Ima, soko ni iru boku

Ďalšia anime legenda, idúca dosť mimo mňa. Na rozdiel od oslavných komentov v tomto profile si vôbec nemyslím, že Ima soko ni iru boku má výborný scenár a skvele napísané postavy. Scenár je veľmi jednoduchý a rozhodne mi mnoho scén z tohto seriálu v hlave nevydrží. Jedno sa mu však uprieť nedá, a síce to, že všetky (relatívne) šokujúce scény sú veľmi funkčné a necítiť z nich samoúčelnú snahu o šokovanie diváka. jednoduchý scenár dokážu vo veľa prípadoch zachrániť umne napísané postavy príbehu, Ima, soko však má tieto postavy len dve. Ak sa totiž pohybujem na tenkom ľade akejsi pseudoreality snažiacej sa ukázať hrôzy vojny na civiloch a z toho vyplývajúce dopady na psychiku, musím načrtnúť postavy uvažujúce realisticky a pragmaticky. A tu je kameň úrazu. Pokiaľ sa na palube Hellywoodu pohybuje mnoho relatívne schopných vodcov a veliteľov, nechápem ako je možné, že im vládne taký idiot, ktorého vodcovské schopnosti sú absolútne na nule a správa sa ako rozmaznané päťročné decko, čo musí vidieť i najmladší z jeho vojakov a nikto z nich ho proste elegantne neodstrelí. Ktorákoľvek z vedľajších postáv na hellywoode by bola lepším leadrom tohto tábora príbehu. Terno nie je ani hlavný hrdina, ktorý je pacifistom až za hrob (bez urážky, ale pacifizmus nie je reálnou, ale skôr deklarovanou súčasťou japonskej povahy) a tento jeho postoj prakticky neovplyvní ani niekoľko tragédií v jeho okolí. Jediné postavy, ktoré pre mňa „žili“ boli Sara a „Sister“ predstavujúce pre mňa prijateľné typy správania sa civilov vo vojne. Seriál je napriek jednoduchej kresbe postáv dosť slušne naanimovaný, režisérsky však nie veľmi zaujímavý, skôr štandardný. Dávam slabšie štyri hviezdy, len vďaka tomu, že rovnaké bodové hodnotenie dostal i Evangelion, ktorý je ďaleko väčšou „vtákovinou“. 7/10 (12.12.2007)

Skládám velkou poklonu scénáristům, protože dokázali vytvořit něco, co si kdekdo nedokáže ani ve snu představit...hrůzy války, kde pěšáky jsou převážně děti (i ty, kterým ještě nebylo ani 10 let)...skvěle vyprofilované postavy, kde musím vyzdvihnout krále Hamda (jehož dabér by si zasloužil nějakou speciální cenu...takové psychopata jsem ještě nikde neviděl). Když už jsem na začátku nakousl ty hrůzy války, tak ať už si pod tímto pojmem představíte cokoliv, tak to tady určitě najdete (mě osobně si nejvíc získal konec 12.dílu, kdy jsem do konce titulku čuměl s otevřenou pusou do obrazovky)...jde o opravdu velmi kruté anime, které spíše připomíná některé filmy o druhé světové válce. Teď k technickým věcem..kresba sice na někoho může působit mírně zastarale, ale animace je naprosto dokonalá a spíše než "obyč. anime TV seriál" to vypadá na OVA nebo film - co se animace týče. Seriál nemá žádné "hluché a nudné" díly (což je velmi, velmi fajn)...ono, asi to dobře vyhandlovali, když má jen 13 dílů (ale zase vám bude líto každého dalšího dílu, který si pustíte...bo se čím dál tím víc budete blížit ke konci :). Dle mého se jedná o seriál, který patří do "zlatého fondu anime" a tudíž by ho nikdo, kdo se o anime alespoň trochu zajímá, neměl minout. (02.01.2007)

Z počátku zajímavě načatý příběh se zhruba po třech dílech zvrhne v těžce účelový útok na divákovy emoce, jako by si autoři řekli, že mu musí za každou cenu ukázat, kam až je možné zajít v zobrazení nevinně trpících. Má tím být dokumentován jakýsi pofidérní pacifismus, který však z úst japonských tvůrců vyznívá více než trapně. Stejně tak jako ztotožnění hlavního nepřítele s Amerikou (metonymie Hellywoodu). Jednání postav a příběhové linky se pak většinou přizpůsobují této schematické myšlence, díky čemuž se vše stává stereotypní a předvídatelné v tom smyslu, že přihodit se může prakticky cokoli a diváka by na konci ani nepřekvapilo, kdyby se nemluvňatům trhaly hlavy. Soucit s hlavními hrdiny je tak nahrazen letargií a nezájmem o jejich osudy. Mrzí mne to o to víc, že se mi na konci prvního dílu vybavila stařičká hra Another World a já očekával podobně poutavý příběh. Některé detaily jsou zkrátka velice hezké, ale výsledek je bohužel značně prvoplánový. - - - * a 1/2 (06.02.2008)

Děsivé. Tak trochu jsem tušila, do čeho jdu, ale takový výsledek jsem neočekávala. Kruté, opravdu kruté. Ať to končí, jak to končí, cesta je těžká, tvrdá a bolestivá. Nedokázala jsem říct, že zrovna teď se jim podaří utéct, nedokázala jsem říct, že zrovna teď vyhrají boj, nedokázala jsem říct, že tato postava se dožije konce. Hnusně se umíralo, hnusněji vraždilo. Nic přikresleného, jen bolestně a syrově vykreslená válka a utrpení. Rozhodně silný antimilitaristický počin, který dokáže rozbušit srdce. Vážně mě nenapadají jiná slova než bolest, zkáza, utrpení, krutost. Různé myšlenky mi plují myslí i srdcem a já mohu jen dodat, že víc už ze sebe po zhlédnutí nedostanu, jen to ve mně bude vířit, a já budu stále přemýšlet, jak Šú dopadl na své cestě. BTW.: Řekla bych, že vzhledem k scénám, kde zabíjejí ještě malé děti, není toto anime vhodné pro slabé nátury. (16.05.2010)

Slušný seriál, nikoli ovšem seriál vynikající. Protiválečná agitace je v japonském anime hodně častým tématem a tady věru není zpracována špatně - rozhodně na mě nepůsobila nijak zvlášť nuceně a rádoby slzupudně (ještě teď mě při vzpomínce na příšerný Hrob světlušek bolí hlava), i proto mě ale dost mrzel závěr, který mohl být při opačném vyznění tu seriálovou intenzitu a depresi velice silně podtrhnout. Co mi však vadilo ještě mnohem víc jsou některé psychologicky pochybně rozpracované postavy - o retardované postavě Hamdy a nepochopitelných reakcí lidí okolo na něj se rozepsal už Marius a o mnoha dalších postavách by se dalo mluvit podobně, byť už to v jejich případě není až tak velký etrém. I přesto, "Now and Then, Here and There" stojí za těch pár hodin sledování, ať už kvůli zajímavému (i když jen lehce načrtnutému) prostředí, slušné atmosféře a hlavně až na pár výše zmíněných věcí docela uvěřitelnému příběhu. 8/10 (26.11.2009)