Co?

Mladá stopárka unikne znásilneniu zvezením sa v klietke do prímorskej vily - domu zázrakov. Akoby fyzicky vyspelá Alenka vstupovala do ríše divov tých, čo zakúsili všetko a máločo ich prekvapí. Mnoho miestností v objatí zelene, vyzdobených krásnymi umeleckými dielami, obýva skupinka prapodivne sa správajúcich, povznesených obyvateľov. Prejavujú len chvíľkový záujem, sčasti okorenený silnými dráždidlami, ktoré jediné v nich dokážu prebudiť vášeň. Polonahá slečinka precupitáva stádočkom telesne, vzťahovo aj umelecky otupených aby zistila, že opakovanie rituálov nudy nevedie k citovému zaujatiu ani vedomostnému obohateniu. Myslím, že užívateľ Cushing to vystihol dobre, naozaj to nebolo veľmi smiešne, ale na rozdiel od jeho negatívneho vymedzenia sa k filmu ako celku, podľa mňa Polanski trefne ukázal prežívanie akéhokoľvek sebazáľubného voľného zoskupenia umelcov (generačného, žánrového, klubového). Systém nepísaných kánonov takýchto spolkov o tom, ako je možné tvoriť, ustálene konverzovať v podnikoch rovnakého druhu a ritualizovane praktikovať sexuálno-vzťahovú radikálnosť posúva týchto "inovátorov štýlu" skôr k ťažkým konzervatívcom. Paradoxne, ale logicky aj tvorba vychádzajúca z týchto dávno prevarených modelov je skôr tradičnejšia, neveľmi invenčná. Nakoľko sa ale film (okrem úvodu a záveru) neustále odohrával práve v tomto prostredí, na viac ako 60 % to nie je. (27.05.2008)

Začať komédiu pokusom o znásilnenie, keď vám pred tromi rokmi znásilnili ženu, je divné. Ale divný je celý film. Oná slečna si to pred nadržanými Talianmi namieri do perverzného hotela, kde miestni hostia holdujú outdoorovým erotickým radovánkam. Navyše to naša kráska nemá ľahké ani v tom, že jej šmykli kufre a tak chodí bez spodnej bielizne iba v ukradnutom pyžame. Polanski musel v tom čase asi trpieť mizogýnnimi sklonmi, pretože slečne Nancy vygumoval mozog. Ťažko sa stotožniť s jej submisívnym správaním, tiež náklonnosťou k perverznému prasaťu obľubujúcemu akúsi odnož sado-maso voyearizmu. O atmosféru sa tu stará cvrkanie cikád o pozornosť diváka asi len tá európska podivnosť, aká by už dnes natočiť nešla. (26.07.2023)

V Co? nacházíme Polanskiho ve velmi hravém filosofickém rozmaru. Skutečnost, že se zápletka vpodstatě přešlapuje na místě nebo lépe řečeno se točí v kruhu, nelze považovat za projev Brachovy a Polanskiho neochoty cokoliv řešit, nýbrž formální vyjádření teze k tématu, o nejž tu jde především. Sex. Ve zvoleném způsobu vyprávění vysvítá Polanskiho raná záliba v grotesce [viz studentské filmy], což nemusí nutně znamenat, že bychom se měli nepřetržitě smát. Příležitosti jsou. Vypointované interakce mezi hlavní hrdinkou, zoufale naivní hippie, a nesourodým osazenstvem domu, jejichž rámec představuje fotogenický mikrokosmos italské vily, mají jedno společné - naprostou nemožnost pochopení motivů, které ovládá víc než cokoliv jiného slepé, nicméně barvité projevy pudu. Situace se komicky opakují, hlavní hrdinka znovu a znovu vstupuje do pastí kladených můžskými personami, zdravotní sestra si ve středu kolotoče soustředěně pročítá Also sprach Zarathustra. Všechno je stále stejné, ale nikoliv docela. Herecký anasámbl se překonává. Těžko soudit, zda představitelka hlavní role Sydne Rome svůj věžně nechápavý výraz hraje, nebo je kulantně řečeno výborně typově obsazená, ale její bezradnost, kořeněná zoufaleckou snahou se v krajině za zrcadlem zorientovat, je k popukání. Postavičkám kraluje pasák Mastroianni, neváhající Polanskiho skopnout ze schodů a Hugh Griffith, škemrající účinně u měkosrdcaté hlavní hrdinky Nancy o letmý pohled na bobra. Toho pohledu není ušetřen ostatně ani divák. Cestu několikrát kolem dokola toho jediného totiž zpestřuje * stejně jako cyklické činnosti téhož druhu mimo pátno * nepřetržitě připomínaná luxusní nahota hlavní hrdinky, tu zakrývaná vskutku "duchaplně" psaným cestovatelským deníkem, tu průsvitným bryndáčkem či infikovaným pyžamem pána domu. Nahotu páně Mastroianniho lze blahoskolnně ignorovat. Film možná často s ním spojované hodnocení "úlet" zasluhuje, rozhodně se tím nevyčepává. Co? obsahuje všechny obvyklé Polanskiho ingredience - paranoiu, zvůli kolektivu, společenský nátlak [móóóc pěkná večeře], byť v méně diváckém balení než je noir. (08.02.2013)

