Baxt

Vzhůru na Guadalcanal a ještě dál. První díl - Guadalcanal: 75% Tak stačilo 5 minut a bylo jasné, že druhé Bratrstvo neohrožených z toho nebude ani omylem, pokud teda seriál nechytne extra silný druhý dech, aby tyhle nánosy typické americké hrdosti zničil. První díl se nezdržuje výcvikem. Zato se pár postav snaží narychlo představit i jinak, než jak tomu bylo v Band of Brothers, kde se charaktery dostávaly na povrch bezprostředními reakcemi na těžké situace. V The Pacific, jak se obávám, se budeme muset spokojit s ovědčenou (a méně účinnou) technikou. ; Druhý díl - Basilone: 80% "Nebyla to náhoda!", dralo se z mého vnitra po začátečním nudném dokumentárním šotu a nicneříkajícím žvatláním několika dědulů. Tito pánové měli v Band of Brothers své místo, tady působí jako pěst na oko. Ze všech postav poznám v davu se vším všudy čtyři a jen jedna mi přijde něčím zajímavá. To ve mě navíc budí pocit, že se dívám na nějakou počítačovou hru, kde vám na kulomet nabíhají japončíci a ne na vážnou výpověď z WWII. Ale což o to, natočené je to opět skvěle, až na povinnou návštěvu doktora, domácí vězení Eugena a závěrečnou větu, která snažení filmařů docela pohřbila, neboť jak se zdá, patos vládne. ; Třetí díl - Melbourne: 75% Héj, tohle mi vůbec nepřišlo špatné a dokonce mi třetí díl byl docela k užitku. Udělal mi přehled v postavách, víc jsem si je oblíbil a trocha idylky rozhodně prospěje víc teď, než v rozjetém seriálu. Sledování neukončím jako ostatní hrdinové, kteří čekali druhé Band of Brothers. BoB se vyrovná jen BoB. Ale jestli je tohle realistický válečný seriál, tak ať se propadnu. ; Čtvrtý díl - Gloucester/Pavuvu/Banika: 45% Just into my face! Demence tohoto seriálu se u mě doma opozdila o jeden díl. Na čtvrté části mě nezaujalo zhola nic a zaměřením na postavu Leckieho si u mě tvůrci pohřbili možnost utvořit si vztah ke zbytku mužstva. A ano, tentokrát stálo noční střílení za starou bačkoru. Po čtyřech dílech opatrně balancuje na hranici 3* a 4*. ; Pátý díl - Peleliu Landing: 80% Fajn, jsme zase na vrcholu, tento díl dokonce snese porovnání s Band of Brothers, minimum zbytečných keců, příjemné momentky "bažantů" po příjezdu a skvěle natočené vylodění a následná bitva. Nejen režijně zatím nejlepší díl. ; Šestý díl - Peleliu Airfield: 85% Konec rozvleklosti, šestý díl je v podstatě jedna velká válečná scéna, ve které konečně jdou vidět ty miliony dolarů, kompozičně tomu nechybí drajv ani pročisťující závěr, díky kterému mám poprvé v historii seriálu chuť na další díl. ; Sedmý díl - Peleliu Hills: 70% Skrz postavu Eugena funguje většina emocionálně nadějných scén, které by normálně vyšuměly do prázdna. Jedna povedená akce, zábavný zbytek (záchod, žbluňk :), ale když já mám furt pocit, že proti americké armádě bojuje Japonsko pouze několika nekoordinovanými skupinkami 5 - 15 vojáků. Válka se hlásí o slovo jen okrajově. ; Osmý díl - Iwo Jima: 90% Romantika je lepší, než v Melbourne, válečné scény jsou lepší, než v Peleliu Langing, a Basilone Jona Seda má větší, než jen dvojrozměrnou hloubku. Věřím, že pokud divák slepě neprahne po velkolepých bitvách, může si tenhle osobitý pohled za čelní linii války v tichomoří i užít. U mě The Pacific konečně dosáhnul na pětihvězdičkovou metu. ; Devátý díl - Okinawa: 95% Totally awesome. Emocionální prožitek na maximum i díky několika chytlavým gore záběrům a všudypřítomnému bahenímu humusu. ; Desátý díl - Home: 75% Podle příručky zakončená jalová epizoda, kterou do nebes vynáší hlavně Joseph Mazzello, který by za svojí úspornost měl dostat Emmy a seriálový Glóbus, nehledě na to, že hlavně díky jeho poslední vypjaté scéně si tenhle díl připsal 10% navíc. Inu, celkově to HBO špatnou reklamu nedělá, jenom je potřeba se předem smířit s várkou patosu a dialogové vaty. Nádherné scenérie, skvělí herci a rozporuplné bitky jsou druhou nejčastější náplní. Naštěstí.

