Modrý pták

Maeterlinck a jeho filosofie v kostce pro nejmenší. Podařilo se mu do své hry nacpat snad všechna důležitá témata - metafyzika (světlo jako idea dobra prozařující vše a dávající bytí, čas, konečnost bytí a tušení transcedence, stoická víra v osud a předurčení), etika (ctnosti a smrtelné hříchy, potřeba poctivých lidí), gnoseologie (poznání minulé i budoucí, neustálé hledání odpovědí na základní otázky), antropologie (žena ve své mnohosti - Taylor zastává vícero rolí) a já nevím co ještě. Putování dětí připomíná Danteho Božskou komedii. Film není ničím výjimečný, snaží se všechen ten symbolismus učinit co nejvíce transparentním a využívá k tomu spojení amerických star a sovětských medvědů. Osobně mě tato didaktická výchova k metafyzice neoslovuje. Každému věku náleží něco jiného - jsem rád, že jsem v mládí louskal Maye a Foglara, a nesnažil se jako dítě filosofovat. (02.04.2010)

Nikdy by mě nenapadlo, že Elizabeth Taylor umí tak dobře rusky. Co si tak děti z téhle pohádky vezmou do života za poučení? Že není dobré věřit kočkám a černochům?! Nepohádkový příběh, který je přes kouzelné artefakty a zkoušky hlavních hrdinů spíše alegorií než opravdovou pohádkou. Když jsem si následně přečetla dílko Maurice Maeterlincka, musím konstatovat, že zfilmované to je výborně, jen je úplně zbytečné, že to je zfilmované. Jako text to funguje líp. (09.11.2010)

Američané a Sověti během Studené války natočí film podle předlohy belgického autora. Naštěstí již v šestasedmdesátém, takže se namísto přehnané iniciativy režiséra můžeme těšit na důsledné držení se schématu, což se v případě úspěšného filosoficko - pohádkového románu vyplatí. Jednotlivé postavy jsou kvalitně prokreslené, především pes a kočka v tomto směru pobaví. (08.05.2013)

Poměrně slavná a unikátní americko-sovětská koprodukce z dob nejtužší studené války, kterou jsem si z nedostatku žánrových škatulek zařadil do fantasy. A opravdu neskutečně těžké hodnocení. Je to totiž typicky ruská pohádka, jen od amerického režiséra s americkými herci. Ruské pohádky a filmy obecně nesnáším, nikdy jsem nepřišel na chuť ani legendárnímu Mrazíkovi a tady je to všechno v jednom. Laciné kýčovité kulisy, expresivní scény (žranice), mizerné až odpadové scény (strašidla, stromy) a typicky ruské věci jako balet, cirkus, medvědi. Na druhou stranu originální nápady (duše živlů, zvířat i potravin), příběh, sympatické děti a některé scény na hraně geniality zasahující až do sci-fi (děti co se mají narodit). Srdce dítěte bavící se u pohádky bojovalo s mozkem dospělého cynika který viděl tisíce filmů a ví přesně co nesnáší. Tak co s tím? Tak neutrální 3* a myslím že o moc víc jasno jestli líbilo/nelíbilo bych neměl ani jako dítě. PS: Taylorová i Fondová k nepoznání - myslel jsem si, že ty postavy hrajou přesně naopak. Fantasy roku 1976. (06.06.2023)

Pro mě jedna z nejoblíbenějších pohádek. Kdo má rád staré ruské pohádky a tu trochu te americké profesionality , chybu s tímto výběrem neudělá. Nejvíc asi oceňuji tu originalitu , za kterou bych asi musela především ocenit autora předlohy , ale vzhledem k poetičnosti bylo těžké se s tím vyrovnat bez ztráty bodu. Nápad oživit běžné předměty denní potřeby a ještě ty nejzákladnější je něco , pro dětskou duší nevídaného. Samozřejmě je v tom prvoplánovitost dětem ukázat , čeho si mají vážit , ale děti tyto jednoduche věci potřebují. Vždy mě dojme zhmotnění nečeho takového jako je mateřská láska :) Prostě pro mě pohádka jak má být a velmi originální v tom, že není dán jeden zloun a jedno dobro . Je to krásná pouť na jejímž konci je pro děti sdělení. Herecké výkony standartní. Bod za zkloubeni mnoha forem jako je muzikál, balet, výtvarné uměni. (23.07.2005)