Chaplin tulákem

Charlie so svojím zdravením sa klobúkom, zastania s ženy v núdzi a výbornou improvizovanou sebaobranou si opäť získava diváka. Veľa vtipných situácií, naháňačiek a bitiek tu však nie je, chvíľu sa film hrá aj na niečo vážnejšie, ako na grotesku, no nemá k tomu vybudovaný dostatočný príbeh a postavy. (02.06.2020)

Základní rozdíl mezi Trampem a čtrnáct dní starou groteskou The Jitney Elopement spočívá v závěru. Zatímco ta dřívější končí zvoláním: True love triumfs, zde už tulák poznává rozdíl mezi snem a realitou - muže chvilku snít o lásce, ale pak ho zase čeká cesta. Naštěstí se ukáže v Moderní době, že i cesta může být pro dva. (06.02.2010)

Počiatky formovania najznámejšej podoby Charlieho Chaplina - tuláka - sú práve v tomto filme. Prejavuje sa tak síce len mierne, ale predsa. Jednoduchý príbeh o krátkej kariére záhradníka a pomocníka v dome nemá dlhé trvanie. Na záver sledujeme typickú chôdzu tuláka Charlieho, opúšťajúceho svoje zamestnanie, idúceho prašnou cestou v ústrety ďalším dobrodružstvám. (23.02.2005)

Jedna z lepších Chaplinových grotesek roku 1915 potěší mimo jiné tím, že již obsahuje momenty, které lze označit za dramatické a emotivní. Je jich však zoufale málo a i v době před více než 90 lety je musela strčit do kapsy kdejaká průměrná divadelná hra. Oslovit bez zvuku jistě není sranda, ale příklad německého expresionismu, Griffitha, Eizensteina či pozdějšího Chaplina ukazuje, že to jde. Tady se však budoucí úspěch a kvalita IMHO teprve bolestivě rodily. Silné **. (13.01.2009)

Grotesky jsou v dnešní době už špatně pochopitelné. Zamrzí to proto, že ačkoliv stářím nemají ani sto let, jejich kouzlo se vytratí dřív než výtvorům starým půl století. Chaplin tulákem kombinuje humorné prvky se smutným koncem a právě proto je asi jedním z nejlepších Chaplinových filmů. Ale chtělo by to víc textu. (21.05.2008)