Raketa na Měsíc

Prekvapilo ma pomerne vysoké tunajšie hodnotenie, samozrejme to nie je dôsledkom nejakých skrytých kvalít, ale nechcenou brakovou zábavnosťou. Určite sú ešte omnoho horšie béčka, s podstatne prihlúplejším a nepochopiteľnejším dejom, ale maximum, kam som ochotný ako divák zájsť a pobaviť sa na úkor tvorcov v minulosti sú filmy typu Raketa na mesiac, alebo tvorba Eda Wooda. Možno je odpad trochu prísnym hodnotením, ale keď si tvorcovia neoveria, koľko očí má pavúk, tak nech sa na mňa nehnevajú :). A odpad samozrejme znamená vyššiu mieru zábavnosti ako jedna hviezdička a Raketa na mesiac zábavným filmom určite je! (13.03.2014)

Typický příklad žánru, který byl 50. letech na vzestupu. Bohužel milovníci braku si jej neužijí tak, jako v případě Robot Monster nebo Plan 9 from the Outer Space. Scénář je jeden špatný vtip a technické zpracování na úrovni začátku minulého století. Herecké výkony neexistují a režie jakbysmet. Ovšem ten obří pavouk byl zábavný. Odula proti němu nemá šanci! :-) (29.01.2010)

DON'T THINK, HONEY! JUST BE BEAUTIFUL! Teda už vím, proč dr. Dirk tak strašně spěchal na měsíc. Nádherné ženy, výborný catering a samice Alpha, která si bohužel své krutovlády příliš neužila. Nejvíc mě mrzela smrt krásné Lambdy, kterou sežral lunární pavouk. Za její smrt mohl ten pitomec Gary, který za svou hamižnost zaplatil cenu nejvyšší. Ano, cenu života. Skalníci ho vylákali ze stínu na slunce, kde v obrovské agonii uhořel. Závěrečná telepatická bitva Zema vs. Alpha byla zdrcující a Steve díky ní mohl uprchnout z již téměř nasazených manželských okovů sexuální mašiny Alphy. Film není o moc jiný než podobné filmy tohoto ražení a tak si nízké hodnocení vysvětluji tak, že ho vidělo díky televizi větší množství lidí, kteří by si jinak k němu cestu nenašli a tím pádem nebyli připraveni na to co přijde. (12.02.2017)

Výplod chorého mozku scénaristova, předpokládám že nejspíš zrovna spadlého z Měsíce či pod vlivem postižení nějakou tou >lu(n)etickou< chorobou, že... . . . Formou pak neskutečně toporné neumětelské mrhání filmovým materiálem s hereckými kreacemi rakchetického typu - a pozor prosím - to vše made in U.S.A. MODEL58! To už jářku lítal v kosmu třetí Sputnik a první americký Explorer!!! . . . Jedna hvězdička tedy velikosti zrnka měsíčního prachu, snad jen pro těch pár patafyzicky bizarních momentů s kouzlem naprosto nechtěného. Jo, fakt jsem se párkrát dokonce od srdce zasmál, například když ta vypelichaná mnohonožka zovoucí se temník sápala se v jeskyni na kvičící lunoženku, jako by ji chtěla rovnou ošoustat... Ve výsledku je ovšem tenhle opus čuň(h)árna první kategorie, přičemž onoho v kategorizaci deklarovaného "SCI" (sic!) je v něm naprosto NIC - žánr nežánr... .-[ - - - - - (Poprvé viděno 28.1.2010 na >luetickém prostoru< , hodnocení 50., komentář zde náměsíčně patnáctý - 29.1.2010) (29.01.2010)

Raketa na Měsíc je typickým zástupcem béčkového sci-fi filmu z 50. let minulého století. Děj (nepříliš komplikovaný, velmi předvídatelný, ale neskutečně roztomile naivní) obsahuje všechny tehdejší klišé žánru, máme zde „pološíleného“ vědce, co si doma na dvorku montuje raketu, aby s ní při nejbližší příležitosti odfrčel na Měsíc, jeho, z větší části nedobrovolnou, posádku tvoří inteligentní drsňák, sličná snoubenka a dokonce dva kriminálníci. Naši chrabří astronauti, naleznou na zemském trabantu, nepřekvapivě, zbytky humanoidní feminní civilizace, přičemž se jim budou pod nohy plést i měsíční monstra skalníci a temníci (zarážející podobnost s lidským pavoukem, je čistě náhodná). V první řadě musím složit hlubokou poklonu ČT, za odvahu zařadit podobný film do programu. Nestává se příliš často, aby veřejnoprávní televize vysílala nízko-rozpočtové, polozapomenuté sci-fi snímky, které dnešního diváka drtí svou naprostou nevědeckostí (rozuměj nesmyslností), na druhé straně jej okouzlují dokonalou naivitou. Je toho spousta co filmu vytknout, od náboru posádky, až po chůzí pozemšťanů na měsíci. Nutno však podotknout, že Raketa na Měsíc vznikla jako výplň do dvojprogramu autokin, které z valné většiny navštěvují tokající puberťáci o jejichž znalosti astrofyziky, lze úspěšně pochybovat. Před režisérem Richardem Cunhou nestál zrovna lehký úkol, jak s minimem prostředků natočit (za 65 tisíc dolarů žádný velký zázrak nepořídíte, byť v 50. letech se jednalo o standardní rozpočet podobných výtvorů), navíc s nepříliš sofistikovaným scénářem (několik styčných bodů s Flash Gordonem) v ruce, natočit alespoň trochu koukatelný a zábavný snímek. Dle mého názoru, nikomu jej nevnucuji, se mu to podařilo, i přes nepříliš kvalitní herecký ansámbl, pronášející stupidní dialogy a lekající se hadrového pavouka na špagátech, které jsou navíc ještě k tomu vidět. Na druhou stranu snímek nepostrádá tempo a solidní hudbu Nicholase Carrase. (11.04.2015)