Štika v rybníce

Podle divadelní hry „Stavěli zedníci“. Závory se otevírají ihned po přejezdu vlaku. Prostě kvalita. Zedničky – to je ještě mnohem větší nesmysl než traktoristky. A nejedná se o jednu průkopnici 100 kg živé váhy. Soudruzi se s tim nemažou. Celé zástupy pohledných mladých dívek se hlásí do idylického internátu s cílem vyučit se vysněnému povolání. Opravdu nechápu, že pracující nevyhnali pod vedením strhané zedničky na invalidním vozíku komunisty již v roce 1951. Těhotenství se pro zedničky sice nedoporučuje, ale v případě potřeby se porod uskuteční přímo na stavbě za míchačkou a novopečená maminka po krátkém odpočinku pokračuje v míchání betonu. Jako náhradu za porod si v přesčasových hodinách střihne tuplovanou „trojku“ obouruč. Opět známý hlásící děda (tentokrát moc nehlásí). Vojta hnusně kleje (m.D.!). Furt hromuje – to je neuvěřitelný. Pěkné hledání kamaráda pomocí hraní na klarinet na ulici. Sympatická ústřední milenecká dvojice. (23.04.2021)

Film jasně ukazuje rozdíl mezi starým způsobem zdění a zděním podle nových method. Dále dokazuje, že i v tomto povolání mohou úspěšně pracovat i ženy. Většina herců tohoto filmu pracovala ve svém volném čase brigádnicky na staveništi a natáčení bylo prováděno za vedení zkušených odborníků ve stavebnictví. Ve filmu spatříme mnohé nové tváře. Představitelka Mařky, Ludmila Vendlová, která hraje hlavní ženskou roli, ve svém prvním filmu vytvořila přesvědčivou postavu mladého, uvědomělého děvčete, které chápe velikost nových úkolu a plní je s nadšením. V druhé hlavní roli zahrál otce Doubravu Jaroslav Vojta, který dokázal tak jako v mnoha jiných filmech, že je jedním z naších nejlepších herců. V jeho podání nacházíme dobrého, prostého člověka s jeho chybami i humorem, u něhož stavovská ješitnost nakonec ustupuje do pozadí, jde-li o dobrou věc. Kladně nutno hodnotit zejména tu skutečnost, že se vedle tak dobrého a zkušeného herce uplatnila i mladá debutantka. Film celkem plní své poslání. Formou lehkého humoru řeší závažné problémy a můžeme jej proto pokládati za kladný přínos naší kinematografie k aktuálním problémům současné doby budování socialismu v naší vlasti. Filmový přehled 5/1952 (27.11.2007)

Tak blbé, až je to roztomilé. Navíc to skončí dřív, než to začne otravovat, zkrátka samé klady. :) Jste-li schopni nadhledu, je to za silné 3*. A pokud jste někdy zahlédli tehdejší týdeníky, nebo jste dokonce viděli Člověka z mramoru či Černobílou Sylvu, tak se to dá klidně hodnotit i 4*. _______ P.S.: Vážení zapřísáhlí antikomunisté, přečtěte si poslední odstavec a půl o Jindřichu Plachtovi (ze zdejší biografie č.1). To budovatelské nadšení nebyl jen výmysl propagandy. (30.05.2016)

Další libůstka pro pokročilé znalce nejpodivnějších let čs. filmu. Když převrátit svět naruby, tak pořádně. Ženy na stavbu, staré řemeslníky poučit a hlavně kolektiv utužit. Úsměv sice tuhne při setkání s klasickými osobnostmi předválečné kultury, přeci jenom Mrázek, Fiala i Vojta vystupovali před válkou v úplně jiném repertoáru. A je poněkud trapné nutit je hrát vedle nadějného a progresivního mládí, které zde zastupuje Pehr a Vendlová. Ale kdo se dokáže od srdce zasmát s Katkou, u Cesty ke štěstí nebo při Usměvavé zemi, s nadhledem zvládne i Štiku v rybníce. (26.07.2021)

Pokud to berete jako seriózní film ( což ve své době byl ), tak je to příšerná, ideologicky zabarvená budovatelská agitka. Na druhou stranu jsem se se svými kolegy z Filmových věd spoustakrát nasmál, obzvláště, když Jaroslav Vojta představí svůj "zlepšovák." Pořád lepší než jen pouhá suchá přednáška na téma československý film v 50. letech. (11.10.2005)