Azumanga daió: The Animation

Roztomilá praštěnost. Nepotrhá Vám to bránici, ale mírný úsměv si udržíte na tváři při sledování celou dobu. A to i přesto, že semtam svraštíte obočí, jak se snažíte pochopit japonský "inside joke". Kvalita epizodek kolísá, některé jsou dost nezáživné. Postavy jsou hodně ploše vykresleny, ale i tak Vám, alespoň některé, přirostou k srdci. Animace je správně hravá a perfektně sedí k téhle střelenosti. (27.02.2011)

Dokonalá kombinace humoru a roztomilosti, která mě ani na chvíli nenudila. Charaktery, které jsem si dokázal oblíbit prakticky během pár dílů a za sebe musím obzvlášť vyzdvihnout rozkošnou Chiyo, velmi zvláštní a svým způsobem také roztomilou "Osaku", totálně bláznivou Tomo a podobně ujetou učitelku Yukari a nakonec i Sakaki co má ráda zvířátka (především kočky), ale oni tak nějak nemají rády jí. Za zmínku stojí i hudební opening, který naprosto vystihuje charakter anime a něco tak divně ujetého, ale zároveň zajímavého jsem dlouho neslyšel... Za mě zkrátka naprostá spokojenost. 10/10 (18.01.2015)

Tak u tohohle jsem se vážně válela po zemi, dusila se úplně vším, co jsem se u toho snažila pít či jíst atp... A přitom v tomhle anime není jediný vtip, který by byl normální a to snad ani na japonské poměry. Hlavu a patu to nemá. A ještě aby mělo - člověk nestíhá ty fórky, natož aby se snažil vnímat nějaký děj. Ve výsledku je to sranda k potrhání... ze které se čas od času vynoří nějaká docela zvláštní scéna, jež naznačí jakousi hlubší rovinu - Azumanga je možná vcelku vážně míněnou oslavou dětství a nostalgickým zkonstatováním jeho pomíjivosti. (19.09.2010)

Totální mazec, tak absurdní humor, gagy, postavy, trhlá hudba, hodně dlouho jsem se neprohýbal smíchy jako při této sérii. Každá postava má nějaké svoje zápory, třeba kamarád mi po shlédnutí říká Tomo-chan(mizera), která je velmi neefektivní ačkoliv je pořád energická, pomalá Osaka... atd. Učitelský sobr má také co nabídnout, myslím ale že to není anime pro začátečníky. Nebo spíše moc dospělé lidi.... přece jen otaku mají specifický způsob myšlení a vnímání. (29.12.2008)

Seriál jsem si rozložil do delší doby a docela mě zarazilo, jak jsem se někdy silně bavil, byl smutný a někdy zase dokoukával díly jen z povinnosti. Nemyslím si jako ostatní, že by šla v průběhu série kvalita dolů, protože si mě seriál postupně získával a zpětně mi úvodní díly přijdou nejslabší. Základem je však mít správně vyladěnou náladu na každý díl a pak se nemůže nelíbit. Bohužel není možné odhadnout, na co se další díl zaměří a která postava bude udávat tempo. Osobně jsem byl nejspokojenější při bližším věnování se super agilní Tomo a špatnými vlastnostmi prolezlé učitelce Yukari. Postupně mě však začaly unášet i scény se Sasaki, Chio a ostatními... i Osaky, jejíž myšlenkové pochody by nestíhal ani Korsakov. Po skončení jsem byl velice špatný z toho, že je vše u konce a že už nebudou následovat další episodky. Kéž by byl tak zábavný a dojemný i konec mého studia na střední škole. (04.10.2008)