Everyone

Ve zkratce: asi do poloviny jsem nechápal, tak nízké hodnocení - byl jsem z filmu unešen, vše rozklíčovala polovina druhá a dorazil závěr, jenž byl céčkově trapný. Nicméně nosná myšlenka nejen pro vývoj her je stejně tak zajímavá, jako znepokojující ve společnosti prošpikované technologiemi. Společnosti zranitelné, náchylné k ovládnutí skrze nové nitky a rozvratu z vnějšku v důsledku destabilizace ekonomiky. Sociálně slabí, nemocní, vyloučení či masochističtí jsou ovládáni skrze nanotechnologii transformující váš řídící systém - mozek - do podoby přijímače, který je ovládán tou perverzní částí společnosti, která se nebojí zaplatit za uspokojení svých zvracených potřeb či prostě jen zabít čas skrze tuto technologickou novinku, která stírá realitu a virtualitu...P.S. bacha na lagy

Když se oprostím od okultismu, šamanismu a jiných vykonstruovaných (nutno podotknout, že legendy o vysvětlení stvoření světa jsou vždy nápadité a často i pohladí na duši - brahma) pohledů na svět (které před příchodem věd založených na matematice ztrácejí na věrohodnosti a jejich místo lze vymezit tak v krásné literatuře), který je však nedílnou součástí tohoto divadelního představení, tedy budu-li hodnotit divadelní představení založené na zkušenostech a pozorování cvrkotu života (odfiltrované od mystických kudrlinek, které však tvoří pojivo představení a dodávají mu lichý přesah) - výkon, originalitu a nadhled J. Duška, tak plný počet je jasná záležitost. Monolog týkající se výchovy děti - pohled rodiče a dítěte - patří k tomu komediálně nejlepšímu (kombinace upřímné laskavosti, důvtipu a podání), co se dá snad vidět. To bytostné zapálení (osobní víra) a herecký um jen podtrhuje nápaditý scénář, který vychází z neobyčejného postřehu autora. Smekám. ____ Ačkoliv víra v různé pavědy pomalu ustupuje, alespoň v našich končinách, tak striktně racionální myšlení naší společnosti, potažmo jedincům, štěstí nepřináší, což pro vyrovnanost člověka není dobře. Proto esoterické scestí patrně (u pozorování mnoha jedinců začínám být o tom přesvědčený) přináší vnitřní harmonii, ale od reality, chcete-li pravdy, je na hony vzdálené. Řečeno slovy divadelní hry a mnou parafrázováno, tak celý šamanismus je májou (mája je zákeřnější - chameleonství, než se zdá) a ratio, jakožto jeho opak, je brahma.

Filmy, kde vás tahají za nos, podle určité zjevné dějové linky, a které jsou latentně hrané podle skrytých pravidel, kde vlastní hra má tolik motivací, kolik je hráčů a jednoho režiséra, který má zdánlivě vše pod kontrolou, musí být pro diváka, snad v každé minutě, jedno velké překvapení. Nehledě na to, že tato forma je vyplněna aktuálním obsahem (snad nejzajímavějším) ze současného technologického snažení, poněvadž se mu téměř každý dialog věnuje prostřednictvím otázek, které se nedotýkají pouze kybernetiky, ale mají dalekosáhlý přesah, zejména do psychologie a etiky, protože svět lidí a strojů (humanitní pohled na svět a ten technický s patřičnými technologie) se přibližují, resp. střetávají, resp. konfrontují - zdá se, že ENTITA VĚDOMÍ, AŤ UŽ JEJÍM NOSITELEM KDOKOLIV, NEMÁ RÁDA NESVOBODU. V neposlední řadě film poskytuje zajímavý druh fetiše a nevšední bizarnosti s erotickým podtextem. ___ Zprvu jsem byl trošku nešťastný ze závěru. Když byl geniální Oscar Isaac, protřelý programátor, který dokázal naprogramovat něco tak složitého jako například heterosexualitu, jak to!? že zapomněl na základní kameny robotiky - Asimovovy zákony. Odpovím si sám...ve svém plánu podcenil zásah z vnějšku, ale co je hlavní, svázání Avy zákonitostmi robotiky by značně ulehčilo testování dle Turinga. Film se mi natolik líbil, že ho hodnotím všemi vztyčenými výběžky jedné ruky. ___ Ale nedovedu si odpovědět např. na otázku, zda by se stroj, se svými super schopnostmi, cítil méněcenný vzhledem k člověku. Zda by ho v tomto pocitu podpořil rozkol v jeho vědomí a volbě jeho tělesné schránky. Či zda by se na problém těla a duše díval z nadhledu či by trpěl podobně jako transsexuálové, které se narodili v jiném těle (schizma psychické a anatomické, resp. zde naprogramované a zvolené). Dovolím si tvrdit, že zde by byl problém složitější, protože se nedá volit mezi buď a nebo, muž a žena.