Přepsáno v únoru 2020. Film Co? si v současném prostředí politické korektnosti vyslouží štěkot hysterických výkřiků, dílo je rázem misogynní, sexistické a bigotní znechucení se předhání ve výstižnějších výrazech odsouzení. Nemusí se vždy jen bezmyšlenkovitě přejímat charakteristika distributora za svou, termín erotická komedie sleduje hlavně vlastní zájmy k vytěžení celého komerčního potenciálu filmového díla. Co? je nesmlouvavě krutou anekdotou, satirou, hříčkou i autorskou provokací. Co? je mnohonásobným maskulinním útokem na ženu a její pohlavní orgány, právě v něm je zachycena sláva a bída mužské podstaty. Prokázání mužství je základním instinktem života, Éros bez zbytečných předsudků využívá násilí, pokud se bezhlavě snaží trumfnout Thanata. Mužská sexualita je plná chtíče, běsu, potřeb, posedlostí, pudovosti, perverzí a závislostí, Co? odráží tendence a stav tehdejší doby světa i zvrácené italské stereotypy mužského šovinismu. Film Co? je satirickou burleskou. Hlavní obětí základního mužského pudu je Nancy (atraktivní Sydne Rome), bezelstně důvěřivá americká turistka ve vášních katolické bohabojnosti. Podstata života, dominance versus podřízenost, představy rozdílné skutečnosti, zneužívání a třídní předsudky, uragán hrátek třese zavedeným kastovním systémem a někdo tomu říká také láska. Hvězdou filmové anekdoty je Alex (pozoruhodný Marcello Mastroianni), sebevědomě excentrický bývalý pasák. Je v zajetí sadomasochistického uspokojení vlastní mužnosti, násilí je součástí uspokojení pudu i dostatečným prokázáním skutečného mužství. Zběsilost a někdo tomu říká láska. Významnou postavou je Joseph Noblart (zajímavý Hugh Griffith), majitel prazvláštní vily a hostitel početného příbuzenstva a přátel. I život na svém sklonku dává přednost před Thanatem tělesným krásám bytí. Život se vznáší v éterickém vlnění pocitů. K výraznějším postavám filmu patří také Giovanni (velmi příjemný Romolo Valli), Noblartův dlouholetý zkušený tajemník, nevinný pianista a náruživý lízač. Život je sladkou rozkoší. Z dalších rolí: nevinnost poklidu vzývající kněz (Guido Alberti), nadměrnou erekcí vybuzený Tony (Gianfranco Piacentini), pražmu připravující nesmělý Nancyin nápadník Jimmy (Roger Middleton), vzteklý Mosquito (sám režisér Roman Polanski), nespokojený obchodník s uměním Catone (Henning Schlüter), zdravotní sestra Gertruda (Elisabeth Witte), majordomus k ubytování (Pietro Tordi), či stará služka (Nerina Montagnani). Film Co? není sexismem, ani misogynií Romana Polanskiho, tyto pojmy se pro něj staly obětovanými rukojmími jeho satirizující filmové anekdoty. Co? je pro mě jedinečným filmovým dílem k boji s pokrytectvím hysterie politické korektnosti. Velmi osobitá provokace! (04.10.2009)

Učebnicové ztělesnění tvůrčího úletu. Kdybych snímek zahlédl kupříkladu náhodně při přepínání televize, určitě by mi nepřišlo, že režisérem víceméně italsky působícího filmu byl... Roman Polanski. Je pravda, že mi do tehdejšího režisérova psychického rozpoložení (hledání štěstí po tragické ztrátě manželky) zapadá, nicméně film je spíš jakýmsi těžištěm v trojúhelníku erotiky a jiné dekadence jako od Felliniho, některých filmů Věry Chytilové (Kopytem sem, kopytem tam & Pasti, pasti, pastičky) a bláznivých komedií všeho druhu. Původně mě zaujal kvůli nebývalému spojení slavných jmen (vedle Polanského zde byli zainteresováni producent Carlo Ponti a jeden z mých nejoblíbenějších herců Marcello Mastroianni), vyklubal se však z něj sympatický počin, který oporu známých tváří nepotřebuje. Mluvil jsem o komedii - není to rozhodně žánr, s kterým by Polanski mohl flirtovat častěji, nicméně oproti "Plesu upírů" se jedná o znatelné zlepšení, a to i přes lascivní nádech gargantuovských rozměrů, který by mohl decentněji založené diváky zaskočit. Vzhledem k citlivosti tématu toto odvětví humoru zrovna rád nevyhledávám, musím však uznat, že vtipné dialogy spolu s tématem byly zpracovány vkusně, byť Polanski je v leččems odvážnější než zmiňovaný Fellini (například u FF by krásná Sydne Rome určitě nepotěšila divákovo oko rouchem Eviným). Ale i přesto, že nad originál není, se do jeho stylu dokázal trefit, vyprávění o realitě netahá za uši a mě osobně i skrz jiné, výraznější stránky na snímku zaujalo nejvíce, byť v zásadě pro mě nebylo ničím novým. Myslím, že ale není od věci si jednou za čas zopakovat, že zprvu se nám určitá slast může zdát jako příjemná či rozverná, pak ale přichází hořké vystřízlivění... Ti, kteří si Polanského oblíbili kvůli konkrétní maličkosti, jako je například schopnost napínat, možná budou zaskočeni, přesto by tento svého času neúspěšný snímek nemusel z tohoto důvodu klečet na hrášku v pomyslném temném koutě. 80% (23.09.2010)