Ima, soko ni iru boku

Skládám velkou poklonu scénáristům, protože dokázali vytvořit něco, co si kdekdo nedokáže ani ve snu představit...hrůzy války, kde pěšáky jsou převážně děti (i ty, kterým ještě nebylo ani 10 let)...skvěle vyprofilované postavy, kde musím vyzdvihnout krále Hamda (jehož dabér by si zasloužil nějakou speciální cenu...takové psychopata jsem ještě nikde neviděl). Když už jsem na začátku nakousl ty hrůzy války, tak ať už si pod tímto pojmem představíte cokoliv, tak to tady určitě najdete (mě osobně si nejvíc získal konec 12.dílu, kdy jsem do konce titulku čuměl s otevřenou pusou do obrazovky)...jde o opravdu velmi kruté anime, které spíše připomíná některé filmy o druhé světové válce. Teď k technickým věcem..kresba sice na někoho může působit mírně zastarale, ale animace je naprosto dokonalá a spíše než "obyč. anime TV seriál" to vypadá na OVA nebo film - co se animace týče. Seriál nemá žádné "hluché a nudné" díly (což je velmi, velmi fajn)...ono, asi to dobře vyhandlovali, když má jen 13 dílů (ale zase vám bude líto každého dalšího dílu, který si pustíte...bo se čím dál tím víc budete blížit ke konci :). Dle mého se jedná o seriál, který patří do "zlatého fondu anime" a tudíž by ho nikdo, kdo se o anime alespoň trochu zajímá, neměl minout. (02.01.2007)

Společně s Hrobem světlušek jde asi o nejlepší protiválečné dílo. Sice na mě nezapůsobilo tak depresivně a s takovým dopadem, ale rozmanitější a dobrodružnější příběh vše dostatečně vynahradil. Být seriál bez špetky naděje, jako tomu je u Hrobu světlušek, asi bych moc dlouho nevydržel, ale i tak jsem se bál každého následujícího okamžiku. Vlastně se mi několikrát vybavilo Kladivo na čarodějnice a má nekonečně se opakující myšlenka „Tak tu svini už někdo konečně zabijte a vše dobře skončí!“. Neomezená moc, svoboda a bezstarostnost dokázaly v obou případech udělat z možná normální dospělé osoby paranoidní děcko a tak trošku to ilustruje lidskou historii a její významné osobnosti. Naopak ti, co se potácí na hranici beznaděje, musí proti své vůli dospět a vše snášet. Morální přínos… neocenitelný, ale těžko říct, kolik lidí si jej vezme k srdci a bude se jím řídit. Závěrečná skladba výjimečnost série krásně uzavírá. (04.05.2008)

Jediným pilířem, na kterém seriál Now and Then, Here and There stojí, je mistrně napsaný scénář. Tolik skvěle vytvořených postav pohromadě už jsem dlouho neviděla. Dospívající chlapec Shu se náhle ocitne v cizím světě, na lodi tyranského krále Hamdy. Dostane se do zajetí a je mučen stejně starými dětmi. Jediné na co myslí je zachránit Lala Ru, tajemnou dívku, kvůli níž se do těchto problémů dostal. V žádné chvíli nepomyslí na sebe, na svůj návrat. Sám chce zachránit všechny kolem sebe. Aniž by ho o to žádali. Aniž by vůbec chtěli. Proč? Shu má snad jako jeden z mála to, co mu umožňuje dívat se na události bez předsudků, obav a strachu - dětskou duši. I přesto, že v příběhu vystupuje tolik dětí (celá Hamdova armáda je složena převážně z nich), nikdo z nich si už nepřenechává dítě v srdci. Vojáci Boo, Nabuca a Tabool své dětství ztrácí kvůli nekonečné válce, která postupně rozežírá poslední zbytky nadějí na návrat domů k jejich rodinám. Dívka Sara přestane být dítětem v jediném okamžiku. Její drastický osud mě dokázal dojmout a oslovit nejvíce ze všech. Nejen smutná tvář a málo slov ukazují, že také Lala Ru má i přes svůj vzhled k dětství daleko. Dětská duše ale nemusí být jen nevinná a toužící pomoci - psychický stav labilního krále Hamdy nemá daleko k sobeckému a rozmazlenému dítěti, které chce vše za každou cenu. Now and Then, Here and There v sobě nese velké poselství a nebojí se pro to porušit mnohá tabu. V některých momentech vyžaduje po divákovi odolnost, ale také vnímavost. Po třinácti dílech, kdy se pomalu ale jistě dostává pod kůži, se možná neubráníte slzám... (25.07.2006)

Z počátku zajímavě načatý příběh se zhruba po třech dílech zvrhne v těžce účelový útok na divákovy emoce, jako by si autoři řekli, že mu musí za každou cenu ukázat, kam až je možné zajít v zobrazení nevinně trpících. Má tím být dokumentován jakýsi pofidérní pacifismus, který však z úst japonských tvůrců vyznívá více než trapně. Stejně tak jako ztotožnění hlavního nepřítele s Amerikou (metonymie Hellywoodu). Jednání postav a příběhové linky se pak většinou přizpůsobují této schematické myšlence, díky čemuž se vše stává stereotypní a předvídatelné v tom smyslu, že přihodit se může prakticky cokoli a diváka by na konci ani nepřekvapilo, kdyby se nemluvňatům trhaly hlavy. Soucit s hlavními hrdiny je tak nahrazen letargií a nezájmem o jejich osudy. Mrzí mne to o to víc, že se mi na konci prvního dílu vybavila stařičká hra Another World a já očekával podobně poutavý příběh. Některé detaily jsou zkrátka velice hezké, ale výsledek je bohužel značně prvoplánový. - - - * a 1/2 (06.02.2008)

Děsivé. Tak trochu jsem tušila, do čeho jdu, ale takový výsledek jsem neočekávala. Kruté, opravdu kruté. Ať to končí, jak to končí, cesta je těžká, tvrdá a bolestivá. Nedokázala jsem říct, že zrovna teď se jim podaří utéct, nedokázala jsem říct, že zrovna teď vyhrají boj, nedokázala jsem říct, že tato postava se dožije konce. Hnusně se umíralo, hnusněji vraždilo. Nic přikresleného, jen bolestně a syrově vykreslená válka a utrpení. Rozhodně silný antimilitaristický počin, který dokáže rozbušit srdce. Vážně mě nenapadají jiná slova než bolest, zkáza, utrpení, krutost. Různé myšlenky mi plují myslí i srdcem a já mohu jen dodat, že víc už ze sebe po zhlédnutí nedostanu, jen to ve mně bude vířit, a já budu stále přemýšlet, jak Šú dopadl na své cestě. BTW.: Řekla bych, že vzhledem k scénám, kde zabíjejí ještě malé děti, není toto anime vhodné pro slabé nátury. (16.05.2010)