Vskutku mistrovský seriál. První díl - Currahee: 100% Zasloužený plný počet. Seznámení s vojáky je jednoduché a účinné, David Schwimmer by v takové roli ve filmu aspiroval na Oscara a přestože zatím nejsou oběti an zranění, působí tento díl stejně naléhavě a vážně, jako všechny ostatní. ; Druhý díl - Day of Days: 85% Oproti minulé části jdou Band of Brothers s kvalitou mírně dolů, i tak je ale na co koukat, protože jak všichni víme, ve válečných filmech je Normandie klíčová pro eye candy momenty. Proto nepřekvapí, že zneškodňování německých děl je napínavé vrchovatě. ; Třetí díl - Carentan: 90% Psychologický díl (očima) vojína Blitha není vůbec špatný, protože důkladně pitvá myšlenkové pochody mnoha vojáků v boji. Potlesk všem tvůrcům speciálních efektů a kaskadérům, ti si tentokrát přišli na své. ; Čtvrtý díl - Replacements: 70% Prozatím nejslabší díl, což znamená nadprůměrnou zábavu. Jakkoliv jsem si Bulla a "jeho one-man show" oblíbil, nemělo to moc tah na moje emoce a veškerá akce byla diskutabilně zrežírovaná. Ovšem zvukové efekty byly balzám na realistický dojem boje. ; Pátý díl - Crossroads: 100% Vrchol celého seriálu. Z pohledu Winterse se odvíjí konvenčí příběh vyprávěný značně nekonvenčně. Prostřihy do minulosti, výborně napsané dialogy a fantasticky minimalistický Damian Lewis. Takové díly jsem si představoval, když se mluilo o seriálu desetiletí. Tom Hanks je machr. ; Šestý díl - Bastogne: 90% Těžký díl, který dostává rotu Easy do nepříjemných situací, se mi okamžitě pro zhlédnutí moc nezalíbil (zhruba kvalitou někde u 75%), po jednom dni jsem ale neviděl před očima nic jiného, než zdravotníka zoufale hledajícího morfium a plazma v počasí, které by snad konečně zalarmovalo pražského primátora k činu. ; Sedmý díl - The Breaking Point: 85% Abych pravdu řekl, po jednom dni už si ani nepamatuju, o čem to bylo. Uvízla mi v hlavě hlavně druhá polovina, kde masivní ostřelování udělalo v rotě Easy své, a téměř polovina známých to musela zabalit. Ale díky uhraničivému střihu a zvuku přidám 5% a učiním z tohodle dílu "Band of Brothers průměr" (=85% :). ; Osmý díl - The Last Patrol: 90% Kvalita dobrého válečného seriálu potvrzena, střílí se pouze 5 minut v jedné hodině a přesto je radost sledovat dění. Optimističtější díl s hořkosladkým koncem, jaký jsem doteď v seriálu takového formátu postrádal. Skvělá práce herců. ; Devátý díl - Why We Fight: 100% Tohle není třeba dál rozebírat, Beethovenem začne a skončí nejsmutnějších 30 minut televizní produkce, zbytek je věnován jediné zbylé postavě, která mě zajímala a nestačil jsem se jí v uplynulých dílech dostat uspokojivě pod kůži, kapitánu Nixonovi. Tenhle díl mi z hlavy nevypudí ani deset repríz Babicových dobrot. Čistá filmařina bez slabých míst. ; Desátý díl - Points: 100% Jsem rád, že Band of Brothers neuslo předčasně na vavřínech a z posledního dílu velkolepé skládanky, který se odehrává v podstatě bez války, vymáčklo maximum. Ale kvůli souznění s hráči se mi tohle hřiště opouštělo dost těžko. Chtěl bych víc, ale toho už se mi nikdy nedostane. Nezbývá nic jiného, než hodit popsaný stoh papírů pod stůl a sledovat dobrodružství majora Winterse a roty E odzačátku, protože to za to jednoduše stojí. Bylo mi ctí sledovat přes 600 minut takto vymazlené podívané.

