Příběh z Filadelfie

Na půli cesty od ztřeštěné screwball komedie k sofistikovaně vtipné romantice se strhujícím tempem. Krásní, bohatí, ale zdaleka ne dokonalí lidé se díky dynamické režii (četné hlediskové záběry a detaily, přesná choreografie herců a střídání prostředí v souladu s proměnou postav a vztahů mezi nimi) po dvě hodiny prakticky nezastaví. Katharine Hepburn jako schopná a sebevědomá žena (kterým Cukor rád poskytoval extra prostor) skvěle doplňuje oba své partnery, rovněž největší herecké hvězdy tehdejšího Hollywoodu. Hepburn byla ovšem před premiérou filmu považována za živel, který svou přítomností diváky spíše odrazuje (zčásti vinou nevýrazných rolí, které jí byly přidělovány). Spásu měla přinést divadelní hra, kterou speciálně pro ni napsal Philip Barry. Lehce autobiografickou roli rozmazlené dědičky, která se musí naučit toleranci a respektu ke druhým lidem, lze proto chápat jako reakci na chladnost a nepřístupnost, s jakou působila na diváky (jinými slovy se jim – oproti jiným herečkám – nesnažila zalíbit). Co nejvěrnější převedení hry do filmové podoby si zajistila zakoupením práv na ni (za finančního přispění Howarda Hughese) a vlastním výběrem členů štábu. All-star tým tvořil vedle Cukora, Granta a Stewarta rovněž legendární výtvarník Cedric Gibbons, který obdržel za svůj život stejný počet Oscarů, jako Ben-Hur nebo Titanic. Úspěch broadwayské předlohy a podle ní natočeného, výborně napsaného i zahraného filmu skutečně pomohl kariéře Hepburnové a stal se nestárnoucí klasikou. Krom jiného zásluhou skutečnosti, že jde oproti dnešní zvyklosti o romantickou komedii vtipnou také tím, co vidíme, nejen tím, co slyšíme. 85% (24.11.2020)

Síce býva jedna z najznámejších romantických komédií . G e o r g e a . C u k o r a . v literatúre tradične hodnotená ako vrchol subžánru s c r e w b a l l c o m e d y, možno povedať, že vo svojej podstate nie je ani tak bláznivá ako skôr rafinovaná, čo vďaka citlivej a elegantnej réžii oceníme ešte aj dnes. (01.07.2010)

Nic. Prostě nic. Snad to bude tím žánrem. Snad. Ale Jeho dívka pátek mě přeci tak bavila. Co s tím? Svedeme to na ten žánr? Ale co Cary Grant, Katherine Hepburn a James Stewart? Tohle přeci musí fungovat. Prostě musí. A přece ne. I když všichni jmenovaní jsou v tom nevinně. Ale když všechny ty zvraty působily tak uměle, stejně jako celý ten příběh. Ale to ten žánr, kámo. Takže to bude asi tím žánrem. Příběh z Filadelfie bylo pro mě jako pít šampaňské bez bublinek, navenek se tváříte na úrovni, ale uvnitř víte, že to stojí za houby. Prostě nic. (30.11.2009)

Můj neoblíbenější film z žánrové škatulky jménem romantika. Důvod? Má proklatě daleko k cukrkandlovým výlevům. Naopak jde o výjiměčně povedenou konverzační komedii, která stíhá trefně glosovat i svět kolem sebe. "Nenávidíte mě, slečno Imbriová?" "Nemůžu si dovolit někoho nenávidět. Já jen fotím." Celý snímek stojí především na chytrých a vypointovaných dialozích ("Snad ses nevzdal své milované whiskey?" "Ne, jen jsem změnil barvu. Teď jsem na pastelové odstíny. Víc mi sluší.", kde exceluje Zrzka Katharine Hepburn, sarkastický Cary Grant a taky škytající James Stewart :-) (14.09.2007)

Grant vs. Stewart? Souboj v ultimátní váhové kategorii o srdce Katharine Hepburn. Cukorova "převleková" komedie možná není tak šílená jako jiné Grantovy pecky, ale Cary tu zas musí čelit solidní konkurenci, protože Stewart je neodolatelný s kloboukem i bez něj a Katharine Hepburn je zkrátka bohyně, takže celkem rychle pochopíte, proč jí všichni padají k nohám. Tempo je zběsilé, dialogy by se měly tesat a celé to směřuje k očekávatelné, leč přesto dojemné pointě. Že je to příliš jednoduché? No právě... jak může podobně elementární zápletka rozhýbat bránici i srdeční chlopně je mi záhadou, ale nehodlám to zkoumat. Jak říkají Američané: If it ain't broken, don't fix it. :) (90%) (09.10.2007)