Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň

Disney sa chopil sfilmovania sedemdielnej fantasy C.S. Lewisa, ktorá je krížencom Pána Prsteňov a Biblie a tak to aj dopadlo. Od prvých minút je jasné zameranie snímky na detského diváka, ktorý štúdiám vždy najspoľahlivejšie plní vrecká peniazmi. Narniu predchádzal obrovský hype, ktorý sľuboval veľkolepé fantasy predstavenie, plné bájnych bytostí a monumentálnych bojov. A čoho sa divákovi dostalo ? Roztomilých zvieratiek, ani kvapky krvi, neschopných nepriateľov, tisíckrát prevareného “originálneho” súboja medzi dobrom a zlom vo svojej zabehanej schéme. Tiež nesympatických a necharizmatických hlavných predstaviteľov, mrhanie androgýnnym potenciálom Tildy Swinton (kdeže je ten nádherne cynicky vychcaný archanjel Gabriel z Constantina), triky oscilujúce medzi genialitou (mimika reči zvierat) a pravekom (veľmi dobre viditeľné zadné projekcie) a strašne spackaný scenár, ktorý je po expozícii akurát vatou smerujúcou k záverečnej bitke bez ďalších fáz dramatického oblúka. A tou by asi scenár hrdinskej fantasy ságy byť nemal. Mať o dvadsať rokov menej, vyhlásim prvú (dúfam, že i poslednú) Narniu za najlepší film, takto bohužiaľ musím pochváliť len prácu s hudbou, hudbu samotnú a dať 5/10, pričom tá posledná polhviezdička je za výborný záverečný song “Wonderkind” od Alanis Morissette. (08.01.2006)

Žádná vděčná podívaná z ranku vydařených teen fantasy, naopak. Chybět totiž posledních 20 minut, byla by pro mě Narnie prototypem skutečně protivného filmu. Děti se vyjma závěru celou dobu hádají a jejich představitelé jsou (možná kromě Lucinky) neskutečně otravní. V kombinaci s do očí bijícími triky, mudrujícím Aslanem a ne-tak-úplně-sympatickými vedlejšími charaktery skutečně pořádná prohra. (05.03.2006)

Cesta do nebe je strastiplná s nejistým výsledkem. Cesta po pekel byla dlážděna dobrým úmyslem vzít do kina mladšího sourozence a trvala 125 minut,při nichž se mozek přehříval,vnitřnosti protestovaly a končetiny samovolně cukaly. Na otravné dětičky si člověk vytvoří protilátky, ale na mluvící bobry, pana Tumnuse a lva Aslana na jedné ploše zatím žádné antibiotikum nevynalezli...A to miluji pohádky a Lewise jsem jako malá hltala. Ta druhá hvězdička je paradoxně za první část filmu, než se sourozenci dostanou do země Narnie. Adamsone, Adamsone, tys to tedy vymňoukl! (26.04.2007)

Kdyby byl ten film natočen tak v 50. nejpozději v 60. letech, byl by dodnes určitě uznáván jako velice povedená fantasy-pohádka pro děti. Ale dnes už máme trochu jiná léta a tohle absolutně neobstojí. A přitom jde o materiál, do kterého kdyby se někdo nebál pořádně zasáhnout, dalo by se z něj vytěžit myslím opravdu hodně. Kdyby se tvůrci nechali trochu poučit od Jacksona. Ale oni ne (i když třeba já jsem to hodně očekával). Tohle všechno se přece dalo zpracovat v daleko svižnějším stylu. Ale někdo se tu řídil podle hesla co se vleče neuteče. A nic neuteklo. Ani těm co si tenhle snímek nechali ujít... O tom že zde neukápne ani kapka krve už se napovídalo dost, a neomlouvá to ani známý argument "je to přece film pro děti". Neříkám, že se tu nenajdou silné scény, a že jsem se v průběhu jenom nudil. Pokud si ale myslím, že je na tom filmu něco špatně, určitě se mnou nesdílí názor ty spokojené davy diváků po celém světě. A tady se dostáváme k hlavnímu problému. Úspěch Narnie totiž vůbec není dobrým znamením pro budoucnost fantasy filmů. Je to znamení, že se vyplatí investovat do neškodné, na děti orientované fantasy produkce, a tím pádem (pokud někdo rychle nenatočí úspěšný fantasy krvák) to půjde s tímhle žánrem zase pěkně z kopce. A to už tu jednou bylo. Po úspěchu kvalitních filmů, jako Excalibur nebo Barbar Conan na začátku 80. let paradoxně nastal úpadek žánru, způsobený záplavou laciných napodobenin. Teď, po zázračném oživení způsobeným Jacksonovou trilogií, hrozí opětovné vyšumnění v podobě hezkých, nudných a skrz naskrz politicky korektních pohádek pro spokojené masy... Po tak velkém úspěchu první zfilmované knihy o Narnii, budou asi natáčet i ty další. Na ty už ale do kina nepůjdu. (17.01.2006)

Dospelým divákom takmer nestráviteľný disneyovský brain-wash, v mnohých scénach navyše koncepčne vykrádajúci Pána prsteňov (hlavne totožné nájazdy kamery). Vlastne je to Pán prsteňov pre najmenších, ktorým k šťastiu stačí pobehovanie farebných postavičiek po lúke. Ani len pomrkávanie na dospelákov tu nenájdete. (12.12.2005)