Nikdy bych netušil, že lze pomocí několika scén přetvořit zrůdu na lidskou bytost se vším všudy. John Hurt ve své roli začíná jako odporné stvoření a končí jako smutný, ale šťastný člověk. Kritika Sloního muže je z velké části založena na tom, že proti filmu obrací jeho největší klad - lidskost, přirozenost, grandiózní emoce a duši. David Lynch netočí filmy s duší ≠ David Lynch natočil mainstream. Sloní muž je velký film a těžké otázky podává jenom jednoduchým způsobem, s tím je třeba se před zhlédnutím smířit. Já to tak učinil a odměnou mi bylo nádherné dílo. A pro věčné cyniky vstup zakázán!

Slabší, než poslední 2 ročníky, ale i tak na vysoké úrovni. Hugh Jackman měl zábavnější taneční čísla, jinak je ale jeho nepřítomnost naprosto omluvitelná, protože minulý rok strávil na jevišti strašně málo prostoru. To Baldwin a Martin na tom nejsou lépe, ale jejich špičkování fungovalo perfektně, obzvlášť ty počáteční narážky an Clooneyho mi přivodily nemálo smíchu. ___ Abych řekl svůj názor, tak dávám hodně facek za prezentaci nominovaných. To Hanksovo "přijdu doprostřed a řeknu vítěze" bylo zaviněno časovým skluzem, ale chybějící ukázky například z kategorie kamera bolely, hlavně že tu máme nejlepší krátký dokument. No a pak se bohužel pokračuje v trendu daném minulý rok ohledně nudného a zbytečného poplácávání hollywoodské elity po zádech jinou hollywoodskou elitou v hlavních hereckých kategoriích. Jedině Tim Robbins trochu zahláškoval, jinak tlačítko na přetáčení příští rok určitě využiji. ___ Znovu se po letech dostaly do módy ubrečené děkovačky, ve kterých se zmiňovali zesnulí i Bůh, ale takovou škodu to nenadělalo. Show to byla monumentální a Kathryn Bigelow přepsala historii jako mávnutím proutku.

Hrstka odvážlivců pronáší neuvěřitelná rádoby hollywoodská klišé, dokážou za půl minuty pětkrát odskočit od tématu, ale udělat krok dozadu a uhnout pomalému sápajícímu se zombíkovi, jim dělá potíže. A když nefungují kulky, rána do hlavy zabere. Zmiňovat ubohé kulisy, laciné efekty a neexistující režii, je nošení Wooda do lesa. Respektive hřbitova.

4* za malé vánoční překvapení od veřejnoprávní televize. Dům u Zlatého úsvitu nemá ani polovinu toho, co by měla klasická vánoční pohádka vlastnit, ale to jen protože si jde vlastní cestou, a když říkám vlastní, tak to tak tentokrát myslím vážně. Film absolutně nemoralizuje, zmítá se v poetických stavech křížených se satirou a parodií, ale stejně jako to může potěšit, tak se to může stát kamenem úrazu. Díky množství přísad a chutí zaniká kostra příběhu, a bohužel, ani přechody mezi scénami a jejich náladami nejsou stoprocentní. Musím ale pochválit obsazení, slušnou úspornou formální stránku a hezkou písničku na konci. V porovnání s hrůzou jménem "Láska Rohatá", je to vskutku krok vpřed.

