Krakonošovo tajemství

Než jsem přesedlala na disneyovky, tak mezi moje oblíbené činnosti patřilo sledování televizních večerníčků (a díky listování v TV programu jsem se prý naučila ve čtyřech letech číst). Jakkoli zbožňuju všechno kreslené a animované, tím nejoblíbenějším večerníčkem pro mě byly Krkonošské pohádky. Z Krakonoše ztvárněného panem Peterkou jsem měla vždycky respekt, líbili se mi Anče s Kubou a taky hudba. Postavu Krakonoše si dnes málokdo představí v jiném pojetí, přesto se o to pokusili tvůrci nové vánoční pohádky České televize. A jak se jim to povedlo? Na úvod musím podotknout, že pohádka patří mezi moje nejoblíbenější žánry a každý nový český/slovenský příspěvek vyhlížím s napětím. Posledních pár let mě ale vánoční televizní novinky příliš neuchvátily (poslední čestnou výjimkou budiž DOBRÝ DEN). Krakonošovo tajemství rozhodně v některých ohledech vyčnívalo - zajímavým "neprinceznovským" námětem a vůbec odvahou ukázat Krakonoše jako osamělého muže toužícího po dívce, která by ho mohla milovat (a starat se o jeho domácnost). David Švehlík titulní roli zvládnul na výbornou, líbili se mi rovněž neokoukaní herci v dalších rolích (Jana Nedbala už mám rok v hledáčku). Děj ale bohužel plynul na 100 minut dost pomalu, a ačkoli kvituji, že příběh necílil primárně na nejmenší diváky, mohlo se do něj dostat trochu víc pohádkové atmosféry. Takže za mě výsledek: méně zapomenutelná vánoční pohádka než v předchozích letech, ale klasikou reprízovanou v hlavním vysílacím čase se asi nestane. (23.05.2023)

Krakonos s brakovou minulosti. Dost uzvanena pohadka s lacinymi efekty. Neni zde hrad a jakysi stredovek jako ve vetsine pohadek, ale Krkonose 19. stoleti. Vypraveni se toci kolem lasky a milostnych trojuhelniku. A take okolo respektu z duchu a hor. Cilovkou nejsou deti, ale starsi publikum, kteremu se libi natahovana romance. Zapletka je na pohadku slozita. Na zaostaly venkov prijede racionakni a malo muzny hrdina. Postavy prohlednou co je skutecna laska a marnivost bohatstvi. (27.02.2023)

A vida! Po čase jsem se zase mohl u "české" pohádky rozhvězdičkovat. A to jsem měl, nebudu zapírat, z celé záležitosti silné obavy. Velmi rychle se ale ukázalo, že si dala scénáristka přece jen více záležet na dialozích, a celkově jsem měl dojem, že se tady všichni snažili odvést práci, za kterou by se nemuseli stydět. A z mého pohledu se jim zadařilo, protože jsem se bavil, nemusel jsem v zoufalství skřípat zuby a nečekaně jsem si pohádku užil. Mám pocit, že budu muset začít brát jméno páně Bebjakovo jako známku kvality; to už nemůže být jen šťastná náhoda. No, a obsazení hlavní postavy bylo rozhodně správnou volbou, protože Švehlíci u mě pravidelně bodují. / Poučení: I Krkonoše mají svého Velkého bratra. (25.12.2022)

České pohádky se obejdou i bez princů, princezen, draků a dalších stvoření a Krakonošovo tajemství je toho důkazem. Český folklór nabízí též materiál pro (nejen) vánoční pohádky a jsem rád, že letos padla volba na Krakonoše. Odmítám srovnávat Bebjakův film s Krkonošskými pohádkami, protože druhý jmenovaný projekt měl seriálový formát a vznikl v úplně jiné době. Mohu ale říct, že jsem si jako divák užil obě televizní díla! Krakonošovo tajemství si mě oproti jiným tuzemským pohádkám z minulých let získalo tím, že v něm nevystupují žádné ukvičené a otravné charaktery, a že nabízí zase trochu jiný pohled na postavu Krakonoše, a přitom se nejedná o žádnou scenáristickou divočinu. Film v sobě hezky mísí milou romantiku s pohádkovými motivy, přičemž ve filmu dochází k souboji jak dobra se zlem tak i folklóru s vědou (o což se postarala postava Jiráčka). Hereckým tahounem filmu byl rozhodně David Švehlík, který sympatickým způsobem ztvárnil Krakonoše. Leona Skleničková byla též fajn, i když jsem v ní stále trochu viděl problémovou Gretu z letošní Stínohry (též od Bebjaka). Sokol byl rozhodně snesitelnější než ve dva roky staré pohádce O vánoční hvězdě. V neposlední řadě musím pochválit pěkné exteriéry a interiéry, a s výjimkou "myšky" film neurazil ani po trikové stránce. Tři a tři čtvrtě hvězdy! (26.12.2022)

Celkově vlastně docela koukatelný kousek, jehož plusy spočívají převážně v kvalitní výpravě, kameře a světlu. Jedna z mála "pohádek" za poslední roky, u který jsem neměl potřebu promočit si kamaše hanbou a trapností. Jenže! Samotný Krakonoš neukrývá žádná tajemství! Neboť (zdá se) je již několik století vnitřně zcela mrtev. Švehlíkův depresivní fousatec není ani náhodou strašlivý a nevypočitatelný vládce hor, který když se zlobí, lítají oblohou blesky z Medvědína až do Poniklý - kdepak, je to jakýsi zlomený jedinec bez náznaku emoce, co sedí doma a  vyřezává fajfky. Plahočí se filmem laxně, tiše, rezignovaně. Není v něm ani za mák tajemnosti, hrůzostrašnosti nebo nedej bože nějakého chlapáctví. Scéna, v níž Krakonoš přileze zkroušeně domů a řekne hlasem zpráskaný subiny: "Dobře jsi ty bramboráky upekla, Liduško", měla skončit tím že se po těch slovech sesune mrtev k zemi. A Liduška stejně prázdně a bez emoce prohlásí: "Chudák. Zemřel smutkem"... (27.12.2023)