Pojďte pane, budeme si hrát - Série 1 (1965) (série)
How They Met at Kolin
VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavní hrdinové jsou plyšové loutky, konkrétně dva mědvědi. Ten větší a chytřejší si říká Velký Medvěd, a ten menší a roztomilejší se jmenuje Malý Medvěd. Vystupují zde i jiné postavičky a všechny mají tu schopnost, že se dokáží proměnit od auta přes semafor až po míč nebo houkací kačenku. Koho že naši dva plyšoví medvědi na cestě potkali? Například ubrečený klobouk, zakletou princeznu, proradného kozla Breburdu a samozřejmě mnoho dalších. (Džejkop)
(více)Recenze (165)
todle je jednoznačně nejlepší seriál pro malé děti co sem kdy viděl! Ti dva si umějí pohrát tak zábavně, že to i po několikátém sledování baví celou rodinu. a to jak našeho nejmenšího (3) tak i naši babičku (snad si nemyslíte, že řeknu její věk:)) ... prostě todle je krásný !český! komunisty nepoznamený seriál. a o to je pro mně krásnější. ()
Seriál jsem už dlouho neviděla, ale patří k tomu málu, co ve mne nechalo z dětství silný dojem a citovou stopu. Na jedné straně jsem ho samotřejmě milovala, na druhé straně jsem strašně trpěla za Malého mevěda, kterého jeho větší kamarád vždycky pořádně trápil. Doufám, že se v nějakém dosud nenatočeném díle stal Malý medvěd asertivním a řekl Velkému medvědovi: Ne, teď bude po mém. ()
A to už jsem si myslel, že tenhle výborný večerníček zde není, protože jsem ho pořád hledal pod názvem Pojďte pane, budeme si hrát. Kdo by neznal tuto legendární větu. Zařadil bych ji do hlášek století. Tito loutkoví medvědi byli kouzelní a nechápu, proč se v dnešní době už nevysílají. Dokázali se proměnit ve vše, na co si jen vzpomněli. Pamatuju si na velmi dobrý dabing. Na každý díl jsem se jako malý klučina velmi těšil a dnes mě ukápne nejedna slzička při vzpomínce, že dětství je nenávratně pryč. ()
Různé vizuální vychytávky, jako například jsou proměny hlavních hrdinů v prakticky cokoliv, stejně jako dabing Rudolfa Deyla a pár slovních vtípků jsou skutečně úchvatné, nicméně v polovině filmu mě začalo dění na plátně připadat stereotypní a vlastně i bez větší výpovědní hodnoty - ani se vlastně není čemu divit, že mě už v mládí medvídci moc nezaujali. ()
Dialog s trafikantkou, když jsem si kupoval časopis Země pohádek s DVD přílohou Pojďte, pane, budeme si hrát: „Hmm, to je teda drahý. Vše pro děti, že jo.“ „Pro jaké děti? To je pro mě. Na tomhle jsem vyrůstal.“ „A co je to tam za film? Jo, to jsou ty dva medvědi, jak ten větší toho menšího vždycky obalamutí…“ „Správně. To je o mně a o mém bratrovi.“ Samozřejmě, že jsem byl vždycky ten vypečenější… ()
Galerie (2)
Photo © Anifilm 2013
Reklama