Nesmrtelná teta

Nesmrtelná teta je typický úkaz na poli českých pohádek koncem 20. století.Některé scény mi připadaly svojí ponurou atmosférou hodně podobné JEZERNÍ KRÁLOVNĚ..Celý příběh podkresluje relativně pěkná hudba,která ale nijak zvlášť nepotěší.O nějakých zvláštních hereckých výkonech se ve většině případů nedá mluvit,ovše kromě paní Bohdalové,která se role Závisti ujala s takovou vervou,jako bych jí pomalu uěřil,že je taková jako ve filmu.Král Jaromír Hanzlík je to jediné,co dodává filmu trochu vtipu a šťávy,ale pouze když má hloupý mozek,jinak splývá s ostatními.I když Nesmrtelná teta není vrcholem kinematografie,ruku na srdce,myslíte že třeba Z pekla štěstí je lepší pohádka? (01.08.2006)

Jiřina Bohdalová zahrála mrchu Závist výborně a Hanzlík si podle mě Lva také zasloužil. První film, kde se objevil Filip Blažek s tou svojí lví hřívou (a na docela dlouho se zaškatulkoval do rolí pohádkových hrdinů). Jedna z mála pohádek, kterou si s rodinou nenecháme v televizi nikdy ujít, už pro ty hlášky. "A teď zvýším daně desetkrát!!!" (23.04.2008)

Velký porevoluční hit s Jiřinou Bohdalovou, který ve své době podpořilo její účinkování v Jedna kočka za druhou. Za normalizace převážila její práce pro televizi a proto každé její zastavení ve filmu se zdálo být uníkatním. Dnes se tato teze potvrdila, vzhledem k tomu, že dodnes jejím posledním velkým filmem byla Fany a po Nesmrtelné tetě se její poslední velkou pohádkou stala Jezerní královna, ve které de facto jen svou Závist zopakovala. Tato její poloha se nakonec ukázala platnou také pro několik dalších pohádek v TV (Boháč a chudák...). Při zpětném pohledu můžeme navíc ocenit zakořenění Filipa Blažka a litovat odchodu Barbory Bobuľové do zahraničí. (03.03.2011)

Jak já tuhle hnusnou babu vždycky nesnášel. Pryč jsou doby dobrých scénářů, barvitých zápletek a vtipných scén. Zbyly jen potemnělé, debilní, nudné blafy, které otravují jak svojí stupiditou, tak i naprosto šílenými efekty a papundeklovým okolím. Že jsou komunisti pryč samozřejmě vítám, ale pohádky nám mohli nechat. 30% (19.09.2016)

Zpracování staré Erbenovy pohádky známé rovněž ve Werichově převyprávění ve své aktualizované podobě má celou řadu předností, vyvažujících možná slabší místa projektu. Spor Rozumu a Štěstí je doplněn do trojúhelníku o všudypřítomnou Závist. Pyšný Rozum (ve Werichově podání obtloustlý čtyřicetiletý funkcionář doby zhruba Pražského jara, ve filmu virtuózní Eduard Cupák) je v této verzi nejzpupnější. Negativní "zázraky", které tím vyvolá, překonávají i ta nejhorší očekávání. Jejich závěrečná inventarizace je skličující: hodný král (Hanzlík), který bez vlastního přičinění zhloupnul a natropil ve své zemi řadu stěží ověřitelných škod; hodný vesnický bloudeček, náhle přemoudřely, který opačnou cestou posléze dospívá ke stejným výsledkům jako postižený panmovník. A do toho zlomyslné Štěstí (dobrácká Libuše Šafránková), které ze zhlouplého Rozumu dělá doslova fašírku, protože takto drsná fakta nezvládne ani sebekluzčí sofista, natož v zásadě počestný a seriózní Rozum. Zato všude vládne to, co nechtěl nikdo z nich: Závist-Nenávist (Bohdalová). I nalezené řešení není bez slabin. Rozum, který uznal, že přestřelil a nese za to veškerou zodpovědnost, problém vyřeší tím, že rozumu zbaví sebe sama. Nenávist pomine, problém nezmizí. Smysl transformačních československých a českých devadesátých let byl osvětlen s předvídavostí, která bere dech i dnes. A tak si s hlavními hrdiny Zelenkova filmu můžeme zopakovat klíčovou myšlenku TETY: "Jejejej, to se mi ulevilo". Je to pravda: myšlení, zejména to přemýšlivé, opravdu bolí. (05.11.2007)