Román pro ženy

Knihu jsem nečetl, ale jestli je stejným způsobem slátaná a v důsledku beztak prázdná, a když už se v ní něco najde, je to nudné, nikdy ji ani číst nebudu. Film stačil... Během cest v autobuse jsem ho ´viděl´ nespočetněkrát. ´Viděl´ proto, protože od druhé projekce Románu pro ženy tento čas znamenal stominutový spánek. (30.04.2008)

Renčův film o nevyrovnané redaktorce Vyrovnané ženy a mužích, co to nemají srovnané, je opravdu vhodný snad jen na vyplnění čekací doby u kadeřnice při dělání melírku.. Bylo by chybou brát tuto lacinou sondu do partnerských vztahů bez nadsázky a přitom si rozhořčeně masírovat dotčené mužské či ženské ego. Hlavním problémem je pramálo skutečně nepodbízivé vtipnosti a na tom Román pro ženy shořel jako papír. Vašut hrál jako by byl v Ruské ruletě s Kaiserem a Lábusem, Stašová přehrávala a Něrgešová herectví neúspěšně předstírala, takže nakonec nejvíce zaujala figurína Humphreyho Bogarta před bistrem Casablanca, která ví, že mlčeti je někdy zlato (viz. úsporná role Donutila). (01.06.2009)

Stejně jako v "držení skleničky za stopku" nevidím glejt solidnosti, tak ani "svetr v opeře" neházim do lidského smetí a smát se tomu, že v něčím světě to takhle funguje, neumim. Takže Ingrid, Sandro, nebo kdo ví, jak se všichni vy, kteří umíte žít, jmenujete, včele s Laurou, jejíž šťavnatě podané "problémy" vejdou minimálně do kadeřnických análů ..... tenhle váš Román není pro mě. (30.07.2006)

Předpokládám, že většinu svých vad a neduhů podědil Renčův film již od své předlohy, dokázat to ovšem nemohu, neboť jsem nepřečetl jedinou Vieweghovu knihu a s takovou již nejspíš ani nepřečtu. Kdysi mi bylo jeho dílo představeno kamarádem jako nápaditě glosující současnou společnost, taková lehká a zručná satira o té naší nove polistopadové skutečnosti. V jistém ohledu je právě to jedním z prvků, které jsem z Románu pro ženy (chuděry ženy, mimochodem) cítil, jenom jsem si slovíčko zručná nahradil slovem chtěná. Můžeme vůbec brát vážně takovou satiru v díle, které je nevkusně prostoupeno product placementem, ve které milostný dopis nabývá forem reklamy, která je přece tak upřímná (čti vykalkulovaná), které je samo nestydatým představitelem toho, co chce zesměšnit? Mnohé aspekty naší doby, které si film bere na mušku a které si to zaslouží, jsou navíc karikovány tak hrubě a (ná)silně, až se jejich podobnost se skutečným "společenským jevem" téměř zcela smazává. Výsledkem je jen bžunda, které se nedá smát. Inu, film je spíše příznakem určitého kulturního úpadku než jeho glosátorem. Karikaturou není ve filmu však jen společnost, ale i jedinci, ze kterých se skládá, protože právě oni mají demonstrovat příslušné "jevy". K ničemu jinému ostatně sloužit nemohou, protože jiné než k tomu určené vlastnosti nemají. Schválně se pokuste popsat si ony postavy... Matka? No to je ženská, která mluví doma anglicky, nesnáší Čechy a snaží se ulovit cizince. Rickie (už to jméno, které obludně křičí: "Já jsem frajírek!")? To je chlápek přes mobily, děsnej vůl. Laura? To je normální holka, co nejdřív randila s tím, pak s tím a nakonec tím... Věty jako: "Rickie miluje Lauru a matka má starost o dceřinu budoucnost," člověka napadají až na posledním místě. A konečně je třeba říci, ze marná snaha o vyřčení hlášky není inteligentním dialogem, který slibuje obsah. Přesto večer strávený s Románem pro ženy hodnotím pozitivně, protože jsem se plně mohl soustředit na vychutnávání vynikajícího čaje Mi Lan Xiang, aniž by mě vyrušoval nějaký film tím, že by bylo třeba se na něj soustředit. Téměř odpad. (05.01.2009)

Uznávám že nejsem cílová kategorie takže na film nebudu moc zlý: Je to hloupá, nudná a velmi povrchní blbost. Všechny postavy jsou mi vrcholně nesympatické, scénář je jednoduchý a přitom plný nesmyslů a to že film by měl být vtipný jsem zjistil až z popisku který jsem si přečetl až po shlédnutí filmu. (22.09.2006)