Body Without Soul
Obsahy(1)
Tělo bez duše je dokumentárním filmem o lidech, kteří se z různých důvodů rozhodli prodávat svoje tělo. Scénárista a zároveň i režisér Wiktor Grodecki nám zprostředkovává pohled do života několika velmi mladých, převážně heterosexuálních mužů, kteří se rozhodli vydělávat si na chleba prostitucí a nabízejí své tělo mužům. Grodecki postupně rozkrývá příběhy jednotlivých mladíků a divák se dozvídá, co bylo motivací pro jejich rozhodnutí, jak to v branži chodí a jak rychle člověk ztrácí iluze o lehce nabitých penězích. Ve druhé polovině snímku se režisér věnuje tehdy jednomu z čelních producentů gay pornografických snímků Pavlu Rouskovi, který mu krok za krokem odhaluje nedůstojné, protizákonné a téměř nelidské praktiky a zákonitosti každého takového natáčení. Skoro symbolicky působí závěr filmu, kde Grodecki naznačuje jistou podobnost mezi Rouskovým zaměstnáním přes den a jeho nočním působením za kamerou. Ale to už musí posoudit divák sám a stejně tak i to, jestli po tom všem, co právě shlédl, ještě někdy sáhne po nějaké pornokazetě. (anniehall)
(více)Recenze (39)
Další dokument ( po Not Angels But Angels) o českých prostitutech, který posloužil později pro natočení filmu Mandragora. Opět velice zajímavý a za shlédnutí stojící film. Za zmínku stojí zajímavá výpověď patologa Pavla Rouska, který očividně v první polovině 90.let svůj volný čas zasvětil produkci gay porna podřadné kvality. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to Mozartovo Requiem. Grodecki jej používá ve všech svých filmech. Na druhou stranu jsem rád, že se oprostil od typického polského nacionalismu a výpovědi jednotlivých aktérů nebyly doprovázeny Chopinem. ()
Skvělý doplněk k filmu Mandragora. Když budu hodně černohumorný, tak napíšu že film o filmu. V tomto jsou výpovědi skutečného Davida, který si později v Mandragoře zahrál sám sebe. Dále skutečného Marka, kterého později hrál herec z castingu a hlavně skutečného Krysy - patologa a člověka, který jako koníček točil podřadné gay porno pro prasácký německý trh. Upozorňuji, že dokument obsahuje slova, které možná hodně z vás nechce slyšet a záběry ze skutečné pitvy skutečného člověka ... ()
Dokumentárny film "Telo bez duše" natočil poľský režisér Wiktor Grodecki v roku 1996. Bolo to intro ku jeho kontroverznému snímku "Mandragora", ktorý vznikol o rok neskôr. V drsnom, surovom, miestami až nechutnom dokumente zachytáva osudy mladistvých homo prostitútov a jedného velice svojrázneho pražského filmára a producenta gay porna. Pervitínom sfetovaný Pavel Rousek alias Krysa je zvrátený, psychopatický, deviantný, ale zároveň i nesmierne vypočítavý a svojim spôsobom podnikavý a kreatívny. *** ()
Je mi z toho zle. Je mi z toho sakra zle, na duši i na těle. Chtělo se mi křičet "Zabte Rouska a pomocte jim!". On vážně někoho pitval a přitom mluvil o svých fantaziích v pornu? Jestli bych měla říct, kdo se mi kdy nejvíc hnusil, moje odpověď by byla Rousek. Nejvíc mi bylo líto Davida, toho mladého Davida, co působil tím milým nesmělým dojmem. Když mluvil o sobě v posteli s cigaretou, měla jsem chuť ho obejmout a šeptat, že to bude dobrý a není se čeho bát. (Na konci filmu mě napadlo, co s ním je asi teď, pak jsem si ale uvědomila, že tenhle dokument je stejně starý jako já. A jak dlouho takhle nemocný člověk vydrží?) Při počítání partnerů prošlých jejich "postelí" se mi tajil dech. Naopak mě dojalo, jak hezky každý mluvil o lásce a o své duši. ()
Opravdu špinavý byznys z doby, kdy se pro pár marek zaprodala duše každému oplzlému Faustovi z Německa, který si do Prahy přijel zapíchat s děckama. Dokument možná lepší než celá Madragora. Začátek se tváří amatérsky, ale stojí za to počkat si na Rouska, skutečnou předlohu filmového krysy z Mandragory. Podtrženo, sečteno, dobře mi z toho nebylo. Nedoporučuji nastávajícím matkám. A vlastně možná vůbec žádným matkám. ()
Reklama