Adonaj

Nejkrásnější filmový trip všech dop... Doopravdy na filmovém stříbrném plátně v kinosálu! Nádhera světla jak svíček i svícnů, tak božího nesmrtelného filmového světelného zrna celuloidu. Obsese sama obrazu krajiny malby i architektury dobového světa na přelomu 18. a 19. století, jenž pominula, avšak stále lze ji hledat ve starých dubových stromech, po lesních cestách a na poli i zámkového interiéru s výtvarným uměním danné doby.

Neuvěřitelná filmová síla přímo teče jako pramen z tohoto černobílého filmu... Uměleckého díla! Ano, naprosto čistá bílá panenská láska bude v tomto filmu děsivým způsobem pošpiněna a doslova znásilněna končící smrtí... Avšak obdarována nesmrtelností pramenu panny oběti lásky její duše!

Naprosto neuvěřitelný filmový pocit z pohledu černobíle kamery... Tarkovský ožil! Ceylan se tak stává jeho synem filmového jazyka poezie obrazu. Jeho zrcadlo duše do nitra vzpomínek a času života ze dne na den končící smrti... Konec filmu. Fotografie i kamera, světlo i vítr a déšť, nezapomeň na oheň a prach... Přírodní živly a hledání podstaty bytí... Ano, tak se má točit filmová báseň!

Nejkrásnější filmový skvost všech dob... Naprosto nepřekonatelný filmový pocit z pohledu duše Tarkovského nitra! Ano, je to jeho život, ale i nás všech... Zrcadlí se v našem osobním životě! Vše na tomto světě začíná stvořením sebe sama díky matce a otci... V lásce vzniká tak plod požehnaný Duchem Svatým - symbol bílá holubice, jenž vzlétne nad postelí obou milenců.... Žena se vznáší (doslova metafyzicky) jest oplodněna a tím daruje život tvůrci! Nádherná filmová metafora snu bytí v podvědomí vzpomínek na sebe sama. A konec filmu se kamerově vrací do útrob hlubokého lesa za zvířecícho řevu jak malého kluka, tak i sovy a ptáků... Strach temnoty konce života nastává smrt... Konec filmu.