Star Trek VII: Generace

Sedmička, byť šťastné číslo, mě nijak zvlášť neuhranula. Ty pasáže, kdy byli v Nexu a vlastně se nic nedělo, se vlekly a na mě působily nezáživně až nudně. Kdo tedy určitě pobavil byl nadporučík Dat. Tak moc toužil cítit jako člověk, že sám pak nevěděl co si s nově nabytými emocemi počít. Pocity se u něj střídaly hodně rychle a najednou stále vážný android vypadal docela jinak, humorně až skoro divně. Své kouzlo ve filmu mělo rovněž setkání dvou kapitánů Enterprise, což je tady opěvováno docela často a jako další plus hodnotím scénu neplánovaného přistání hvězdné lodi federace na povrch Veredianu. Kdo mi v Generaci ovšem chyběl byl jednoznačně Spok ... 3,5* (25.07.2014)

No, sice jsem starou Enterprise nijak zvlášť nemusel, ale tohle ukončení kariéry admirála Jamese Tiberia Kirka je skvělé. Nemluvě o perfektním záporákovi Malcolmu McDowellovi. A je tu i po, respektive před;) First Contactem asi nejdůležitější moment pro Data. Hudbu si asi nezamatujete, přece jen Dennis McCarthy je skladatel spíš do seriálu... krom toho, že se podílel na v podstatě všech Star Trecích, má na kontě i Cestu Do Neznáma, SG-1, a taky Dawsonův Svět:) Nějaké chytlavé hlavní téma nečekejte, na to měl Star Trek jinšího mistra... 80% je možná trochu moc, ale minulé dva ještě Kirkovské filmy byly zase podstatně žalostnější než Generations. Takže tu čtvrtou hvězdu nechám viset tak jak je. (23.04.2003)

Končí éra fimů z posádnou z TOS a přichází éra Nové Generace. V tomto filmu se všechno láme. Ozvláštněno to je již tím, že sama posádka Enterprise má za sebou sedm let putování vesmírem, který již není tak hlubokým, jako ho mívala posádka Jamese Tiberia Kirka. Scénáristicky a herecky byl film naprosto bezchybně zvádnutý a ještě k tomu navíc okořeněný dvojnásobnou smrtí kapitána Kirka. Velmi povedená sci-fi, které nejde nic vytknout, protože má všechno, co má správná sci-fi mít - dobrý scénář, povedené výkony, překvapení, napětí, trošku toho filozofična... (30.09.2008)

Hodně zajímavá rozehrávka, kterou pak ale skrečovalo přenesení děje do budoucnosti (lépe řečeno současnosti z Nové generace), čímž se například z dcery Kapitána Sulu stal jenom prostředek pro to, aby se mohlo o postavě alespoň mluvit, když už se herci na natáčení moc nechtělo (a to jeho postavu nemohli předhodit k děsivé smrti nějakému kosmickému běsu a pak se mstít, ptám se?!), navíc kdyby film skončil po těch pár minutách začátku, bylo by to i důstojné rozloučení s... Jednou postavou, to co se děje poté ji totiž moc cti nedělá, takhle legenda končit nemá, to jak odešla totiž hraničilo s obdobou ponechání v ústavu pro choromyslné kapitány v důchodu, kde by se zadusil kouskem Romulanského hranolku. Jenže naštěstí se otěží drží hlavně nová posádka se skvělým kapitánem a charismatickým padouchem. Hodně slabé čtyři. (17.09.2014)

Hlavním důvodem, proč mám rád vesmírnou(!) sci-fi, není většinou to "sci", ale ono "fi". Pro představivost je ve vesmíru místa takřka nekonečně, takže se jí místo teorií warpových pohonů a červých děr nechávám unášet prakticky bez zábran. Ale důvod, proč mám rád Star Trek, je ještě trochu jiný a souvisí s tím, že většina sci-fi daleko více než o budoucnosti vypráví o své přítomnosti. Každá doba, kultura má svou morálku, etiku, ideály a také tendenci je do budoucnosti projektovat v destilované a koncentrované podobě. A právě fenomén Star Trek tuhle skutečnost zrcadlí hodně. Baví mě sledovat jeho postupný vývoj a proto tenhle komentář dávám právě na místo, kde se obě generace střetávají. I když spíš než nějaká vize vévodí tomuto dílu Datův emoční čip. Když vás bude zajímat minulost, zkuste zjistit, jak tehdy přemýšleli o budoucnosti. (26.08.2006)