U pěti veverek

Jindřich Plachta v roli starého dobráka pro něho takřka ušité na míru jeho povahy lidské. Ušlápnutý pan Houbička úpí pod nadvládou své manželky, jíž podlehl, když zlikvidoval mydlářskou firmu U pěti veverek, ze svých prostředků potají platí nájem svým podnájemníkům, chudým malířům, uplácí své hospodyňky, nakonec se rozhodne od ženy odejít a přistěhuje se do hostince pana Pulce, jemuž pomůže pozvednout jeho upadající podnik, také díky malířské výzdobě svých dvou podnájemníků, jimž tím zároveň pomůže ke slávě a penězům. Na popud bývalého dělníka mydlárny se rozhodne protio vůli své manželky obnovit výrobu mýdla, Filoména však podléhá tlaku podvodníka, který od ní vyláká půl miliónu korun na nákup akcií na neexistující volné pozemky. Když se aféra provalí, nakonec jí nezbývá, než se kajícně vrátit k manželovi, který se teď ujímá i velení ve své rodině. Malá, ale nepatrná role švagrové Růženy Naskové. A asi největší role Míly Pačové. (28.01.2019)

Portrétistická poučka "Borovice ti přes hubu nedá, když jí netrefíš", ale co veverka ? Scénáristicky vypracovaný příběh s povětšinou průměrnými dialogy, které zamrzí především kvůli nevyužití jedné z nejzralejších rolí pro Plachtu, i když pár hlášek pobaví: "Tak jsem se v manželce zklamal, je to zavilá osoba." Partnerské dvojice připomenou budoucí Hostinec „U Kamenného stolu“, ♫ Stelibského hudba přináší trochu nepatřičnou, příliš vtíravou sentimentalitu. 2-3* (20.07.2013)

Pačová si zahrála teda pěkně zlé a nesympatické stvoření, takřka bez srdce. Naštěstí doslova všechny ostatní postavy tohoto příjemně úsměvného a povedeného snímku nevyzařují žádnou špatnou energii, nýbrž právě tu opačnou. Díky jako vždy úžasnému Jindřichu Plachtovi, ale i skvělé Růženě Naskové, Jaroslavu Marvanovi a dvojice Pešek-Pivec se jedná o velmi příjemnou protektorátní komedii, která rozhodně stojí za zhlédnutí. Jen bacha na tu Filoménu, ta je totiž opravdu děsná kreatura.. 4/5 (18.04.2023)

Nesnáším vyžírky, co přijdou k lizu, aniž by hnuli prackou. Viz příklad těch dvou mazalů, pracovat, to ne, ale brát peníze od domácího, to jim šlo náramně dobře. No noc, film je to dobrý, líbil se kdysi dávno a nyní také. Pamětnictví by mi asi šlo. Stará garda hraje velmi dobře, jen scénář krapítek kulhal. (19.12.2015)

Doba byla nanejvýš nevlídná, nelaskavá, plná obav a nejistoty z věcí příštích. A protože, jak známo, není radno dráždit hada bosou nohou, uchýlil se režisér Cikán opět do bezpečného zákulisí staropražských ulic a uliček. Příběh jedné malé vzpoury je pozoruhodný především zásluhou vynikajícího Jindřicha Plachty, jehož noblesní portrét dobráckého domácího pána od pěti veverek je takřka příkladnou studií lidského porozumění, vzácným exemplářem člověka s dobrým, čistým srdcem a ušlechtilou duší. Po jeho boku se objevuje jak kohorta zavedených komediálních herců v čele s rozkošnou dvojicí živořivších malířů v osobité interpretaci Ladislava Peška a Jana Pivce, tak, poněkud překvapivě, také Míla Pačová, jedna z prvních dam naší první scény, která si roli panovačné satorie, jak vidno, náležitě vychutnala. Příjemný, lehce nostalgický film popisující zaniklé mydlářské řemeslo, ryzí charaktery, opravdová přátelství i malebná zákoutí malostranských střech je pro nás, nadšené obdivovatele, nadmíru poučným a libým zastavením v proudu času. A to věru není málo. (04.10.2008)