Avšak lidskost hlavních postav, která člověka dokázala v knize čtenáře vtáhnou do děje se mu přes snahu zachytit nepovedla. Dialogy i herecké výkony jsou bohužel málo uvěřitelné a ploché. Dobrý soundtrack a některé záběry dokáží do jisté míry tento nedostatek kompenzovat. Bohužel ale neodcházím z filmu s ničím novým, oproti jiným průměrným válečným filmům a zážitek zůstává daleko za knižní předlohou. 60%