Scénář:
Vincent SheeanHudba:
Jaroslav JežekObsahy(1)
Krise natočená pod záminkou propagace fašismu, přináší ve skutečnosti bezprostřední filmařský pohled na politické a společenské dění v roce 1938 v Evropě. Expanze hitlerovského státu je předvedena ve formě konfrontace záběrů z událostí mezinárodní politiky s životními okamžiky prostých občanů. (NFA)
Recenze (32)
V létě roku 1938 přijel do Československa americký producent a režisér Herbert Kline, aby prostřednictvím dokumentárního filmu vydal svědectví o tehdejší krizové situaci v Evropě. Bylo to v době, kdy vrcholilo henleinovské násilí a kdy anglický vyjednávač lord Runciman měl přinést objektivní zprávu mezi Čechy a Němci, obývajícími historické území našeho státu. Výsledek oficiální mise byl pochybný. Jak později napsal prezident Beneš, česká strana poznala, "že na misi lorda Runcimana působí - přesto, že mohla již znáti i Berlín i Henleina a jeho pangermánské druhy - více argumenty Berlína, Sudetendeutsche Partei a německé propagandy než všechna dobrá vůle československé vlády a prezidenta." Proti zkreslujícím oficiálním argumentům měl právě film vydat pravdivé svědectví o situaci. Že tak mohl činit pouze příslušník jiného národa než onoho ohroženého, je pochopitelné. První svědectví vydala už skupina Američanů z filmového časopisu March of Time, který vznikl při významném koncernu Harryho Luceho, vydávajícího známé týdeníky Time a Life. Reportáž, kterou natočil Louis de Rochemont, šéf zmíněného filmového časopisu, byla uvedena v době vrcholící mnichovské krize a informovala americké návštěvníky kin o skutečných důvodech této krize. Mnohem obsáhlejší a úplnější svědectví poskytoval ovšem dokument Herberta Klina, nazvaný stručně THE CRISIS. Byl rozsáhlejší (jednalo se o celovečerní snímek) a navíc se na jeho výrobě podíleli i čeští filmaři. Herbert Kline se tehdy spojil se skupinou pracovníků z filmové sekce Baťových závodů ve Zlíně a získal také vynikajícího spolupracovníka v kameramanovi Alexandru Hackenschmiedovi. Štáb vedený Klinem cestoval v oněch krizových dnech několik měsíců po Československu a sbíral průkazný dokumentární materiál. Podařilo se mu zachytit situaci v pohraničí a zveřejnit protistátní akce henleinovců, jasně směřující k jedinému cíli, jímž byl rozvrat republiky. Navíc pak začlenil Kline do svého svědectví různé archivní šoty z tehdejších filmových týdeníků, přesvědčivě dokumentující marnou snahu o vyrovnání s Němci, kteří o jakékoli vyrovnání tehdy už nestáli, protože jednali pod přímými rozkazy Adolfa Hitlera. Působivé byly i jevištní výstupy z Osvobozeného divadla ze hry Těžká Barbora, zejména pak zaktualizovaná píseň dvojice V a W David a Goliáš a optimistické poselství písně Proti větru. Všechen cenný materiál se podařilo zachránit před nacisty a odvézt do zahraničí, kde potom kameraman Hackenschmied z něho sestříhal definitivní verzi snímku The Crisis, který přinášel západnímu světu výmluvnou, tehdy ovšem už marnou varovnou výpověď o skutečné podobě mnichovské krize. ()
Velmi unikátní dobový černobílý dokument o situaci ve Střední Evropě a Československu v roce 1938 (podtitul slibující film o nacismu není úplně přesný). Jeho unikátnost spočívá v tom, že ho natočili Američané a jde tak o pohled zvenčí, tedy v mnoha ohledech objektivnější a méně zkreslený, než kdyby byl původu tuzemského či centrálně evropského (byť ho jeho tvůrci natáčeli coby očití svědkové událostí u nás). Spojené státy americké a meziválečnou Benešovu republiku navíc spojovala i postava dokumentaristy českého původu Alexandera Hackenschmieda i další nezanedbatelný fakt - a to okolnost, že Československo té doby bylo jediným skutečně demokratickým státem Střední Evropy! Američtí dokumentaristé mapují příčiny vedoucí k mnichovské konferenci uvnitř naší republiky - nezanedbatelný fakt, totiž počet sudetských Němců na našem území (3 a půl milionu, z toho okolo milionu antifašistů), jako temné a tíživé dědictví vzniku samostatného Československa, kdy naše delegace na mírové konferenci v Paříži v roce 1919 v čele s Benešem záměrně snižovala počet Němců na našem území žijících (navíc dále manipulovala se smyšlenkou, že zde žije jeden národ - československý) a o pár měsíců později už v samostatné republice sudetské snahy o odtržení násilně potlačila vláda československou armádou vyslanou do pohraničí (analogicky postupovala i v případě maďarské menšiny na Slovensku). Jak vyznívá Československo vnímané očima očitého amerického pozorovatele? Je to Československo hrdé a silné, Československo jako bašta demokracie, spoléhající na svou armádu i bilaterární smlouvy s Francií a Ruskem (geniální metafory Osvobozeného divadla; Voskovec s Werichem měli vůbec podle dokumentu v Československu výsadní postavení...), Československo jako jeden z ekonomicky nejvyspělejších států tehdejšího světa, Československo jako jediná středoevropská země bez cenzury, přijímající ve velkém uprchlíky před nacistickou zvůlí, Československo jako logická oběť německého imperialismu (zjevného již od dob Bismarckových), v závěru Československo smutné a zlomené... Už jenom pro tu historickou sebereflexi je dobré (a příjemné) to vidět... ()
