V šest ráno na letišti

Další koprodukce z r. 58, tentokrát pro děti. Dobrodružná cesta Pepíčka do Moskvy. Je vtipné, že Pepíček bydlí v domku přímo na letišti. Nádherné letadlo Tu-104, v té době jediné provozované dopravní proudové letadlo na světě. Příjemní ruští piloti (pilot nechá Pepíčka tento unikátní stroj dokonce i řídit!!! „Vazmi, něbój se.“), půvabné letušky, trošku vlezlá novinářka Dítětová. Dobrý výkon Miroslava Homoly. Pěkně natočené reálie Moskvy i staré Prahy na začátku. Zcela prázdné Malostranské náměstí až na jeden náklaďáček. V Moskvě se staví jak o závod. Zbrusu nové bytovky lákají k nastěhování. Obrovský festival mládeže. Rozjásaní Američané i Britové mávají z alegorických vozů. Nadšení diváci. Zpočátku nepříjemný taxikář se také změní ve spojence a kamaráda dětí. Brácha na Pepíčka, který se právě vrátil z Moskvy: „Víš, kde jsme až dneska byli? 60 km za Prahou.“ Povedená hudba Anatolie Lepina. „Któ viděl Jósefa Dušeka – Péépičeka…“ Výborný Tomáš Sedláček jako Pepíček. Symbolika: 05:45 Rozhlas hlásí: „Je 6 hodin a 3 minuty.“ 58:03 – točící se globus; 1:04:30 dvojitá zeměkoule na známce. (09.01.2022)

Masochismus, ale nechtěně zábavnej. Československo-sovětské přátelství a nadšení z toho chčije niagarskými proudy a zcela cizí lidé mají příkladně otcovský, potažmo mateřský přístup k pražskému Pepíkovi, kterej toho v Moskvě stíhá tolik jako Muž z Ria během týdenní dovolené. Což mu na tváři vyčaruje kontinuální úsměv tydýta. Nemůžu ovšem souhlasit s tím, že moskevský kamarád Míša měl doma britskou mramorovanou kočku a spelloval do telefonu. To je přece ideologicky nepřijatelné. (23.03.2016)

Dvě hvězdičky jsou za dobové reálie, které jsou z dnešního pohledu až neuvěřitelné. Ať už autobus na karlově mostě, či prázdné šedavé oprýskané ulice, ale hlavně režim na letišti, běhání po runway, bezpečnostní kontrola v podobě rozvrzané branky, kontrola letenek až na palubě a mnoho dalšího. Samozřejmě to má hlavně v dětech vyrobit představu, že když se náhodou objevíte bez koruny v Moskvě, nevadí, všichni jsou tam natolik přátelští, že se rozdají abyste měli co jíst, pít či nosit na hlavě... (22.05.2019)

Koprodukční československo-sovětský film „V šest ráno na letišti“ je čistá propaganda. V Moskvě se koná mezinárodní festival studenstva a tak je třeba ho řádně prezentovat. S nadhledem bychom mohli říci, že je to jedno velké festivalové „PR“. Celý příběh by se mohl scvrknout na 10 minut. Ale to bychom zřejmě byli ochuzeni o záběry z festivalu. Úsměv Toma Sedláčka je asi nejcennější devizou filmu. Kamera nám na začátku filmu ukazuje krásy starých pražských ulic. Z leteckých záběrů však vidíme pouze TU 104 v oblacích, žádné hezké pohledy na Prahu nebo Moskvu. Kromě dvou hlavních dětských představitelů Tom-Pepíček a jeho sovětský kamarád (Vladimir Silujanov) ostatní herci mnoho prostoru nedostali. Ze sovětských jistě stojí za zmínku představitel taxikáře Nikolaj Krjučkov, který se uplatnil v mnoha dramatických rolích v sovětských filmech. Z českých herců jsme mohli vidět poněkud nešikovnou Janu Dítětovou, nerudného Miroslava Homolu a začínajícího Stanislava Fišera. Diváky jistě pobaví možnost snadno vycestovat, byť do SSSR. Hudba mi připomněla staré patetické sovětské filmy. Dialogy jsou pronášeny v češtině a ruštině. S přivřenýma očima dávám 2 hvězdičky. (17.04.2014)

"Da, Pepíček...". Nestoudně zrudlé dobrodružství, jehož tvůrci předpokládají, že umíš rusky, vždyť přece křečovité a teatrální bolševické nadšení, které zde odsrala má oblíbená Dítětka, vládlo v padesátých letech v celé společností. Neuvěřitelně naivní, stejně jako dnešní umělohmotné rychloseriály či nejnovější zrůdnost, hrané reality show. Snímek jen pro zasmání a povzdechnutí si nad tím rudým pokrytectvím. (18.03.2017)