Nesmrtelná teta

Pohádka, která nemá potřebné kouzlo vlivem inklinace k televiznímu formátu. Rovněž kostýmy mohly být zpracovány méně lacině. Vyzdvihl bych herecké výkony, hlavně Blažek a Hanzlík to táhnou, ale Bohdalová ve stěžejní roli Závisti otravně přehrávala. Občas přijde ke slovu dobrý nápad, jako třeba nápadité zpracování abstraktních pojmů Rozum, Štěstí nebo Závist do lidských postav. Na pohádku docela dost nápadů, ale ne všechny byly úplně stoprocentně využity ve prospěch filmu, hlavně z toho viním průměrnou televizní režii. Při častých televizních reprízách se tahle pohádka mírně zprotiví, a tak je nejlepší ji vidět jen jednou a uchovat si tak naději, že její sledování nebyl promarněný čas a dalo se u ní příjemně pobavit. 60% (28.11.2011)

Zpracování staré Erbenovy pohádky známé rovněž ve Werichově převyprávění ve své aktualizované podobě má celou řadu předností, vyvažujících možná slabší místa projektu. Spor Rozumu a Štěstí je doplněn do trojúhelníku o všudypřítomnou Závist. Pyšný Rozum (ve Werichově podání obtloustlý čtyřicetiletý funkcionář doby zhruba Pražského jara, ve filmu virtuózní Eduard Cupák) je v této verzi nejzpupnější. Negativní "zázraky", které tím vyvolá, překonávají i ta nejhorší očekávání. Jejich závěrečná inventarizace je skličující: hodný král (Hanzlík), který bez vlastního přičinění zhloupnul a natropil ve své zemi řadu stěží ověřitelných škod; hodný vesnický bloudeček, náhle přemoudřely, který opačnou cestou posléze dospívá ke stejným výsledkům jako postižený panmovník. A do toho zlomyslné Štěstí (dobrácká Libuše Šafránková), které ze zhlouplého Rozumu dělá doslova fašírku, protože takto drsná fakta nezvládne ani sebekluzčí sofista, natož v zásadě počestný a seriózní Rozum. Zato všude vládne to, co nechtěl nikdo z nich: Závist-Nenávist (Bohdalová). I nalezené řešení není bez slabin. Rozum, který uznal, že přestřelil a nese za to veškerou zodpovědnost, problém vyřeší tím, že rozumu zbaví sebe sama. Nenávist pomine, problém nezmizí. Smysl transformačních československých a českých devadesátých let byl osvětlen s předvídavostí, která bere dech i dnes. A tak si s hlavními hrdiny Zelenkova filmu můžeme zopakovat klíčovou myšlenku TETY: "Jejejej, to se mi ulevilo". Je to pravda: myšlení, zejména to přemýšlivé, opravdu bolí. (05.11.2007)

Jiřina Bohdalová zahrála mrchu Závist výborně a Hanzlík si podle mě Lva také zasloužil. První film, kde se objevil Filip Blažek s tou svojí lví hřívou (a na docela dlouho se zaškatulkoval do rolí pohádkových hrdinů). Jedna z mála pohádek, kterou si s rodinou nenecháme v televizi nikdy ujít, už pro ty hlášky. "A teď zvýším daně desetkrát!!!" (23.04.2008)

V celé té řadě ohraných Troškovin bych Nesmrtelnou tetu hodnotil velice kladně. Příběh je opravdu pohádkově krásný a postavy jsou sympatické až na samotnou Bohdalku, která má za úkol být šerednou babiznou a už mě vlastně po tom excesu se Zemanem ani o ničem jiném nepřesvědčí. Král a Jojo jsou nej, díky nim jsem si tuhle pohádku užil i v mém věku a těším se až si ji pustím se svými dětmi. (05.10.2014)

Nikdy mě ta pohádka nebavila. Zelenka je poctivý řemeslník, ale neodkáže svým dílům dodat něco navíc, osobitější a zajímavější rukopis, jaký měl třeba Ludvík Ráža. Tehdy šlo o nejdražší posametovou produkci pohádky, tak se kolem ní dělalo velké haló (jako později kolem Lotranda a Zubejdy), ale celkově je pohádka skutečně velmi průměrná a ignoruje jak předlohu, již vlastně znásilňuje, tak vlastně i elementární logiku. (24.12.2018)