Cenné dobové záběry natočené Američany. Doprovodná pochodová hudba je tedy šílená. Překvapilo mě, kolik je ve srovnání s dneškem na Karlově mostě málo lidí. Půl miliónu sudetských Němců během války padlo na ruské frontě. V dokumentu zazní, že bylo 922 německých propagandistických útoku v rádiu za měsíc na ČSR na příkaz Goebbelse. Jen mě napadlo, kdyby jsme po válce 2,5 miliónu Němců nevyhnaly, jaké by teď s nimi byly problémy v souvislosti s vyhrožováním německé kancléřky naší zemi vysokou pokutou za odmítnutí povinných kvót pro nastěhování nového afrického nebo muslimského arabského obyvatelstva. Na Benešovi , generálu Syrovým a dalším je vidět při mobilizaci odhodlání. Píseň v závěru Voskovce a Wericha na shromáždění s českými dětmi má svou sílu. Ty obličeje dětí se mi zdají milejší, než dnešní generace sociálních sítí. ()
Unikátní americký a především dost nevšední dokument o vpádu nacistických vojsk do ČSR a především všechno to, co vlastnímu vpádu předcházelo. Dokument vypovídá o hrdosti Českého národa, ochotu bojovat s fašistickým režimem a o obrovském zlomení národa po Mnichovské dohodě. Své pochopitelně sehrála také morální zrada Francie a Anglie, která Československu v nejtěžší chvíli podrazila nohy (myslím, že nešlo o kanóny, ale o obecnou morální oporu proti nacismu, nikoli konkrétně ČSR). Z každé minuty v dokumentu bylo cítit odhodlání Čechů bránit se a nenechat se zlomit a podvolit se. Přestože měl Hitler zásadní materiálovou i početní převahu, vpádu se obával, neboť věděl, že za hranicemi nečekají vojáčci na koních se šavlemi jako v Polsku, ale plně vybavená a velmi dobře vyzbrojená armáda. Je navíc dost pravděpodobné, že pokud by Hitler narazil, nedošlo by k oné bleskové válce (blitzkrieg), ale k poziční (takový sitzkrieg), což by mělo na Němce a jejich nohsledy neblahý morální vliv. Rovněž je dost pravděpodobné, že by spojenci skutečně pomohli. Hitler hrál vabank a bohužel mu to vyšlo. Porobení národa však mělo zcela devastující vliv na morální profil Čechů v další budoucnosti. Znechucení lidí ze zrady a tehdejší vlády využil další, podobně odporný režim, komunistická strana, která se tvářila jako že lidem něco dává a přitom lid zašlapal ještě hlouběji do země. Kdyby dokument pokračoval nezávislým pohledem dnes, jmenoval by se "Od špičky mezi evropskými státy ke směšnému outsiderovi". ()
I když historie byla přeci jen o něco složitější a pro Československo zdaleka ne tak romantizující, nabízí tento americký dobový dokument jedinečný pohled na předválečnou republiku. Zdaleka nejcennější části jsou podle mě ty, vypovídající o staletém soužití Čechů a Němců a rozpolcení německého obyvatelstva v samotných Sudetech. Tyto kapitoly byly po dlouhá desetiletí tabu a pro mnohé dodnes spíš trpěnou součástí našich dějin. ()
Galerie (3)
Photo © 39. Letní filmová škola
Zajímavosti (3)
- Dokument byl sestříhán v Paříži, premiéry se dočkal v New Yorku krátce před okupací Čech a Moravy nacisty, 13. března 1939. (Zdroj: NFA)
- Tvůrcům se podařilo ukázat stupňující se politický tlak, jemuž bylo Československo vystaveno ze strany Německa a sudetských Němců. Na filmu se podíleli americký dokumentarista Herbert Kline a pražský Žid, který se vyznal v místních poměrech, Hanuš Burger. Členem štábu byl také významný český dokumentarista Alexander Hackenschmied, představitel české i americké filmové avantgardy. Kline, vzpomínaje na proces natáčení, řekl: „V Hollywoodu má režisér k dispozici ateliéry. Pro nás byla ateliérem celá jedna země. V Hollywoodu není třeba skrývat vedoucího produkce v autě z obavy, že by v něm někdo mohl objevit Žida.“ (Zdroj: NFA)
- Je to neuvěřitelné, ale za celou dobu existence slavného Osvobozeného divadla nevznikl jediný filmový záběr představení. Jediné záběry, které vznikly, mají na svědomí američtí dokumentaristé tohoto dokumentu, kteří je natočili pro dokreslení situace v Československu, a to 14 dní před zákazem divadla. Uvedené informace pochází z úst povolaného Karla Čáslavského. (sator)
Reklama