Vitex

Nadsazené, chvílama vtipné, jakoby pohádkové, zjednodušené - a přece tak pravdivé (až děsivé). Skvělá, svižná, čímsi úsporná a velmi nápaditá režie. Jednoduchý příběh, zajímavé myšlenky. Možná to ale pro plné pochopení člověk musí vidět aspoň dvakrát.

Ze začátku zdlouhavé, ale osekat by to asi nešlo. Zajímavé je to až v retrospektivách - a to tak, že velice. Většinu filmu vůbec nevíte, na čem jste (nebo si spíš několikrát myslíte, že víte, a pak zjistíte, že jste zase mimo). Významem mi film připomíná Kurosawova Rašomona (nezjistitelnost pravdy) a Wajdovy válečné filmy (nezidealizovaný pohled na válku a na hrdinství).

Jeden s nejsmutnějších, stylově nejucelenějších a nejčistších, nejpravdivějších, nejironičtějších, nejnadsazenějších, nejsymboličtějších a nejděsivějších filmů, co jsem zatím viděl. Ještě jsem zapomněl : jeden s nejlepších za posledních dvacet let. Mimo to film velmi zábavný a osobytě poetický a taky má pěknou hudbu. Taktéž obsahuje několik nezapomenutelných scén (houpající se Kristus, kouzelník a jeho oběť, porada s křišťálovou koulí, závěrečná scéna)

Počátek filmu je jaksi divadelní - velké celky, statická kamera, skoro žádný střih. Většina děje se pak odehrává v cele. Zde to již režijními nápady jen hýří - například když se hrdina "rozmnoží" a několikanásobně se pohádá sám se sebou. Závěr na loďce je geniální. Minimalistický, velmi čistý film se skvělým výkonem hlavního představitele.

Celou dobu jsem musel mylest na Bressona - co by s takovou látkou udělal autor filmu K smrti odsouzený uprchl ? Měl jsem totiž pocit, že za vše, co film přinese, může scénář či předloha a že opravdu "přímosných" režijních postupů je tam poskrovnu. K tomu je film zbytečně přecpán hudbou, která jistě měla podtrhovat dramatickou atmosféru, ale spíše atmosféru kazí - myslím, že klaustrofobické pocity prosté ticho navodí lépe než symfonický orchestr. Přesto je to ale velký zážitek. Především scéna u mříže a vůbec celý závěr jsou velmi silné. Dávám plný počet, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že film mohl být ještě mnohem mnohem lepší.

Škoda že čeština Růženky Hrabalové má velmi srbský přízvuk. Jinak ale asi opravdu není co filmu vytknout. Přesto na pět hvězdiček nemůžu. (ale ty ženy, ty ženy - )

Jeden z nejlepších filmů (a jistě můj nejoblíbenější) jednadvacátého století. Křišťálově čistá režie, funkční kamera, nepostřehnutelný střih, mnohem více než uvěřitelné výkony, nádherná hudba, otevřenost na svém místě - vrchol perfekcionismu (i přes to, že v jedné scéně ze stropu čouhá zvukařovo nářadí).

Nejvíce mě zaujala stylová čistota snímku - středové kompozice, střídání celků a detailů, zvuk a tak dále. I přes to, že jsem byl dost unavený a příběh opravdu příliš "zajímavý" není, hltal jsem to od začátku do konce. Snad by si to zasloužilo i těch pět...

Na televizní film je to překvapivě kvalitní po filmové stránce - štřih, kamera. Trochu moc patetické výkony a prochu moc "prokomunistické", ale to v té době bylo normální. Překvapivě drsné scény.

Ze všech "Allenů" se mi líbilo zatím asi nejvíc.