O milionáři, který ukradl slunce

Ještě předtím než udělal Zdeněk Miler svého nezapomenutelného Krtečka, dosáhl mezinárodního ohlasu filmem O milionáři, který ukradl slunce. Jde o nezvykle temný a atmosférický animák, který mě dokázal naprosto okouzlit, přestože je docela prostinký a jednoduchý... Tento film patří mezi moje vůbec nejoblíbenější animované filmy. (29.04.2008)

Ačkoliv je tu tento kreslený film dobře hodnocen a přesto, že předlohou je známé Wolkerovo dílo, nemohu se dostat na víc než 2*. Snímek na mě působil příliš ponuře (ano, může zato i černobílé zpracování) a technika, kterou je natočen (sekané pohyby), mě jako diváka také příliš neuchvátila. Znovu bych se na to možná podíval, ale už s nutnou dávkou sebezapření. (24.03.2010)

Wolkrova myšlenka sociální rovnosti se odráží v jeho baladách. Své základní krédo "Kdybych já měl miliony, co bych si s nimi počal? Lidských žalů a bolů vysušil bych močál." rozvádí i v této "pohádce", kterou nastavuje zrcadlo zbohatlíkovi. Ve svém debutu dokázal Zdeněk Miler zachytit wolkerovsky baladickou atmosféru. (01.03.2010)

Zatímco mráz nespálí kopřivu, slunce zase nespálí malé holčičky, zato na nenasytných milionářích si pošmákne. Zaujalo mě, jak práce v továrnách závisí na slunci, když ho milionář ukradl, okamžitě se přestalo kouřit z komínů. Konec snímku byl ukázkově proletářský, člověk by čekal, že po vrácení slunce na oblohu všechno kolem radostně rozkvete, a ono nic, jen z miliónů komínů začal opět vystupovat hustý černý kouř. Smutná scéna. (19.05.2013)

Jako sci-fi docela zajímavé (the best of je holčička s vozíčkem), ale jako podobenství nevím. Čekal bych, že milionář zjistí spíš to, že když není den, ty jeho námezdné síly nepracují. A od námezdných sil jsem čekal, že už do těch fabrik nepůjdou (jako jasně, šli komunisticky budovat "pro sebe", ale přece jen...). vlastně je to takové vachrlaté, ačkoliv animace je značně atmosférická a depresivní, zvláště ty nemocniční vidiny. Jenže příběhově, poselstvím je to dnes tak nějak poněkud mimo mísu. (29.06.2023)