Father Ted

Nadšení z prvních dílů po dokoukání celého seriálu značně opadlo. Má to svoje světlé chvilky, kdy kvantita navršených stupidit přeroste v kvalitu – pocit nadreálna –, ale bohužel těch momentů není tolik, kolik by si jeden přál, a až příliš často se tu opakují stále tytéž fóry (ano, součást poetiky, a ne že bych se nad osmistým padesátým „Feck! Drink! Gals!“ otce Jacka vděčně nekřenil, ale mám přec jen radši humor ze sofistikovanějších šuplíků). A mimochodem, satira na církev v tom není prakticky žádná (ne že by na tom záleželo) – ti tři magoři sice pro zvýšení absurdity dělají kněze, ale humor stojí na jejich osobnostních charakteristikách a ne na nějakém tesání do církevních dogmat či zvyků; zrovna tak dobře by to mohla být parta hasičů, zřízenců v zoo nebo univerzitních profesorů. (02.03.2013)

Takže tu máme hluchýho, páchnoucího, alkoholickýho Otce Jacka, kolem jehož křesla se nebezpečně rozlízá plíseň po půlce obýváku. Agresivní toť stařec s hnijícíma zubama, jehož základní dvě fráze jsou: "WhaaAAA?" a "Fekoff!" Pak je tady otec Dougal - totální mimoň, kterej by nenašel svou zadnici, ani kdybyste ho do ní kopli. Dále šílená, knírem práskající, hospodyně, jejíž jedinou prací je nekonečné otravovaní s šálkem čaje...A mezi tím vším stojí celkem normální otec Ted, kterej ze všech sil kočíruje tenhle cirkus na venkovské faře. Velmi hrubozrnné? Velmi nekorektní? Hulvátské? Urážející prostý lid z venkova? Možná! Hlavně ale naprosto brilantní! (21.08.2010)

Vcelku normální kněz, jemuž život na faře dopřál soužití s mladým budižkničemu, jenž má místo mozku hrášek a starým budižkničemu, jenž má místo všeho líh, z čehož vyplývá celá plejáda komických situací plných břitkého britského humoru. Sem tam je to opravdu příjemné pokoukáníčko, ale ze seriálů, které jsou od lidí potulujících se kolem téhle větve humoru (Big Train, Jam, Brass eye...) mi Ted přijde nejslabší, ačkoli má z nich jako jediný ucelené dějové zápletky postavené na klasickém sitcomu. Bohužel mě nežene touha vidět další díly, jak by tomu u seriálů mělo být, a ačkoli jsem téměř u konce druhé série, nic mě neláká pokračovat a tak si Tedem více méně jen zkracuju dlouhé chvíle před odchodem do práce, i když mám přitom neustálý pocit, že by se tytéž chvíle daly prožít i s jakýmkoli jiným seriálem a nedopadlo by to o nic hůř. 60% (04.09.2013)

Jeden z nejbizarnějších sitcomů, co je v televizi k vidění. Měl jsem to štěstí strávit 14 dní v Irsku, a tak mohu celkem zodpovědně říct, že tento seriál mě těší hlavně tím, jak je dokonale irský. Od úvodní znělky, kde prolétáme nad ostrovem s ploty z kamenů, s typicky zamračeným počasím a hudbou Divine Comedy, je jasno. Humor, charaktery... Velmi irské, velmi dobré! Jediná škoda je, že kvůli smrti Dermota Morgana seriál skončil v nejlepším. První série je rozjezd, ale ve třetí už je to fakt slušná jízda. Zajímalo by mě, kam by se to bývalo posunulo... (06.10.2012)

(Viděny kompletní 3 série) „Otče!“ – „Ano, Tome?“ – „Zabil jsem člověka!“ – „Vážně? Promluvíme si o tom později. Teď dělám rozhovor pro televizi.“ Před sledováním jsem byl krapet nedůvěřivý vůči „zápletce“ v podobě příhod tří pánbíčkářů (a jejich hospodyně) na opuštěném ostrově, ale jméno scenáristy Linehana (podepsaného také pod mým milovaným Black Books) mě nakonec přesvědčilo. A vsadil jsem si dobře! Father Ted je totiž obrovsky vtipný seriál a humorem je osazenstvu výše jmenovaného knihkupectví dost blízký, a to i co do kvality. Vyrovnanost všech 3 řad je velkým plusem a směrem ke konci mi ani nepřipadalo, že by tvůrcům nějak docházela šťáva (i když okolnosti „nepokračování“ jsou moc smutné). Seriál mi dost přirostl k srdci a překvapilo mě, jak rychle jsem si oblíbil i vedlejší postavy. Vždy jsem se těšil především na „milující se“ manželský pár Johna a Mary či Larryho trpícího zničujícími Tedovými telefonáty (pokaždé ve velmi vtipné situaci, ostatně třeba „Larry říkal, že je větší šance být ušlapán osly, než zemřít při pádu letadla)“. A variace se dodržovala i u paní Doylové a jejího padání z okna. Z dílů se mi asi nejvíce líbil And God Created Woman (s problémem celibátu), ale smíchy jsem brečel třeba i u návštěv biskupů, vybírání jedinců pro padáky či návštěvy „největšího irského obchodu se spodním prádlem“. Nadchlo mě i nenásilné a více než vtipné vložení parodií (na detektivky, zombie filmy nebo konkrétně na snímek Nebezpečná rychlost). Jakožto ateista netuším, jak na seriál reagují zastánci katolické církve, já se ovšem u těch všemožných narážek na tuto instituci a její zaměstnance (ne že by to stálo jenom na tom) bavil znamenitě a nevidím důvod, proč nedat plný počet. A také se chci porozhlédnout po dalším seriálu z dílny výše zmiňovaného Linehana, zatím mně humor tohohle chlápka zatraceně sedí. „Měl jsem tu píšťalku 40 let. Zachránila život mému dědečkovi.“ – „Opravdu?“ – „Ano. Britové ho chtěli popravit. Postavili ho ke zdi a vystřelili na něho. A kulky zasáhly píšťalku v jeho kapse a odrazily se od ní. – „Bože všemohoucí! Takže byl zachráněn?“ – „Ne, ne. Jen se to oddálilo, střelili ho znovu.“ (08.03.2015)