Il tempo degli avvoltoi

Velmi povedený špageťák, mladý psanec Kitosh (trochu komediální Hilton), obviněný ze zločinu, který nespáchal, a černě oděný nemocný sadistický gangster Black Tracy (ve špičkové formě hrající Wolf), nemající slitování a soucit naprosto s nikým, oba se scházejí zcela nečekaně, kde jinde než u šerifa na stanici, oba výborní střelci, oba spolu poté tvoří téměř nepřekonatelný tým, který za sebou zanechává hordy mrtvých, bohužel jeden se tím baví a druhý zabijí opravdu jen když musí, časem se tedy mezi oběma muži vytváří jakési napětí, kdy Kitosh si uvědomí že jeho nový přítel, je ve skutečnosti ještě daleko horší než všichni jeho nepřátelé, a to ještě ani nedošlo na staré vyřizování účtu. Pomstychtivý příběh nebyl asi nikterak vyjímečný v samotném žánru, ale zpracovaní nebylo vůbec špatné, ze začátku sice trochu mdlé a nejasné, film se zlepší a nabere patřičné tempo, až když přijde na scénu právě Wolf, akce pak byla celkově velmi povedená, člověk se poté až do konce téměř nenudil, k tomu když připočtu povedené násilné scény a hezkou hudbu, vychází mi to na krásné 4*. Co víc si přát, spokojenost. (29.05.2011)

Tenhle špageťák je trochu neobvyklý, zvláště co se týče hlavních postav. Hrdina tak není typický drsný muž bez jména, ale nenapravitelný sukničkář, který by ze všeho nejradši jenom pil, bavil se a dováděl se ženskejma, Eduardo Fajardo jakožto majitel ranče není tak docela bezcharakterní boháč jako obvykle, a drsný pistolník v černém není ten správný chlapík jako byl Van Cleef, ale psychopatický sadistický vrahoun. Charakteristika postav samozřejmě není nijak dokonalá, ale to snad tady nikdo nečeká. Nicméně tohle a výkony hlavních herců jsou jedny z mála pozitiv, která jsem tady našel. Příběh ze začátku ubíhá celkem svižně, ale od cca poloviny mi přišlo, že jenom přešlapuje na místě. Navíc mi chvílemi moc nesedělo jednání Hiltonovy postavy. Akce pak není z nejpovedenějších, při přestřelkách se pořád jenom jezdí na koních sem a tam a nic moc se neděje. A musím si postěžovat na hudbu, která byla naprosto příšerná. Aspoň, že konec byl celkem fajn, a co se týče pěkných seňorit, stěžovat si můžu na jedinou věc - příště méně těch hadrů! ;) (05.03.2014)

"Čas supů" Méně známý spaghetti western, který si nezaslouží být zapomenut. Už v době svého vzniku byl považován za jeden z nejnásilnějších a nejkrutějších westernů. Jeden ze dvou hlavních hrdinů Tracy (ve vynikajícím podání Franka Wolffa), jinak psychopatický sadistický epileptik, je schopen upálit za živa ženu a nebo přibít na vrata chlapa. Oba hrdinové jsou ve filmu zápornými postavami, i když ten druhý je schopný nápravy po splacení dluhu. Ve filmu se pořád něco děje, není čas na prostoje, mnoho rvaček a hlavně přestřelek. Velkolepá scéna (snad patnáct minut) přepadení bankovního vozu se zlatem bandou lupičů, ke které se připletou Tracy a Kitosh, je natočena rozmáchle ve stylu amerických originálů. Originalitu hlavních postav dokázal režisér Cicero skvěle charakterizovat. Žádný fanoušek žánru by si neměl film nechat uniknout; je lehce dosažitelný ve výborné kvalitě na netu. (28.04.2024)

Je to vlastně dost podivná pohádka, kde přítomnost sw dokazují snad jen ty bouchačky. Sexem posedlý Hilton, pracovník to Fajarda, je kvůli svým výtržnostem (a zejména díky příjemné manželce svého zaměstnavatele - perfídní to rachomejtle) souzen, odsouzen, zbit, pokusí se uniknout, je pokaždé dostihnut, ještě víc zmlácen a to jde tak dlouho, až ho od lynče zachrání neznámý cizinec s pohřebním vozem. Je to Frank Wolff, jenž je tu na své obvyklé poměry zcela mlčenlivý muž s pro okolí nejasnými plány. A tím se z nich stávají patrneři (zprvu nechtění). Wolff je však nesmírně podivná osoba, o níž Hilton neví nic, než to, že chce splatit své dluhy a pro zbraň nesahá daleko. Je to kamarád, či ne? Kdo je Hilton se vlastně až do konce taky nedozvíme, k sympaťákovi má ovšem rozhodně daleko. Pohádková část se prolíná a mění na část sakra hororovou (slepá milenka) a Wolff je čím dál více neúměrně násilný a mstí se každému, koho vidí (včetně poněkud nepatřičně působící bandy Mexičanů s Guglielmem Spoletinim, nesmírně překvapeným ze své smrti, v čele). Je šílený? Je nemocný? Složitý vztah dvou mužů, složitá postava samotného Fajarda (v němž je zde snad i něco dobrého!?). Na Hiltona nečekají ani moc žádné komické kreace (což je fajn), brutální Wolff je zajímavý charakter bez charakteru, má to dost nelogický děj a celkově podivnou atmosféru. Hudba pak divná zcela a naprosto newesternová, upřímně mě štvala. Je to vlastně takový divný celý. Ale atmosféru to rozhodně má... takovou podivnou. (31.12.2013)

Jeden z těch zajímavějších italských westernů, který nenudí díky postavám, kde Hilton hraje nenapravitelnýho sukničkáře, Wolff psychotickýho vraha a Fajardo jednu ze svých variací nesympatického vůdce, v tomto případě hlavy ranče, tentokrát ne úplně stoprocentního záporáka. Příběh tady vlastně není až tak moc důležitej a moc se ani neposouvá vpřed, ale to nevadí, protože tady jde hlavně o charaktery a ty jsou napsané slušně. (29.02.2024)