Hikaru no go

Nikdy bych nepomyslel, že sledovat seriál o hře původem z Číny, která se nazývá Go a o níž jsem do té doby vůbec nic nevěděl, ve mě vyvolá "filmový orgasmus". Tento seriál nabízí úžasně propracované charaktery, precizní psychologii hry, skvěle dávkovanou rivalitu mezi hráči, kteří se navzájem motivují k lepším výkonům a v neposlední řadě bravurně vybranou hudbu, která vykresluje zmíněné charakteristiky a těží z nich maximum. Vzít jen jeden z těchto základů, tak se nebojím tvrdit, že Hikaru no Go ztratí svůj půvab. Tím, že jsem dětství prožil v kompetetivním prostředí sportu, tak je mi tato tématika velmi blízká a i přesto, že je seriál zaměřen na rivalitu mezi hráči, tak mě neskutečně baví ten vzájemný respekt a to, že se dá příběh vystavět i bez toho, aby bylo cílem celého seriálu porazit nějakého zloducha v obrovském turnaji. EDIT: Začínám čtvrtý rewatch a utvrzuji se v tom, že Hikaru no Go je nejen mým nejoblíbenějším anime seriálem, ale nejoblíbenějším seriálem vůbec. (08.07.2014)

75 dílný psychologický seriál z prostředí japonských go inseiů (profesionálních žáků v deskové hře go). Hlavní dějovou linii prolíná rivalita dvou chlapcu, kteří se dostali ke go z naprosto odlišných prostředí. Otec Akiry je nejsilnějším hráčem go v Japonsku a Hikara provází od počátku duch zesnulého starého mistra. Závěr seriálu, kdy jsou již oba silnými a obávanými hráči, je klasicky japonský, neboť je nepřímo řečeno, že ani jeden z nich není silnější než ten druhý. (19.11.2007)

Kvůli existenci takových seriálů jsem začal sledovat anime... tohle je prostě žánrová dokonalost v jakémkoli jiném provedení nemyslitelná. Za drobný nedostatek by možná šla považovat jistá epizodičnost vedlejších postav, kterých je opravdu hodně a po svých pěti minutách slávy se většinou z děje úplně vytratí. V předloze jich je ale ještě daleko víc.) (12.05.2008)

75 dílů o hraní Go? Někoho by to odradilo, ale já se fakt těšil, zvládl to velice rychle a teď chci víc. Zkuste si představit, že se budete dívat na to, jak proti sobě sedí dva hráči a pět minut jen pokládají kameny ve hře, které absolutně nerozumíte. A teď zkuste uvěřit tomu, že takové pasáže mohou být víc dechberoucí, než je třeba průchod Společenstva prstenu Morií. Sám hraju šachy a musím se přiznat, že jsem doteď go pořádně neznal a trošku podceňoval. Jenže seriál mě tak nabudil,k že si ho chci rychle někde sehnat a naučit spoustu lidí kolem sebe. Podané je to opravdu krásně, když to dokáže vzbudit takovou touhu po hraní, a to není zdaleka vše. Seriál bych doporučil hlavně těm, kdo už zažili nějaké ty turnaje, protože alespoň u mě se mé pocity z nich velmi připomenuly. Tak, že jsem po dokoukání jednoho dílu vletěl na net, abych předvedl dokonalou šachovou hru a totálně zničil prvního, na koho narazím. Jenže jsem chtěl být tolik precizní a agresivní, že mě porazil nějaký praslabý noname. Prostě tohle anime ve mě dokázalo vybudit ty emoce rivality, které jsem na turnajích bral skoro za drogu, takže pokud někdo právě zvažujete, že nemáte dost motivace ke hraní nějakých her, určitě se podívejte. Sympatické je, že seriál není nic takového, že by hlavní hrdina po třech dnech usilovného tréninku začal porážet hráče, co dřou celý život, ale musí se hezky poctivě vypracovávat. To je slušná změna oproti všem sportovním filmům a seriálům. (26.11.2009)

Sice to nebylo tak skvely jako treba Kenshin, Noir nebo Samuraj Champloo (to je ale asi tim, ze Hikaru je urcen pro ponekud mladsi divaky), ale zase vyhledem k tomu, ze na sebe dily presne navazovaly, to je vysoce navykovy serial, ktery ma uzasnou atmosferu a pri sledovani Saie pri jeho genialnich tazich me behal mraz po zadech. Rozhodne doporucuju. (11.11.2005)