Režie:
Alessio Maria FedericiScénář:
Martino ColiKamera:
Federico SchlatterHudba:
Daiana MingarelliHrají:
Matteo Martari, Giuseppe Maggio, Matilde Gioli, Ilenia Pastorelli, Tommaso Basili, Cristiano Piacenti, Beatrice Barrilà, Soraia Tavares, Nicola La GioiaVOD (1)
Obsahy(1)
Romantická komedie, která vypráví paralelní příběhy čtyř kamarádů, co se mezi sebou dávají všelijak dohromady, a boří tak zažité představy o spřízněných duších. (Netflix)
Videa (1)
Recenze (26)
„Poslyš, mám takový trochu indiskrétní dotaz. Nenudí tě to už?“ - „A co jako?“ - „Pošleš zprávu, já tobě zpět, dáš mi číslo, ale já tobě ne. Pošlu zprávu, ty mně zpět. A oba se snažíme být tak vtipní, roztomilí, ne moc vlezlí. Nebylo by snazší, když někoho potkáš, říct: Líbíš se mi, nevypadáš jako sériový vrah, pojďme šukat? Jestli se kvůli rande musíš naučit sněhový pusinky, asi je v systému chyba.“ Jenže v praxi to nebude tak jednoduché…Jak ze dvou mužů a žen udělat funkční páry? A koho přiřadit ke komu, aby si vzájemně sedli a objevili v sobě tu jejich spřízněnou duši? Jak by se to pak asi mezi nimi vyvíjelo? A existuje vůbec něco takového jako je spřízněná duše? Čtyři k večeři je vlastně celkem fajn vztahovka, navíc lehce ozvláštněná přepínáním mezi 2 variantami párů a jejich fázemi. Ale právě to neustálé přehazování občas docela likviduje atmosféru jednotlivých okamžiků. A když si k tomu člověk přidá i nejedno klišé a zároveň protagonisty, kteří (alespoň v mých očích) nemají moc charisma, vychází mi z toho lepší, ale „jen“ průměr. ()
Moc hezký pocit, vidět zase po čase film, u kterého prostě vypálím pět hvězd a nemám tam žádné ALE. Z minulosti už víme, že když se banda Italů sejde u jednoho stolu, může dojít na zajímavé experimenty. Tenhle je sice v reálném světě neproveditelný, ale tím je to ještě víc osvěžující. Zamotalo mi to moc hezky hlavu, a to ne kvůli tomu, že bych se nezvládala orientovat, v jaké z možností se zrovna nacházíme - s tím jsem překvapivě problémy neměla. Zajímavé bylo, že to, s kým dotyčný nebo dotyčná byl, značně ovlivňovalo můj pohled i sympatie k postavě. Některé vztahy nás dělají lepšími, jiné nás táhnou dolů. Na tom asi něco bude, že? ()
Filmový galimatyáš s vizuálem reklamy na tuňákové konzervy RIO MARE - včetně castingu a „hereckých“ výkonů. Podezírám scénáristu, že po probdělé noci již za kuropění při posledním přepisování scénáře před jeho odevzdáním zpřeházel v důsledku časového presu stránky a popletl jména postav. Pohromu už nedokázalo odvrátit ani závěrečné extra silné ristretto. Výsledkem budiž mišmaš nesourodě zpřeházených partnerských dvojic a paralelně existujících alternativních událostí s bleskovými změnami časoprostorového kontinua, za něž by se nemusel stydět ani Červený trpaslík. S bídou jedna hvězda: za italštinu, jazyk nepřekonatelné Danteho Božské komedie. ()
Čakal som niečo na štýl Perfetti sconosciuti, a najprv to vyzeralo celkom zaujímavo a nápadito, najmä vďaka svojskému humoru a dobrým dialógom. Ale po tom ako nastal ten swap, tak to bolo zrazu trochu divné, obzvlášť, keď to bolo kompozične dosť neprehľadné a miestami som sa v tom totálne strácal, že v ktorej verzii je vlastne kto s kým. Takže toto mi dosť výrazne pokazilo dojem! Keby to bolo kompozične poriešené nejako prehľadnejšie, mohlo to byť fakt super. Takto maximálne 3* (a to je škoda!). ()
Hlavní nápad s dvěma paralelními příběhy v jednom filmu je sám o sobě super, ale tahle romantická komedie klade na diváka, na tento žánr poměrně neobyklý, požadavek, aby se po celou dobu soutředil a jen z různých náznaků poznal, v jaké paralelní větvi se příběh zrovna rozvíjí. Např. v americkém filmu Srdcová sedma měla každá z dějových linek mnohem pragmatičtější "značku" (náplast na obličeji hlavní herečky, změna účesu) a plynulosti příběhu to rozhodně prospělo. Italský režisér se snažil být rafinovaný, ale samotnou realizaci rafinovanosti bych si představoval jinak. V ostatních ohledech to byl ale moc fajn film a připodobnění o dvou půlkách jednoho jablka bylo totálně trefné. 70% ()
Galerie (19)
Photo © Netflix
Reklama