Obsahy(1)
Pohádka vypráví o prolhaném království, jemuž vládl král (A. Švehlík), který si myslel, že může poddané nutit ke lži, a ty, kteří lhát nechtějí, zavírat do labyrintu. Zdálo se, že králova vláda je věčná a že se tu nikdy nic nezmění. A přesto, toho dne, kdy princezna (H. Ševčíková) objevila vchod do tajné komnaty, začalo se v prolhaném království blýskat na lepší časy. Nejprve se do království vrátila královna (H. Maciuchová), která žila ve vyhnanství. Ona jediná znala tajemství návratu z labyrintu. A pak je tu ještě hrdinný Jan (J. Schwarz), který vládu zla přemůže a spolu s princeznou, kterou si vezme za ženu, nastolí království bez lží. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Zbytečně zdlouhavý příběh, kde řada herců kdovíproč hraje křoví (Jakoubková, Geprtová), a kde sice téma je zajímavé, ale nepodařilo se ho konzistentně zpracovat. Protože občas musíte říkat pravdu, takže neustálé lhaní je pitomost. Pokud by to bylo postaveno na premise předstírání, balamucení a lhaní jen v určitém kontextu, třeba při prodeji výrobků nebo při státnických rozhodnutích, je ta satira jasná. Ale proč by se mělo tvrdit, že růže nevoní? Co z toho? (Mimochodem, výkon Gabriely Filippi je naprosto tragický a její afektovanost na budku) Navíc se do toho ještě vetře téma závisti a poněkud neústrojně i labyrint (kým, kdy, proč postavený?). Takže z toho vznikne drsný mišmaš, z něhož jsem si odnesl jen neustálé sestřelování hrdliček z oblohy. ()
Pro děti tato pohádka o tom, jak chutná moc a zrada není, ale dospělého může zaujmout. Výborný herecký výkon v roli despotického krále, který si hraje na pravdu, si vychutnal Alois Švehlík a předvedl parádní výkon. Zrádného přítele si také s velkou chutí střihl Svatopluk Skopal. Dobro zde nemělo tak silné hráče, přesto samozřejmě musí vyhrát. I když tentokrát to bude jen o prsa. Hudba: Ladislav Simon ()
Vůbec ne špatné. Pokud přistoupíte na hru, dostane se vám paralely s jakýmkoli totalitním režimem, které jsou prostě dlouhodobě neudržitelné. Pro děti spíš informace, že lhát se nemá, protože má krátké a vratké nohy. Bohužel na vratkých nohách stojí i scénář. Některé nelogičnosti bijí do očí (nákupy na trhu). Princezna je spíš naivní než přímo pitomá, prostě podstoupila kvalitní vymytí mozku. Objekt lásky mi paradoxně přišel mnohem naivnější. Král normálně nesympatický, jak se u záporné postavy snad předpokládá. Nejzajímavější postavu nakonec hraje Skopal. Konec to trochu zabil, protože s takovou mohla královna triumfálně nakráčet zpátky již před lety. K víkendovému obědu - proč ne. ()
Silné téma, debilní scénář, neschopná režie. Téma pravdy a lži, zvláště v kontextu mocenské zvůle a totality, bylo v prvních letech po listopadu hodně in. Očividně tak in, že po něm měly potřebu sáhnout i úplně neschopná scénaristka a stará režisérská rutinérka bez talentu. Vznikla tak jedna z nejzoufalejších studiových pohádek, co jsem kdy viděl, kterou nezachrání ani to, že herecky je celkem v pořádku. ()
Zvláštní pohádka, která mi zrovna nesedla, tak jak jsem si představovala, ale to se nedá nic dělat. Za pravdu je potřeba bojovat. Kam bychom došli, kdybychom byli jenom prolhaní a nakonec tomu všemu uvěřili. Pravda je těžší než lež. Proto musí být lež spravedlivě potrestána. Takže je tu velké poučení. Král v podání Aloise Švehlíka byl hrozně nesympatický. ()
Reklama