Když už radost z čerstvě nadělených dárku pozvolna odešla z mé domácnosti a na ČT zrovna zuřila pohádka, rozhodl jsem se při cestě na záchod "zkontrolovat" hodnocení na ČSFD, neboť jsem včera viděl nějaké nekalosti ohledně hodnocení před vysíláním. Světe se div, nejnovější českou pohádku před uveřejněním ohodnotilo 35 lidí. Zkopíroval jsem v minutě seznam těchto hříšníků a vyvěsil jej jako komentář. A moje pošta se náhle plnila nenávistí! Zde je jeden klenot, který mi přišel několik minut po uveřejnění komentáře: "Sam ses DEMENT! jednu zenu, kterou jsi ty DEMENTE (pouzivam tvoje sluvko, zadna nadavka) jmenoval, je spoluproducentka celiho snimku a tudiz onu pohadku videla davno s predstihem... Nesmazes-li svouj DEMENTNI "komentar" (mimochodem, komentar ma byti vyhradne k danemu filmu, nikoliv aby ses ty DEMENTE vyjadroval o ostatnich uzivatelich) nahlasim te administratorovi a majiteli tohoto serveru!" -Johnys, jihočeský patriot. A pohádka stála za prd a ano, 4 minuty ve středu jsem vynechal. Spokojil jsem se s vysvětlením, že se mezitím z Pauhoufky stala čertice. Bad.

Nečekaně "neumělecké", v podstatě je to obyčejný životopis se stejně nerevolučními vizuálními nápady, ale v kreslené podobě to dostává punc novátorsky vystavěného filmu. Připadalo mi, že se občas Persepolis snaží zaujmout i nenáročné diváky několika lacinými vtípky, povětšinou by ale humor mírný a laskavý. O to ale nejde, klíčem k příběhu je hlavní hrdinka, kterou si zamilujete, ať už jste předem jakkoliv naladění.

Obrovská sračka, která se snaží neobvyklým způsobem okupaci odlehčit a převyprávět ji jako velkou legraci. Celá akce sovětských vojsk vypadá tak, že přijede asi 10 vojáků v jednom džípu a v náklaďáku, udělá dva stany, postřelí fakana a čekaje rozkazů ho drží v polorozpadlém domě. To ale není celá zápletka, je tu ještě jiná! To (ne)milenecká dvojice chodí po přírodě a utahuje si z toho, jakou vědu z okupace dělají jejich rodiče. Pak je navštíví ruský emigrant a navzájem se shledávají a odhánějí. Ale ještě nekončíme, zmínění rodiče sedí doma a strachy se třesou, co se jim stalo se synáčkem. No prostě - všichni herci přehrávají, obzvlášť z Tomicové mi bylo na zvracení, hudba se opakuje v řádu desítek (nebo mi to alespoň tak připadalo) a scénárista si rád pro sebe opakuje důležité i nedůležité věci (přece nebude riskovat, že ztratí diváka v takovém tempu! :). Nuda je všudypřítomná. S tímhle bych se nevydal ani do televize, natož do kina.

Tak tohle je bezkonkurenční. 5* je tím nejpřesnějším odrazem toho, jak se u Kouzelné školky bavím. Pořadem nás provází naivní a zároveň trochu tupý skřítek František z Fanfárie + jeden lidský vyslanec. Tady to začíná být zajímavé. Tak například Lubomír Kostelka si počíná na place nejen senilně, ale i značně zfetovaně. Odříkává přibližně naučené dialogy a jediná jeho odpověď Františkovi je "Ano!". Pak je tu Nesvadba. No škoda mluvit, jak je Kostelka se svou pomalou mluvou nudný, tak je Nesvadba šílený magor, neustále vynalézající věci z barevné lepenky. Františka skoro úplně ignoruje a většinou skončí zamotaný na zemi nebo zapadaný harampádím. Jana Hlaváčková si vystřihla kouzelnou babičku - neustále cynickou osobu, uzemňující Františka poznámkami na jeho osobu. Někdy se ale utrhne ze své postavy a hraje mile a laskavě. Nechápu to, ale nevermind, naštěstí je tu Magda Reifová neboli "Majda" a ta je celkem OK, tj. že chápe v jakých mezích Kouzelná škola je a co s ní dělat. A abych nezapomněl, pohádky se dají většinou snést a jsou koukatelné. Kult jak pro malé, tak pro velké gurmány.