Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (361)
Příspěvek, které zde napíšu, platí pro všechny představení točící se kolem dua pánů Svěráka a Smoljaka. Fakt, že to píšu přímo k této hře, je Vám myslím docela jasný. DOBYTÍ SEVERNÍHO PÓLU vždy bude mou nejoblíbenější "cimrmanovskou" scenérií legendárních vtipů, scének a hlášek. Vytvoření kultu jménem Jára Cimrman a jeho propagování by zasloužilo nějaké ocenění, protože tak vytříbený český humor s geniálními slovními převraty a gesty, je naprosto výjimečný a já se málem udusil smíchy. Humor těchto pánů je geniální a ani v dnešní době neztrácí nic ze svého prostého kouzla. ()
Viděl jsem dvě verze tohoto skvělého představení - 1979 a 2006. I když v nich byly malé rozdíly - někde něco chybělo a někde bylo něco navíc - nemůžu říct, jestli byla lepší ta nebo ta. Obě měly něco do sebe. "Táhni a srůstej." Samozřejmě i úvodní seminář je legendární. "Karle, zkrať to, je tu zima." Jedná se o vrchol cimrmanovských her. Hláška střídá hlášku a atmosféra drsného severu prýští z pódia celou dobu. "Železná zásoba je nedotknutelná. A kromě toho jsme ji včera snědli." ()
Co na to říká Dr. Brukner? - Až po mě v budoucnu budete chtít něco podobnýho, tak se vám na to vyseru! ... No, nic extrovního tady nevidím, když to srovnám s takovým výletem na Kokořín. - To přece nemůžeš srovnávat. - Jakto, že ne? Tam byly skály pískovcový, stánek s občerstvením, coje tady? Prd! ... Jdu na sever, a už jdu na jih! Varel Frištenský rulezzz. ()
"Člen naší výpravy Varel Fryštenský silou sice nahradí několik tažných psů, ale nevím zda jeho duševní schopnosti stačí na náročný úkol polárníka. Zatím se chová, jako bychom jeli na odpolední výlet do Průhonic. Již od Náchoda se neustále ptá, kdy už tam budeme. Kdekomu z cestujících slíbil, že mu pošle z točny pohlednici a ze všechno nejvíc se těší, jak se v oblasti věčného sněhu zkoulujeme.", "Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…", "Tak bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát…", "Jdu normálně, normálně jdu na sever… a už jdu na jih!"......................moje hodnocení = 10 z 10. ()
Jak se nám tahle hra hodila při lyžařských zájezdech do Laponska! S trudomyslností věru nebyly problémy, a to jsme, prosím, neměli sebou míč...Stačilo patřičnou situaci okomentovat glosou "Pravdu má náčelník" nebo "Když to srovnám s tím výletem na Kokořín" a bylo veselo. Součást moji cimrmanovské Top 5 (vedle Záskoku, Hospody na mítince, Vraždy v salonním kupé a Vizionáře). Oblíbené obsazení Dobytí pak Svěrák, Smoljak, Kašpar, Brukner. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (13)
- Dokud autoři Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák nenapsali „Záskok“ (1994), považovali tuto hru za nejlepší. (mnaucz)
- Jméno lékárníka Vojtěcha Šofra je převzaté od slavného kameramana Jaromíra Šofra. „To není náhoda, od Jaromíra jsme si to příjmení s dovolením vypůjčili. Jeho tatínek i dědeček byli lékárníci, a tak jsme to využili,“ vysvětlil Petr Brukner. (mnaucz)
- Závěrečné slovo o osudu výpravy (puštěné na nahrávce) namluvil Miloň Čepelka. (mnaucz)
Reklama