Pokud je ve filmu zastoupen humor, tak je jeho hodnocení, z bůh ví jakých příčin, podhodnocené v porovnání s jinými snímky, ve kterých dominují jiné emoce. Pokud se ještě k němu přidá jistá dávka cynismu, tak se objeví málokdo, kdo je ochoten dát plný počet, i když film dosahuje stejných, ne-li lepších kvalit, než jiné žánrové. Jsem přesvědčen, že tato tvrzení platí pro tento film dvojnásob, proto vězte, že procento na jeho profilu, ačkoliv je relativně vysoké, je i přesto podhodnocené. Toto je vážně masterpiece - od scénáře, přes dynamiku děje, kameru a herecká podání.

Štěstí, tak mi říkej a měj mě rád. Nebo jinak, tak jako kdybychom poslouchali rádio Odvrácená strana měsíce. To jest ta strana, která sice není z běžné perspektivy vidět, ale je součástí obrazu, na který se denně díváme, ale jehož podmalbu nevidíme. Recesivní geny (čti loserovské), také mají právo na štěstí, jako jejich dominantní členové rodiny genomu. Nebo snad nemají?

A pokud nezemřel, tak píská dodnes. Ne, teď vážně....Po delší době zase nějaký americký kasovní celovečerák s nápadem....Ale (poplatně publiku) na konci, když je Jackman (až biblicky - osudově) potrestaný za to, že před půlhodinou trýznil Paula Dana, mi přijde, tak kulturně (americky) opatrné (poplatné), že to bylo až k smíchu. V nezávisláku nebo v Evropě-Asii by to do scénáře, podle mého, prošlo...Silnou stránkou filmu je skvělá práce se silami, které nemáme a nemůžeme mít pod kontrolou. A když se je snažíme zkrotit (sami, nezávisle na pořádku vynucovaným zákonem), tak nás za to čeká trest (Jackman). Krásné poselství o pasivitě jednotlivce a smíření-nesmíření s osudem a systémem. ___ Ten konec byl násilně-neobratně (scénáristicky) přednastaven-předpřipraven nelogickým úprkem z nemocnice, kde se cesty Jackmana a Gyllenhaala rozdělily. Gyllenhaalovi tomu to bylo zdánlivě a najednou vše jasné. A Jackmanovo počínání tím mohlo být pro jeho okolí dokonale zkreslené (pěkný, byť násilný trik). ___ Hugh Jackman a Jake Gyllenaal hráli skvěle. Za ty nekonzistentnosti musím jít s hodnocením dolů, ale na 4 starbodky to ještě stačí.

Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže. Jeden všechny přivede, do temnoty sváže. ____ Politika, podnikání, mafie, policie, justice, banky jedno jest. Že jednotlivé složky nelze propojit? Že existuje rozdělení moci? Nenechte se vysmát. Cinkání a zastrašování smete etiku a pýchu jako tsunami, v opačném případě bude o jámu navíc.

RIP. Nevermore. Jestli se někdo někdy přiblížil k hranici nekonečna, tak to bylo na poli zla. Asymptoty bylo dosaženo a vlnové projevy singularity rezonují, nejen na filmových záběrech, dodnes. Z té všehochuti pocitů mi bylo fyzicky špatně.

Socialismus ve zkratce, ve své ryzí podobě. Abych parafrázoval repliku z filmu, tak "jsem rád, za nás za všechny", že to Marek Epstein napsal, Jiří Strach zrežíroval a Ivan Trojan se Zuzanou Stivínovou zahráli.

To by mě zajímalo, zda jsou všichni Moraváci, potažmo i jiní vesničané (ať už jsou odkudkoliv) tak dotčeni, nebo zda hodnocení filmu se hodnotí kladně nebo záporně podle toho, jak moc spadne do průměrného diváckého, čti televizního, vkusu. Nutno podotknout, že kde nic není, tak se veškeré životní peripetie točí kolem nezbytného, tj. pudového. Mimo vesnici, jako by nic dalšího neexistovalo, lidé jsou zakořeněni na svém metru čtverečním a žijí svůj život rostliny, která se hnojí večerními dávkami alkoholu, celodenním přídělem vlastnoručně zabitých zvířat a náznak kosmopolismus se omezuje na kurvení napříč celou vesnicí. Nikdo se zde nepozastavuje nad (jinde běžně společensky) tabuizovaným životním uspořádáním. Všichni vědí všechno o všech. Realismus vesnice se v průběhu staletí moc nemění, pouze se vyměnily koně za auta.